V EU se nyní od biopaliv první generace, vyráběných právě především z řepky olejky, postupně upouští. Před devíti lety byl ale Václav Klaus jasně přehlasován. V té době ještě Andrej Babiš nebyl aktivním politikem jako dnes, zdatným lobbistou ale ano.

Byl i majitelem nově postavené továrny na výrobu biopaliv v Lovosicích a na zákonem garantovaném navýšení spotřeby biopaliv měl značný finanční zájem.

Pokud dnes opakuje, že s biopalivy z řepky nepřišel on, nýbrž Evropská unie, má samozřejmě pravdu. Ale neříká ji celou. Připomeňme si tedy příběh výnosné žluté rostliny a Andreje Babiše.

Byznys s přímým vlivem státu 

V květnu 2010 se Andrej Babiš hodně zlobil. Do firmy Preol vyrábějící metylester řepkového oleje investoval 1,6 miliardy korun, produkce běžela sotva rok. Kalkuloval s tím, že Česko dle unijního závazku navýší podíly biopaliv v pohonných hmotách a jakékoli zdržování mu finanční rozvahu kazilo. Prezidentské veto takovým nežádoucím zdržením bylo.

Babiš nelibě nesl i to, že o něm prezidentův poradce Ladislav Jakl veřejně říkal, že je to právě on, kdo na biopalivech už nyní nejvíce vydělává. "Já dneska lituji, že jsem tu fabriku postavil, protože to je jediný byznys, v němž na nás má přímý vliv stát svým rozhodováním," stěžoval si v Mladé frontě Dnes.

Dnes je to Andrej Babiš, kdo má na tento byznys, jak sám říkal, přímý vliv svým rozhodováním.

Když čtyřicet poslanců v čele s Piráty v březnu 2019 navrhlo novelou zákona o ochraně ovzduší povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot zrušit (s argumentem, že podpora biopaliv první generace má velice devastující vliv jak na půdu, tak na podzemní vody), Babišova vláda to odmítla.

Náměstek ministra dopravy Jakub Kopřiva sice k návrhu podepsal souhlasné stanovisko, ministr Ťok však stanovisko změnil – na nesouhlas.

Za řepku a biopaliva se postavil i ministr zemědělství a podnikatel ve stejném oboru Miroslav Toman. "Jako ministerstvo zemědělství říkáme, že by to stejně neomezilo plochy řepky. Ta by se vyvážela do zahraničí. Myslím, že bychom se měli věnovat vývoji biopaliv druhé a třetí generace a až to budeme mít, tak to nahradit, ale v tuhle chvíli na to nejsme připraveni," řekl Toman, který před ministerskou funkcí působil v čele Agrární komory.

Právě ve spolupráci s Agrární komorou Andrej Babiš v roce 2010 úspěšně prolobboval přehlasování Klausova veta – v době, kdy už parlament na samém konci svého volebního období žádnou schůzi v plánu neměl. Vraťme se tedy do 27. května 2010.

Pro byl i Kalousek 

Byl to čtvrtek, hned druhý den začínaly parlamentní volby. Poslanci a poslankyně počítali už jen hodiny do konce svého mandátu.

S tím, že by se ještě stihlo projednat prezidentovo veto novely zákona o ovzduší – která právě zvýšení podílu biosložky v palivech zaváděla – původně nikdo nepočítal. Zemědělské lobby ani Andreji Babišovi se ale na novou sněmovnu čekat nechtělo.

Tehdejší prezident Agrární komory Jan Veleba to popsal takto: "Rozeslal jsem dopisy šéfům našich regionálních komor, aby se spojili s poslanci ve svých regionech. Sám jsem některé také oslovil, například místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. A tentokrát byla i velká součinnost s Agrofertem. Komunikoval jsem s Babišem a vím, že i on všemu věnoval mimořádné úsilí."

Babiš se tím nijak netajil: "Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas," citovaly jej před devíti lety Hospodářské noviny.

A snaha se vyplatila. Poslanci se nakonec sešli na mimořádné schůzi. Na její svolání den před novými volbami tlačili zejména sociální demokraté a komunisté.

Schválení novely nakonec proběhlo hladce. Schůze začala zhruba v 11.20 a za hodinu bylo po všem. Pro bylo 125 poslanců: sociální demokraté, komunisté, zelení, lidovci i polovina přítomných občanských demokratů. Pro mimochodem tehdy hlasoval i Miroslav Kalousek. Proti bylo jen 22 ze 160 přítomných poslanců a poslankyň.

To, že zákonodárci byli "pod tlakem Agrární komory a úzké skupiny zpracovatelů," přiznal v debatě na plénu například tehdejší poslanec ODS Jaroslav Plachý.

Nešlo o málo. Novela nařizovala zvýšit podíl biopaliv v benzínu (tj. bioethanolu) z 3,5 % na 4,1 % a u nafty (tj. metylesteru řepky olejky alias meřo) ze 4.5 % na 6 %.

V celkovém objemu šlo tedy jen u nafty o nárůst povinného odběru o čtvrtinu. I třeba jen půlroční zdržení by pro Agrofert (i další tehdejší producenty) znamenalo zbytečné finanční ztráty.

Téma řepky a biopaliv tedy Andrej Babiš aktivně řešil jako byznysmen a řeší je nyní i jako politik. Vedle obchodních zájmů Agrofertu jde totiž u řepky i o politické body.

Dvakrát víc než za obilí 

Krajina plná žlutých lánů lidem vadí stále více, mluví se o negativním vlivu řepky na přírodu, nároky na hnojení a spotřebu pesticidů, které se pak dostávají do povrchových i spodních vod. Řepku proti hnutí ANO v předvolebním klipu vytáhla například i opoziční ODS.

Nikoli náhodou tedy hned při několika příležitostech Andrej Babiš v poslední době o řepce mluvil i tam, kde by to málokdo čekal. Třeba v oficiálním premiérském projevu na konferenci o českých národních zájmech v Černínském paláci.

"Goldman Sachs přišel a říká: Ropa bude stát 200 dolarů za barel, musíme mít obnovitelné zdroje, biopaliva. A potom zjistili, že vlastně ta první generace není dobře, že je potřeba nová generace. Ta vůbec neexistuje, i když o tom stále píší novináři, že je nějaká druhá generace. Možná v Číně, ale v Evropě určitě ne. No a potom z toho vypadla ta prokletá řepka. Takže to je výmysl Evropské unie," prohlásil Babiš.

Premiér, jehož firmy – "zaparkované" ve svěřenských fondech – v oboru pěstování i zpracování řepky ve velkém podnikají, později veřejně vyzval zemědělce, "aby proti nepravdám o řepce bojovali".

Zemědělci mají skutečně dost důvodů, proč řepku hájit a mít ji rádi. Na "meřo" sice nejsou přímé dotace, ale povinné přimíchávání do nafty a daňová úleva s nimi spojená je celkově zvýhodňuje. Tím i pěstování řepky. Tuna této plodiny se vykupuje  cca za 9500 Kč, tuna obilí asi za 4000 korun.

Nepřímo pak stát podporuje pěstování řepky v rámci platby na hektar oseté plochy (jde o nárokovou dotaci bez ohledu na pěstovanou plodinu) a vratkami spotřební daně za naftu spotřebovávanou v zemědělství a lesnictví.

Řepku olejku v Česku samozřejmě nepěstuje zdaleka jen Agrofert; v ČR je zhruba dva tisíce různých pěstitelů této plodiny. Babiš má také pravdu, když opakuje, že Agrofert má řepku zasetu na ploše odpovídající jen asi pěti procentům žlutých lánů v ČR.

V roce 2016 měl Agrofert oseto řepkou necelých 20 000 hektarů (17 % všech ploch, které jeho firmy v tuzemsku obdělávají). Celkově v Česku roste řepka průměrně na 400 tisících hektarech polí. Agrofert má ale z řepky mnohé další benefity nad rámec pouhého pěstování.

Vše jde za Agrofertem

Do slibného byznysu spojeného se zpracováním řepky naskočil Babišův podnik se zpožděním, ale o to dravěji. V Lovosicích začala firma Preol stavět svůj nový závod na zpracování řepky v roce 2006, výrobu zahájila v roce 2009. V současnosti je už Preol největším výrobcem biosložky pro naftu v ČR. Dalším významným producentem je společnost Primagra Milín, opět z holdingu Agrofert.

Za rok se v ČR průmyslově zpracuje kolem miliónu tun semene řepky olejné, z nichž zhruba půl miliónu padne na výrobu bionafty. Kapacita Preolu činí 460 tisíc tun řepkového semene ročně.

Ostatní dodavatelé metylesteru pro státní ČEPRO, kde se toto biopalivo míchá s naftou, jsou už jen dovozci ze zahraničí, nikoli producenti.

V roce 2015 (tehdy byl ministrem financí Andrej Babiš) finanční úřad "klekl" kvůli podezření z daňových podvodů na hlavní konkurenci, firmu Kratolia (spojenou s podnikatelem Tomášem Pitrem) vyrábějící biopaliva první generace v areálu ústecké Setuzy. Výroba v Kratolii skončila.

Monopol na výrobu metylesteru řepky olejky v ČR má od té doby Agrofert. Kromě toho společnosti z holdingu dodávají ostatním zemědělcům osiva, hnojiva, herbicidy, pesticidy i zemědělskou techniku. Agrofert má pod kontrolou celý výrobní řetězec od zasetí až po finální produkty.

Úspěch Agrofertu v byznysu s biopalivy vysvětlil v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomáš Plachý, majitel firmy Chemoprojekt, která zařízení na zpracování řepky staví.

"Začínají od osiv a jdou až po dodávky biodieselu. Mohou používat surový řepkový olej také na výrobu potravinářského oleje, takže mají určitou flexibilitu. Mají i další výstupy v podobě řepkových šrotů, které prodávají jako krmivo. Proto kromě Preolu a Primagry z Agrofertu všichni ostatní své kapacity zavřeli," říká Plachý.

Jeho firma BioVis v areálu bývalé Kratolie začíná vyrábět výrazně ekologičtější biopaliva druhé generace – z použitých fritovacích olejů. Za druhou generaci se označují převážně zdroje z biomasy, které neslouží k výrobě potravin. Nejčastěji se hovoří o odpadní dřevní hmotě, případně zmíněných odpadních rostlinných a živočišných tuků. Výroba těchto biopaliv je ale stále zcela zanedbatelná, nejen u nás, ale i v Evropě.

Domácí produkce biopaliv první generace (tedy z řepky olejky) za rok 2018 činila podle statistik ministerstva průmyslu 194 278 tun. O rok dříve to bylo 157 429 tun. Vše jde za Agrofertem.

Začátky Josefa Luxe

Andrej Babiš biopaliva a jejich podporu skutečně nevymyslel, jak v poslední době často zdůrazňuje. Jen na nich vydělal miliardy a i jako politik dělá vše pro to – jak je zmíněno výše – aby byla povinnost přimíchávat biopaliva první generace zachována.

To, že jde o dobrý byznys, dokazuje, že jen za posledních šest let rámcové smlouvy (jde o sumu pro všechny dodavatele a nelze vyloučit, že výčet není úplný) na dodávky methylesteru mastných kyselin pro státní podnik ČEPRO dosahují hodnoty 26,4 miliardy korun.

Podpora biopaliv má v Česku mnohem delší tradici, než by se z veřejné debaty mohlo zdát. Česká republika byla v Evropě dokonce mezi prvními zeměmi vyrábějícími bionaftu. Program prosadil někdejší ministr zemědělství Josef Lux.

"Tehdy se prodávalo 150 tisíc tun MEŘA ročně, tedy úplně stejné množství jako dnes po 15 letech. A jistě víte, že premiérem vlády, která program bionafty s obsahem 30 procent schválila, byl prezident Václav Klaus. Takže pan prezident je vlastně průkopníkem biopaliv v Evropě," připomínal v květnu 2010 Babiš.

Skutečně – na počátku 90. let vzniklo s vládní podporu několik výrobců biopaliv (žádný z nich do dnešních let nepřežil), snahou bylo používat je s přídavkem aditiv ve vznětových motorech. Vyráběla se nafta s obsahem 31 % řepkových metylesterů.

První oficiální dokument EU týkající se biopaliv je už ze září roku 1993. Rozhodnutí Evropské rady nařizovalo členským státům do roku 2005 zajistit na trhu pět procent paliv pro motorová vozidla z obnovitelných zdrojů.

Až v roce 2003 vznikla směrnice zavazující členské státy zvýšit podíl biopaliv až na 5,75 % do roku 2010. S čísly, cíli, závazky a nařízeními se pak v rámci EU dále hýbalo, ale to není pro tento příběh až tak podstatné.

V Česku začala platit povinnost přimíchávat do nafty nejméně dvě procenta metylesterů od 1. září 2007. Do poloviny roku 2007 v Česku vzniklo 17 výroben biopaliv. Všechny nakonec převálcoval Agrofert.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky