V době, kdy se demonstrace udála, byly strahovské koleje prakticky fungl nové. Jejich stavba začala počátkem 60. let, dokončena byla v půli dekády. Už v té době se ale projevila řada provozních nedostatků.

Bydlení na nich nebylo zrovna med. A chladný podzim roku 1967 pak vysokoškolským studentům přinesl obzvlášť frustrující chvíle. Nejenže se na kolejích netopilo, ale vlivem nekvalitní elektroinstalace tam často také vypadával proud. Studenti si proto vyráběli provizorní topná zařízení, což problém ještě posílilo. Mnohdy také netekla voda.

Poté, co další takový výpadek nastal 31. října, došla části studentů trpělivost. V hloučcích se shromáždili před kolejemi se svíčkami v rukách. S hesly „Chceme světlo, chceme více světla“ a „Chceme studovat“ se vydali nejdříve směrem k Pražskému hradu, pak však z Pohořelce zamířili přes ulici Úvoz do Nerudovy ulice vedoucí na Malostranské náměstí. Cestou se přidávali další a nakonec se demonstrace zúčastnilo kolem dvou tisíc lidí.

V Nerudovce na poklidně demonstrující čekali příslušníci Veřejné bezpečnosti. Studenti s nimi diskutovali o důvodech protestu, policisté je však auty tlačili dál od Malostranského náměstí, bili je, a demonstranti se nakonec vrátili ke kolejím.

Tam ale dorazily policejní posily, které začaly přítomné brutálně bít a stříkali mezi ně slzný plyn. Policisté vtrhli také do budovy kolejí, což byl citelný zásah proti akademickým svobodám. Uvnitř se pokoušeli dostat i do pokojů a tahali vysokoškoláky zpátky ven. Během útoku několik studentů utrpělo vážná zranění, několik jich také bylo později donuceno ukončit studium.

Studentská demonstrace se shodou okolností trefila do dne, kdy se na Hradě uskutečnilo zasedání Ústředního výboru KSČ, Ústředního výboru Národní fronty a vlády. To útok Veřejné bezpečnosti vůči studentům zřejmě vygradovalo. Tehdy také vrcholila krize režimu tehdejšího prezidenta Antonína Novotného, ke kterému byli studenti také kritičtí. A brutální říjnový útok studentskou aktivitu ještě posílil. Samotná demonstrace je tak dnes historiky vnímána jako jedna z předzvěstí pražského jara.

Byla snaha událost ututlat. Dobový tisk o ní informoval až se zpožděním a zásah Veřejné bezpečnosti kritizoval jen opatrně. Postup vůči studentům však odsoudili zástupci většiny pražských i některých mimopražských vysokých škol a pobouřil také veřejnost. Probíhalo vyšetřování a některým studentům bylo také vyhrožováno trestním stíháním. To v lednu následujícího roku zastavily události, které odstartovaly pražské jaro.