Jak se tedy věci mají nyní? Stručně řečeno bez velké změny. Agrofert i nadále 1700 hektarů cizí půdy využívá, hospodaří na nich a pobírá na ně evropské dotace. Problém v tom není ani podle firmy, ani podle úřadů.

Smlouvy se státem 

Téma se týká i stovek dalších českých zemědělských firem. Celková plocha orné půdy s "nedostatečně identifikovaným vlastníkem" představuje v Česku 25 180 hektarů na zhruba 1800 pozemcích.

To je méně než procento celkové orné půdy, jíž je v Česku přibližně 2,5 milionu hektarů. "Tomu odpovídá celková dotace přibližně 19 miliard korun ročně," vypočítává mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Na plochu půdy s neznámým vlastníkem připadá na dotacích zhruba 134 milionů korun ročně. V případě Agrofertu a "jeho" 1700 hektarů (z celkového asi sta tisíc hektarů, které obhospodařuje) by mělo jít o příjem zhruba devět milionů korun ročně.

Nutnou podmínkou pro získání dotace je aktivní hospodaření a údržba krajiny. Právě tím také zemědělské firmy v případě používání polí s neznámým vlastníkem argumentují.

"Tyto vybrané pozemky zhodnocujeme pravidelným obhospodařováním a vlastníkovi tím přispíváme k udržení a v řadě případů zlepšení půdní úrodnosti," říká mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. Ten zdůrazňuje, že na využívání půdy s neznámým vlastníkem není nic zvláštního ani nezákonného.

"Pokud to situace dovoluje, snažíme se u těchto vybraných případů o smluvní 'narovnání' vztahů," dodává Hanzelka. Oním narovnáním mají být především nájemní smlouvy se státem, pod nějž půda s neznámým, či "nedostatečně určeným" vlastníkem spadá.

Kolik a komu vlastně Agrofert platí, se ale dozvědět nelze. Ani od Agrofertu, ani od státu.

"Částky samozřejmě známe, ale protože jde o nájemní smlouvy, kde jsme jednou ze smluvních stran, tak se raději prosím obraťte na ÚZSVM či SPÚ. Pro poskytování těchto informací jsou plně kompetentní. Sami nebudeme jednostranně nic sdělovat, jsme soukromá firma," říká Hanzelka.

Jenže ani jmenované státní úřady nemají v problematice stoprocentně jasno.

Když je vlastník neznámý 

Když informace o hospodaření Agrofertu (a jiných firem) na pozemcích s neznámým vlastníkem vyšla najevo, tehdejší (a později odvolaný) náměstek ministra financí Ondřej Závodský, nařídil prověřit, zda stát netratí na tom, že soukromé společnosti hospodaří na pozemcích, které patří či mohou patřit státu.

Jak kontrola dopadla? "Ministerstvo financí se problémem důkladně zabývalo a v důsledku toho vyzvalo Ministerstvo zemědělství k prověření mediálně zveřejněných informací. Současně byl vyzván k prověření uvedených informací Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM)," říká Šárka Šmolíková z tiskového oddělení MFČR.

ÚZSVM se ale k problematice nehlásí. "V případě nedostatečně identifikovaných vlastníků se nejedná o vlastnictví státu ani ÚZSVM. Z toho důvodu nemáme v současné době žádnou kompetenci řešit, zda je například taková půda užívána," říká za úřad jeho mluvčí Marek Ležatka. Kompetenci má k tomu podle něj jednoznačně Státní pozemkový úřad.

"Státní pozemkový úřad (SPÚ) je oprávněn dát do užívání vhodným zájemcům i nemovité věci, jejichž vlastník není znám. Jedná se o nemovité věci, které mají na listu vlastnictví uvedeno „vlastník neznámý“, popř. vlastník nezjištěn, popř. vlastník neuveden," připouští mluvčí SPÚ Lenka Růžková.

V zákoně o půdě se pak explicitně píše, že "pokud není znám vlastník nemovitosti, je pozemkový úřad oprávněn dát nemovitost do užívání vhodným zájemcům; úplata za toto užívání je příjmem fondu do doby, než vlastník uplatní svá práva k této nemovitosti."

Žádný speciální fond pro platby za takto využívanou půdu ale neexistuje. Slovo fond je pozůstatkem původního názvu úřadu – Státní pozemkový fond.

Zda a kolik peněz jednotlivé firmy za využívanou půdu platí, není jasné. I na opakovaný dotaz po konkrétní částce odpověděl Státní pozemkový úřad jen obecně.

"Nevedeme samostatnou evidenci takových pozemků. Nelze proto ani obecně říct nějakou průměrnou nebo pravděpodobnou částku za pronájem pozemků bez známého vlastníka," říká mluvčí Lenka Růžková.

Pronajímatelem jsou krajské pozemkové úřady a postup při uzavírání nájemních a pachtovních smluv prý upravují interní pokyny.

O trestních řízeních nevíme 

Ze zákona plyne, že "roční nájemné za požívání pozemků v příslušnosti hospodaření Státního pozemkového úřadu, které tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, činí 2,2 % z ceny pozemku, pokud se Státní pozemkový úřad s nájemcem nedohodnou jinak".

Podle Svazu vlastníků půdy se tržní cena půdy pohybuje nejčastěji v rozmezí od 15-30 Kč/m2. V případě 1700 hektarů Agrofertu to znamená, že to, co holding státu za pronájem zaplatí, od něj zase dostane na dotacích (a ještě mu pravděpodobně část peněz navíc zbude).

Všechny nemovitosti, kde se skutečný vlastník do konce roku 2023 nepodaří dohledat a zapsat do katastru nemovitostí, budou převedeny na stát – konkrétně na ÚZSVM.

"ÚZSVM pak bude moci vymáhat případné bezdůvodné obohacení," konstatuje mluvčí Ležatka. V původní reportáži Českého rozhlasu zazněl i názor některých právníků, že hospodaření na cizí půdě může být kvalifikováno i jako trestný čin.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky