Dnes je pátek 27. ledna 2023., Svátek má Ingrid
Počasí dnes 0°C Zataženo

Polský kněz bojuje proti potratům a pomáhá samoživitelkám, na které stát kašle

Polský kněz bojuje proti potratům a pomáhá samoživitelkám, na které stát kašle
Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Interrupce jsou v Polsku zakázány už 29 let, ale to nezabránilo ženám hledat přístup k tomuto zákroku. Přidělávají tím spoustu práce štětínskému knězi Tomaszovi Kancelarczykovi, který proti potratům bojuje, a zároveň plní to, co stát naprosto zanedbal: pomáhá samoživitelkám.

Katolický duchovní během kázání pouští nahrávku z vyšetření na ultrazvuku. Vyhrožoval nezletilým dívkám, že to řekne jejich rodičům, pokud půjdou na potrat. Zastrašoval páry čekající v nemocnici na zákrok kvůli vadě plodu, když to ještě bylo dovoleno před loňským zpřísněním zákona. Kárá také tatínky a mává snímky z ultrazvuku před muži, kteří chtějí opustit své těhotné přítelkyně.

Ale Kancelarczykovým nejúčinnějším nástrojem je to, co stát zanedbal: pomáhá osamělým matkám obstarat bydlení, výbavu pro děti a v případě potřeby i právníky, aby zažalovali agresivní partnery.

„Občas jsem zdrcen množstvím takových případů,“ říká čtyřiapadesátiletý kněz během návštěvy azylového domu pro osamělé matky, který vede v blízké vsi. Některé ženy jsou těhotné, některé s dítětem, ale všechny v problémech. „Mělo by být 200 či 300 takových domů v Polsku. Je tu ale pusto,“ říká.

Polsko jako laboratoř dopadů zákazu interrupcí

V Polsku je zjevné, že stát odhodlaný skoncovat s potraty se méně stará o to, co následuje - o děti, které potřebují pomoc a podporu.

Jak píše americký list New York Times, Polsko může být pro americké státy prosazující zákaz interrupcí „laboratoří“ dopadů na společnost. Polská vláda sice nabízí jedny z nejštědřejších rodinných přídavků v regionu, zároveň ale poskytuje minimální podporu samoživitelkám a rodinám s postiženým dítětem, podobně jako ty části USA, které zakázaly interrupce.

„Stále říkají, že jsou pro život, ale zajímají se o ženu jen, dokud neporodí,“ říká Krystyna Kacpurová, která ve Varšavě vede spolek stavějící se proti vládním zákazům. „Neexistuje žádná systémová podpora pro svobodné matky v Polsku, zejména pro matky s postiženými dětmi,“ říká.

To je jeden z důvodů, proč zřejmě počet interrupcí neklesá - zákazy je prostě zatlačily do ilegality, anebo mimo Polsko. Zatímco počet legálních interrupcí klesl na asi 1000 za rok, aktivistky bojující za právo na potrat odhadují, že každý rok si přes všechny zákazy nechá přerušit těhotenství okolo 150 000 Polek: buď si vezmou „potratovou“ pilulku, anebo odjedou na potrat do ciziny.

Na každou Polku připadá 1,3 dítěte - jedno z nejnižších čísel v Evropě

V současnosti na jednu Polku připadá 1,3 dítěte, což je jedno z nejnižších čísel v Evropě a asi polovina toho, co bývalo za komunismu, kdy země měla jedny z nejliberálnějších potratových předpisů na světě.

Právní zákaz, jak přiznávají i odhodlaní bojovníci proti potratům jako Kancelarczyk, „nezpůsobil žádný zaznamenatelný rozdíl“ v číslech.

profimedia-0713046859 Polská billboardová kampaň upozorňuje na nízkou porodnost v zemi | zdroj: Profimedia

Ale nabídka pomoci v podobě stravy, bydlení či péče o dítě může občas věci změnit. Kancelarczyk hrdě říká, že tato pomoc pomáhá „zachránit“ 40 těhotenství ročně.

Jednou z těchto žen je šestatřicetiletá Beata, svobodná matka, která si nepřála zveřejnit celé jméno v obavě z pranýřování v hluboce katolické společnosti. Říká, že když podruhé otěhotněla, otec dítěte a její rodina ji nechali na holičkách. Žádná banka jí nechtěla půjčit, protože neměla práci. Nikdo ji nechtěl zaměstnat, protože byla těhotná. Odepřeli jí podporu v nezaměstnanosti. „Stát na osamocené matky úplně kašle,“ říká.

Jednoho dne seděla na podlaze ve svém maličkém bytě bez nábytku, když ji zavolal Kancelarczyk, kterého na Beatu upozornil známý. Povzbuzoval ji, aby dítě donosila, a nabídl ji pomoc. „Jeden den jsem neměla nic. Příští den přišel se vším: s nábytkem, oblečením, plenami. Dokonce jsem si mohla vybrat barvu kočárku,“ řekla.

O devět let později Beata pracuje jako účetní a její syn Michal vyniká ve škole.

Pro hodně žen se farář Kancelarczyk ukázal být jedinou bezpečnostní sítí, i když jeho charitativní organizaci provází křesťanský zápal, který lidi polarizuje, jak je ve Štětíně vidět. Kancelarczykův kostel je přímo naproti liberálnímu uměleckému centru, jehož okna zdobí černé blesky, symboly polského hnutí za právo na potrat, a hesla „Mé tělo je má volba“.

Každý rok Kancelarczyk pořádá největší pochod proti potratům v Polsku s účastí tisíců lidí. Když vyjdou z kostela, stojí tváří v tvář protidemonstraci. Jednou, před pochodem za práva gayů, duchovní vybízel souvěrce, aby „vydezinfikovali ulice“. Kněz tvrdí, že skoro každý den dostává nenávistné e-maily, které označuje za „dílo Satana“.

Kacpurová, která hájí odpůrce zákazu, říká, že nedostatek státní podpory pro samoživitelky otvírá prostor pro lidi, jako je Kancelarczyk, aby „indoktrinovali“ ženy ve svízelné situaci.

Po pádu komunismu se zhroutil systém péče o děti

Za komunismu byla péče o děti zdarma a většina polských podniků měla školky, což povzbuzovalo ženy, aby šly pracovat. Ale po roce 1989 se systém zhroutil a katolická církev přispěla k zákazu interrupcí v roce 1993, čímž také oživila vizi žen jako matek starajících se o domácnost.

Nacionalistická a konzervativní strana Právo a spravedlnost, která v roce 2015 vyhrála volby s prorodinnou politikou, prosadila jeden z nejštědřejších evropských programů přídavků na děti. To byla revoluce v rodinné politice v Polsku.

Ale stále chybí péče o děti, která je podmínkou pro zaměstnání žen, jakož i zvláštní podpora pro rodiče s postiženým dítětem. V roce 2014 a 2018 skupiny rodičů s postiženými dětmi dvakrát obsadily parlament, aby protestovaly proti nedostatku podpory od státu.

Dvaačtyřicetiletá matka dvou dětí Monika Niklasová ze Štětína poprvé zašla na mši u Kancelarczyka krátce poté, co se dozvěděla, že její nenarozené dítě trpí Downovým syndromem. To bylo před deseti lety, kdy zákaz interrupcí ještě nezahrnoval vady plodu, a tak zvažovala potrat. „Myslela jsem si, že se mi zhroutil svět,“ řekla.

Během bohoslužby Kancelarczyk přehrál video se zvuky, které popsal jako tlukot srdce. „Chytlo mě to za srdce,“ vzpomíná. „Po mši jsme zašli za knězem a řekli mu o naší situaci,“ dodala. Byl jedním z prvních lidí, který jí a jejímu manželovi řekl, že to zvládnou, a nabídl podporu.

Narodil se Krzysztof. Niklasová se vzdala kariéry architekty, aby se synovi plně věnovala. Až teď na podzim získal devítiletý Krzysztof místo ve škole, což je jedním z příkladů, jak moc se úřady míjejí s potřebami rodičů.

Niklasová nyní rodičům očekávajícím narození postiženého dítěte radí a snaží se je přesvědčit, aby si dítě ponechali. „Nikdy jim neříkám, že všechno bude v pořádku, protože bude těžko. Ale pokud přijmou, že život bude jiný, než si představovali, mohou být šťastní,“ řekla. „Krzysztof mě naučil lásce,“ dodala.

Kdo chce na potrat, beztak to udělá - jen v cizině

Jedna věc vlastně v jejích rozhovorech s budoucími rodiči nikdy nezazní: zákaz interrupcí. „To nemá vliv na to, jak se lidé rozhodují. Ti, kdo chtějí jít na potrat, to i tak udělají, jen v cizině,“ řekla.

Kasia, která si také nepřála uvést celé jméno, je jednou z žen, které nyní žijí v azylovém domě. Ve 23 letech otěhotněla. Tvrdí, že ji partner zneužíval, ale policie odmítla zasáhnout, a pak ji opustil. Matka ji vyhodila z domu. Známý kontaktoval kliniku v Německu kvůli potratu. „Není to těžké, stačí sehnat číslo telefonu,“ říká o zákroku, který je v Polsku ilegální.

Nakonec v osmém týdnu málem potratila, a to způsobilo, že změnila názor a rozhodla se dítě donosit.

Kancelarczyk jí nabídl nejen pokoj a stravu zdarma v azylovém domě, ale i právníka, který pohnal bývalého přítele před soud. Ten si nyní odpykává desetiměsíční trest. „Cítím se teď bezpečně,“ řekla Kasia.

Kancelarczyk říká, že počet žen, které se na něj obracejí, protože zvažují potrat, se od zpřísnění zákazu interrupcí nezvětšil. Ale zákaz stále podporuje: „Zákon má normativní dopad. To, co je dovolené, je vnímané jako dobré, to, co je zakázané, jako špatné,“ říká kněz.

Zdroje: