Berlín získal dvě pandy a lidé se už nemohou dočkat, až je spatří

Nejnovější příklad této politiky Pekingu jsme v těchto dnech mohli vidět v Berlíně, kam přilétli dvě pandy: čtyřletá Meng-meng a sedmiletý Ťiao-čching. Novou atrakci místní zoo bude moci veřejnost obdivovat od července. Peking zvířata zapůjčil na 15 let, přičemž poslední berlínská panda uhynula před pěti lety.

Do Berlína medvědy přivezli i s mohutnými zásobami bambusu. Na letišti Schönefeld je přivítali berlínský starosta a čínský velvyslanec, ale slavnostní otevření nového výběhu 5. července se uskuteční za účasti ještě prominentnějších hostů: kancléřky Angely Merkelové a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.

Výběh přišel na devět milionů eur a chlupatí nemotorové tu budou mít k dispozici čínské pavilony, hřiště, lucerničky a spoustu dalších vymožeností. Skutečnost, že kancléřka s čínským prezidentem naklusají přivítat dva medvědy, je krásnou ilustrací úspěšné pandí politiky Pekingu.

Čínský národní poklad a tajná diplomatická zbraň

Panda velká se ve světě stala symbolem ochrany ohrožených druhů. Do svého loga si ji dal i Světový fond na ochranu přírody (WWF), i když je samozřejmě více než diskutabilní, zda je toto zpomalené zvíře pro zachování ekosystému opravdu tak důležité. Každopádně mají pandy velké v Číně status národního pokladu a jsou jedním z nejsympatičtějších vyslanců, jaké může země nabídnout. Černobílí huňáči jsou na celém světě na roztrhání, pekingská vláda ale za zapůjčení legračních a nemotorných bambusožroutů požaduje vysokou cenu: finančně i politicky.

Panda Ťiao-čching se zabydluje v berlínské zoo | zdroj: Profimedia

Pandy velké jsou zkrátka po tisíciletí tajnou čínskou diplomatickou zbraní. Podle legendy už císařovna Wu Ce-tchien poznala, jakou moc tito medvědi mají, a poslala v roce 685 japonskému císařskému dvoru dva exempláře. I když Čínská lidová republika po svém založení v roce 1949 spoustu tradic z dob císařství zrušila, účinky černobílých nemotorů dokázal náležitě využít i Mao Ce-tung. Do počátku 80. let sloužila zvířata jako dar vybraným zemím: Spojeným státům, Japonsku, Velké Británii, Severní Koreji nebo Sovětskému svazu. V letech 1957 až 1983 tímto způsobem věnovala Čína 24 pand devíti státům.

Za vlády Teng Siao-pchinga až do poloviny 90. let se pak z pandí diplomacie stal v první řadě výhodný kšeft. Čína medvědy půjčovala na 100 až 200 dnů a zvířata pak absolvovala turné po různých zoologických zahradách. Čína dostávala kolem půl milionu dolarů za kus a často získala i procenta z prodeje suvenýrů. Zoologické zahrady pak na vstupném vydělávaly tolik peněz, že si pronajaté pandy kolikrát půjčovaly i navzájem mezi sebou.

V roce 1996 Peking s touto praxí skoncoval a od té doby propůjčuje tyto mírumilovné tvory už jen dlouhodobě na nejméně 10 let a za půl milionu až milion dolarů za rok a kus. Děje se tak v rámci dohod o vědecké spolupráci s cílem získat potomstvo. Všechny pandy velké chované mimo Čínu navíc zůstávají čínským majetkem. Konkrétně Berlín je dostal na 15 let a bude za ně ročně platit Pekingu necelý milion eur.

Každá panda něco stojí

Taková panda přitom rozhodně není levná záležitost. K uvedené částce za "pronájem" totiž přibývají další náklady. Mnohé zoologické zahrady musí provést drahé stavební úpravy a jen samotné zásobování bambusem pro hladové a mlsné čtyřnožce přijde ročně až na 150 tisíc eur.  

Zvířata navíc bývají pojištěna až na milion dolarů. Zahrady si tím kryjí záda před případnými požadavky Pekingu. Například v případě uhynutí pandy zaviněného nesprávným chovem se musí Číně zaplatit půlmilionová pokuta.

Nový pandí pavilon v berlínské zoo | zdroj: Profimedia

A jako by to všechno ještě nestačilo, musí zoologické zahrady znovu sáhnout hluboko do kapsy, pokud se podaří dosáhnout oficiálního cíle celé transakce – totiž že pandy přivedou na svět potomstvo. Pokud se narodí panda v zahraničí, musí příslušná zoo zaplatit několikasettisícovou prémii. Mládě se kromě toho automaticky stává majetkem Číny, kam se musí "vrátit" po dvou letech, kdy se už medvědi mohou přizpůsobit životu v přírodě.

Pandy jsou lákadlem, návratnost investic ale nezaručí

V Evropě se těmito mírumilovnými šelmami mohou pochlubit v současnosti například zoologické zahrady v Madridu, Edinburghu, francouzském Saint-Aignan nebo ve Vídni. Právě vídeňské zoo se jako jediné v Evropě daří opakovaně přivádět na svět pandí mláďata počatá přirozenou cestou.

Zoo v australském Adelaide získala dvě pandy v roce 2009 a počet návštěvníků se rázem zvýšil o 70 procent. V prosinci 2011, tedy první měsíc s medvědy, zaznamenala zoo ve skotském Edinburghu dokonce nárůst návštěvníků o 200 procent. A i když pandy přitahují pozornost, ne vždy zaručují návratnost enormních investic. Zoo v Adelaide má například nyní dluhy v přepočtu kolem 16 milionů eur, přičemž velká část padá na vrub právě ubytování pand.

O pandy usiluje i pražská zoo

Přistávání pand v příslušných zemích provází pokaždé stejný rituál: Po dosednutí letadla vypukne jásot, drobotina mává praporky, dospělí dojatě tleskají a politici si nenechají ujít příležitost, aby vzácné hosty na letišti přivítali. V roce 2013 například napochodoval tehdejší kanadský premiér osobně na přistávací plochu v Torontu, stejně jako o rok později jeho belgický kolega v Bruselu. Zpravidla je při tom doprovází zástup novinářů, kteří zkoumají, jak dlouho byli chlupáči na cestě, kdo je doprovázel, co cestou spořádali, jak jim je a zda cestou nezlobili.

Když v dubnu dorazily dvě pandy do Amsterdamu, zachvátilo Holanďany doslova šílenství. Osmdesátikilometrová trasa k zoologické zahradě byla lemována pandími vlaječkami, místní pekaři nabízeli pandí sušenky a k dostání byl i pandí likér.

Slavnostní uvítání dvou pand na berlínském letišti | zdroj: Profimedia

O chov už několik let usiluje i vedení pražské zoo a čeští politici. Zoo počátkem června představila podobu nové expozice, kterou pro pandy připravila.

Proč jsou pandy tak oblíbené?

Co vlastně udělalo z pand takové světové celebrity? Hrají zde roli okolnosti, které nemohou ovlivnit ani ti nejšikovnější šíbři pekingské politiky.

Zaprvé: pandy velké se vyskytují výlučně v horských oblastech jihozápadní Číny. Žijí převážně v rezervacích a jejich jídelníček je velmi specifický. Jsou proto závislé na dané oblasti a jejich relokace je téměř nemožná.

Zadruhé: jde o velmi vzácné zvíře, které ještě donedávna figurovalo na seznamu druhů, jimž hrozí vyhynutí. Ani dnes jich na světě není víc než dva tisíce kusů a jsou nadále ohrožené. Jednak kvůli tomu, že se stále zmenšuje jejích životní prostor, a pak také proto, že se medvědi množí jen velmi výjimečně a do páření se rozhodně nijak zvlášť nehrnou – zvlášť v zajetí.

Zatřetí: zvířata jsou obecně vnímána jako roztomilá, protože mají charakteristické znaky mláďat. Kulatý obličej a tvářičky, velké oči, malý čumák, krátké, robustní, neohrabané končetiny – podobně jako koťata nebo štěňata. Svou roli hraje i nezvyklé zbarvení a sympatická je i netečnost těchto plachých a líných bytostí, kterým může být celý mumraj kolem nich ukradený.

Z čínského pohledu jsou zkrátka pandy absolutní úspěch. Zahraniční návštěvníci jsou z černobílých zvířat nadšeni a nezabývají se takovými podružnostmi, jako jsou lidská práva nebo budování umělých ostrovů v Jihočínském moři. Dokonce i otrlí politici a média, která se k Číně staví většinou kriticky, při pohledu na batolící se huňáče zjihnou. Čína se kromě toho může prezentovat jako velkorysý partner, který svůj národní poklad dává s důvěrou do správy vybraným zoologickým zahradám.

zdroj: Profimedia

Pronájem pand vyžaduje i náležitou vstřícnost

Pandí handly mají zpravidla i další konkrétní politické dopady, protože kromě příslušných poplatků požaduje Čína jistou vstřícnost i při uzavírání dalších smluv a dohod. Když například kanadský premiér v roce 2012 informoval, že země bude mít pandy, chápalo se to všeobecně jako odměna za to, že se z někdejšího kritika Číny se stal jejím přítelem a zároveň Říši Středu zajistil přístup k enormním kanadským surovinovým zdrojům.

Austrálie a Francie zase dostaly pandy poté, co s Čínou uzavřely dohody o spolupráci při stavbě jaderných elektráren, Velká Británie se zavázala k prodeji petrochemického know-how a Singapur, Malajsie a Thajsko dostaly medvědy výměnou za ochotu uzavřít s Čínou dohody o volném obchodu.

Když už pandy jednou v cizině jsou, používá je Peking jako diplomatický nátlakový prostředek – například při prodloužení dohody. Když například USA nebo Rakousko chtěly prodloužit pobyt pand, byl Peking značně zdrženlivý, protože se tehdy vládní špičky obou zemí sešly s dalajlamou. Po příjezdu pand do Edinburghu v roce 2011 se zase podepsala řada obchodních smluv - mimo jiné na dovoz lososů. Jejich největším dodavatelem do Číny bylo do té doby Norsko, což skončilo poté, co dostal Nobelovu cenu míru vězněný čínský disident Liou Siao-po.

Problém nastal i v roce 2005, když měly dvě pandy odjet na Tchaj-wan. Tehdy šlo o jména obou medvědů, která přečtena za sebou znamenala v čínštině "Znovusjednocení". Tchajwanský prezident zvířata kvůli tomu odmítl, jeho nástupce už s nimi ale o tři roky později problém neměl. V tomto případě přitom Čína zvířata nepronajímala, ale výjimečně darovala. Z jejího pohledu jde koneckonců o jednu Čínu. Zvláštní vztah funguje od roku 1972 mezi Čínou a Japonskem. Tehdy obě země normalizovaly vztahy, Peking věnoval Tokiu pandí pár a od té doby si zvířata vyměňují.

Panda Meng-meng po příletu do Berlína | zdroj: Profimedia

Co víc si může Peking přát?

Celkově vzato je pekingská pandí diplomacie geniální tah. Západní země uzavírají dohody, které jsou pro Čínu velmi lukrativní. Za odměnu přitom zoologické zahrady v těchto zemích nedostávají pandy jako dárek: získají jen možnost si je za zhruba milion dolarů ročně pronajmout. A roztomilá spící a bambusem se ládující zvířátka pak ještě ke všemu v zahraničí vylepšují Číně image.

To se dá vystupňovat už jen tím, co se stalo v Belgii. Zatímco v Kanadě se v klidu dohodli, že zvířata budou pět let v Calgary a pět let v Torontu, v Belgii vypukl hlasitý spor, v kterém regionu by se vlastně měly pandy umístit. Co víc si pekingští političtí stratégové mohou přát, než aby se západní zoologické zahrady mezi sebou popraly o to, která bude smět platit Číně horentní sumy za pandy velké?