Česko tedy přistoupí jen k části úmluvy, která se týká svobody projevu, shromažďování a sdružování cizinců. Tato práva již mají cizinci zákony zaručena.

Zástupci většiny poslaneckých frakcí se v debatě s volební výjimkou ztotožňovali. Přesto byla úmluva dolní komorou přijata až v opakovaném hlasování, neboť při prvním pokusu pro její ratifikaci chybělo šest hlasů.

S úpravou volebního práva pro cizince vláda v blízké budoucnosti nepočítá, cizincům by mělo být případně přiznáno jen na základě vzájemnosti. Dalším důvodem je podle zdůvodnění výjimky skutečnost, že v některých obcích je soustředění cizinců s trvalým pobytem značné, a přiznání volebního práva by přineslo zásadní praktické dopady na dění v nich. Vláda zmiňuje taky případná bezpečnostní rizika.

Kabinet nechce přijmout ani další část smlouvy, jež se týká vytváření poradních orgánů obcí s cílem zapojit usídlené cizince do místních veřejných věcí. Úmluva v této pasáži předpokládá, že své představitele by do nich mohli volit jen místní cizinci, případně by mohli být jmenováni jejich sdruženími. Byl by to ale podle vlády nepřiměřený zásah do ústavně zaručené samosprávy.