Podle nedávné expertní studie například Ježíš vypadal úplně jinak, než jak ho známe z obrazů či soch - byl malý, snědý a podsaditý s krátkými kudrnatými vlasy. Ani Jan Hus nebyl onen vyzáblý, vysoký vousatý muž, ale malý, tlustý a bez vousů, a egyptská královna Kleopatra VII. nepochybně měla velké osobní kouzlo, ale rozhodně nebyla takovou krasavicí, jak se obecně soudí.

Starý Fritz

Na věrnost podoby se ovšem nemůžeme spolehnout ani u velikánů, které na uměleckých dílech zpodobňovali jejich současníci. Ti z mnoha důvodů zobrazovali portrétovanou osobu značně přikrášlenou - někdy přímo na její přání, jindy ze strachu před jejím hněvem, anebo asi nejčastěji ve snaze jí lichotit.

Svědčí o tom například korespondence pruského krále Bedřicha Velikého (nebo chcete-li Fridricha II. Velikého či „starého Fritze“) s francouzským filozofem a spisovatelem Voltairem.

Významný státník, vzdělanec, vojevůdce a představitel osvícenského absolutismu Fridrich II. (1712-1786) za své vlády významně rozšířil území Pruska a udělal z něj velmoc. Jeho běžnou řečí nebyla němčina, kterou považoval za jazyk sprostého lidu, ale francouzština, v níž sepsal prakticky všechna svá díla.

Oheň v očích a tvář plná života

Od nástupu na trůn žil Fridrich odděleně od své manželky a bližší osobní kontakty udržoval téměř výhradně s muži. Různé zdroje uvádějí, že byl s největší pravděpodobností homosexuál. Přátelské styky měl mimo jiné s Voltairem, který u něj byl v roce 1740 čtrnáct dní hostem na zámku Rheinsberg a od roku 1751 pobýval asi dva roky na zámku Sanssouci v Postupimi. V roce 1753 je rozdělil vzájemný spor, nicméně po čase se zase usmířili a od roku 1757 si opět dopisovali.

Poté, co se panovník a filozof dlouhá léta neviděli, zaslal Fridrich svému příteli pamětní minci se svým portrétem. V roce 1777 mu Voltaire odpověděl: „Pokud se Vám pamětní mince podobá, spatřuji ve Vašem pohledu a tváři život a oheň a pevné zdraví hrdiny.“

Paradoxně v té době již Fridrich trpěl dnou a byl sešlý stářím. A tak filozofovi odpověděl: „Jistě víte, že se nikdy nenechávám malovat, a proto se mi ani mé portréty, ani pamětní mince nepodobají.“ Král podle vlastních slov prostě svá vyobrazení považoval spíše za symbolická vyjádření svého významu než za dokumentaci svého skutečného vzhledu. Jak vypadal doopravdy, se nikdy nedozvíme. A není v tom jistě sám.