Vznik známé linky je spojen se jménem Belgičana Georgese Nagelmackerse. A na počátku velkého vlakového příběhu údajně byla neopětovaná láska. Nagelmackers, narozený v roce 1945 do bankéřské rodiny a vystudovaný stavební inženýr, se prý v mládí nešťastně zamiloval do své starší sestřenice, ale ta ho nechtěla. Příbuzní ho pak poslali do Ameriky, aby se jednak zotavil z citového zklamání, a také zapracoval na svém vzdělání. Během pobytu za velkou louží údajně strávil spoustu času na cestách a dobře se seznámil s luxusními lůžkovými vozy společnosti bratří Pullmanů.

Napadlo ho, že rozvoj tak komfortního cestování na železnici má jistě budoucnost i v Evropě, a chtěl na jejich expanzi spolupracovat právě s Georgem Pullmanem. Ovšem jednání nedopadlo a Naglemackers se vrátil do Evropy s nepořízenou. Podle jiné verze příběhu však Nagelmackers o těchto vlacích věděl už před svou cestou do Spojených států, neboť v Belgii lůžkové vozy jezdily, a s Pullmanem se nikdy nepotkal.

Ať tak či tak, Nagelmackers představil návrh na projekt rozšíření lůžkových vozů po evropských linkách už v roce 1870, ovšem udělení koncese zbrzdila tehdy prusko-francouzská válka. Pár let nato vznikla společnost Georges Nagelmackers & Company, později se stala Compagnie Internationale des Wagons-Lits (CIWL). V 70. letech Nagelmackers také založil společnost Compagnie Internationale des Grands Hotels a přesvědčoval provozovatele, aby k vlakům připojovaly jeho lůžkové a restaurační vozy.

Komfort i dobrá bašta

První luxusní vlak společnosti CIWL vyjel na koleje v říjnu 1882, kdy Nagelmackers pozval hosty na cestu, která začala v Paříži, vedla do Vídně a z ní o pár dnů později vlak vyrazil zpátky do francouzské metropole. Úvodní menu se skládalo třeba z ústřic, polévky s italskými těstovinami, kambaly se zelenou omáčkou, kuřete à la chasseur, hovězí svíčkové, zvěřiny a sladkými tečkami byly čokoládový pudink a výběr dalších zákusků.

Vlak, který později vešel ve známost jako Orient Express, však poprvé z pařížského Východního nádraží vyjel až 5. června následujícího roku a jeho trasa končila opět už ve Vídni. Ta byla konečnou stanicí ještě následující čtyři měsíce, poté se linka prodloužila do rumunského města Giurgiu. Tam se pasažéři museli přepravit lodí přes Dunaj do bulharského Ruse, nastoupit na další vlak do Varny a odtud odpluli lodí do Konstantinopole. První přímá cesta Orient Expressu z Paříže do Konstantinopole se uskutečnila až v červnu 1889 a teprve o dvě léta později byl tento vlak přejmenován na Orient Express. Trasa měřila 3 186 kilometrů a cesta trvala téměř 70 hodin. Vlak ve svých počátcích disponoval dvěma luxusními spacími vozy, jídelním vozem, kuřáckým salonkem, zavazadlovým vozem a vagonem pro personál.

Provoz Orient Expressu přerušila první světová válka a linka byla obnovena až počátkem 20. let. Díky dokončení Simplonského tunelu tehdy fungovala i jižnější trasa vedoucí přes trojici atraktivních lokalit – Milán, Benátky a Terst. Tato linka, nesoucí název Simplon Orient Express, doplňovala provoz původního Orient Expressu. Později došlo k dalšímu rozvětvení – Arlberg Orient Express jezdil do Budapešti přes Curych a Innsbruck.

Právě meziválečné období také bylo nejlepšími časy Orient Expressu. Stal se nejdůležitější linkou mezi Paříží a Istanbulem, který získal nynější název v roce 1930. Orient Express byl vnímán jako synonymum luxusu a pohodlí na železnici, navrch s vytříbenou kuchyní. Jeho fanoušek byl například bulharský car Boris III. (1894 - 1943), velký nadšenec do vlaků, který si zkusil Orient Express i sám řídit. Jeho otec Ferdinand I. (1861 - 1948) byl prý pyšný na to, že Orient Express jezdí přes Bulharsko, cestování vlakem si prý však příliš neužil – bál se, že ho někdo zavraždí, a tak se prý dokonce zamykal na tamních toaletách.

Skutečná událost, pětidenní uvíznutí vlaku ve sněhu v Turecku roku 1929, pak Agathu Christie, která vlakem sama několikrát cestovala, inspirovalo k sepsání Vraždy v Orient expresu, jedné z jejích nejslavnějších detektivek.

V roce 1929 uvízl Orient expres v Turecku pět dnů kvůli sněhu | zdroj: Profimedia.cz

Provoz linky opět přerušila druhá světová válka, během níž sice německá společnost Mitropa po nějaký čas udržovala linku v balkánském úseku, ale přítrž tomu učinily opakované sabotáže jugoslávských partyzánů. Po skončení války byl provoz vlaku obnoven, byť připomínal spíše běžný rychlík. Cestu navíc komplikovala turbulentní politická situace; trasu například na čas omezilo uzavření hranic mezi Jugoslávií a Řeckem, které skončilo v roce 1951, mezi lety 1951 až 1952 pak byla uzavřena řecko-turecká hranice.

Postupný ústup slávy

V roce 1962 přestal jezdit původní Orient Express a Arlberg Orient Express. Později se rozjela linka Orient Expressu, která denně jezdila přímo Paříže do Bělehradu a dvakrát týdně na trase z Paříže do Athén a Istanbulu. Obliba vlaku ale upadala, na kolejích byla modernější konkurence a rostl také význam letecké dopravy.

Počátkem 70. let tehdejší provozovatel, společnost Wagon-Lits, pronajala nebo prodala vozy různým železničním dopravcům a zajišťovala jen jejich obsluhu. V roce 1977 Orient Express naposledy vyjel na trasu z Paříže do Istanbulu. Později se jeho cesta zkrátila, do počátku 90. let byla cílovou stanicí Bukurešť, později Budapešť. A byť na přelomu tisíciletí ještě krátce jezdil několikrát týdně do Bukurešti, v novém tisíciletí se trasa ještě zkrouhla na úsek z Paříže do Vídně a pak jen na trasu Štrasburk – Vídeň. Poslední Orient Express vyjel z Vídně 10. prosince 2009 a 11. prosince ze Štrasburku. Od počátku 80. let nicméně byly provozovány soukromými společnostmi také nostalgické vlaky mající v názvu Orient Express, a to na různých úsecích někdejší trasy.

Zajímavostí je, že na sklonku roku 2022 se francouzské společnost Acor pustila do renovace vagonů původního Orient Expressu, jehož vagony objevil francouzský historik Arthur Mettetal. Část vagonů byla objevena například v Polsku u hranic s Běloruskem. Historické vagony by měly být zrestaurovány během dvou let.

Orient Expressem cestovalo i mnoho slavných fiktivních postav. Vedle Hercula Poirota třeba ty ze slavného románu Drákula od Brama Stokera, James Bond v Srdečných pozdravech z Ruska z pera Iana Fleminga a řada dalších.

Na rozdíl od románu paní Christie však prý ve skutečném Orient Expressu nebyl nikdo zavražděn.