Pokuty za nepoužívání datové schránky. Úřad může, občan musí!

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: red

Česká republika v některých rysech nezapře svou rakousko-uherskou minulost. Například v přetrvávajících vztazích vrchnost – poddaný. Sice se od revoluce mnohé zlepšilo a co se týče vstřícnosti a svižnosti úřadů by nám prý mohli mnohé evropské země závidět, ale některé rysy zůstaly úřednictvu společné, píše Martin Malý na serveru Hlídací Pes.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: mike/flicker.com

Úřednictvo žije v silně hierarchické společnosti, v níž je všudypřítomný prvek strach ze ztráty pozice. Z tohoto strachu pramení třeba odpor úřednictva vůči tomu, aby poddaní – ehm, pardon, chtěl jsem napsat "občané" – měli přístup k interním věcem úřadů, aby (nedej Razítko!) viděli, co a jak úřad rozhoduje a co dělá.

Protože kdyby někdo zvenčí viděl, tak by do toho mohl šťourat a mohlo by se třeba ukázat, že nějaký postup či rozhodnutí nebylo úplně v pořádku. Byť třeba neúmyslně. Úředník se bojí, že za špatné rozhodnutí bude potrestán, a proto se snaží, aby špatná rozhodnutí nedělal, a když je udělá, tak aby se o tom, pokud možno, nikdo nedozvěděl.

Zákon 106/1999 O svobodném přístupu k informacím se proto prosazoval velmi pomalu. Úředníci se snažili (a dodneška snaží) všetečné žádosti sabotovat a vymýšlejí velmi kreativní důvody, proč to či ono občanům říct nemohou. Jediné, co proti tomu pomůže, je vytrvalý tlak občanů, kteří se budou domáhat svého práva i vůči úřadu.

Nepřidělávejte mi práci!

A nejsou to jen věci ohledně informací. Datové schránky, tento velmi užitečný nástroj pro komunikaci s úřady, díky němuž se nemusíte nikam trmácet a pak žmoulat čepici ve frontě u přepážky, jsou zdrojem mnohého pobavení. Sám bych mohl vyprávět.

Tak třeba finanční úřad. Kdysi jsem datovou schránkou podal daňové přiznání.

Úřednice mi den před lhůtou volala, že jsem ho nepodepsal, a na moje argumenty, že podání datovou schránkou nahrazuje elektronický podpis, namítla, že to tedy určitě ne, a že musím vyplnit jiný formulář a poslat jí to a kdesi cosi, a když jsem tedy požadované učinil, tak mi řekla: "No, a teď to tu mám dvakrát. Vy mi tedy přiděláváte práci!"

Což, uznejte, není dobrá replika v období placení daní. Takže jsem si ověřil postup u ministerstva, zavolal jsem na Finanční ředitelství, tam paní potvrdila, že jsem postupoval správně, a za dvě hodiny mi sama volala s tím, že "přiznání je v pořádku přijaté!"

Pokuta bude 0 Kč. Souhlasíte?

Nebo jiná historka – finanční úřad.

Při vyřizování hypotéky přišel na to, že chybí moje daňové přiznání za jeden rok. Co teď? Nevadí, vytisknul jsem ho znovu a podal jako že papírově s tím, že to je opožděné (včetně nějaké pokuty) a že si úřad dohledá v datových schránkách, že jsem ho poslal, a pokutu zruší. Nedohledal si nic a pokutu uložil, o čemž mě informoval, světe div se, doporučeným dopisem. Papírovým. Povinnost, nepovinnost.

Tak jsem tedy v datových schránkách dohledal já, informoval jsem Finanční úřad, a paní prohlásila, že tedy je všechno v pořádku. Ale nebylo, protože za čtvrt roku volalo “vymáhací oddělení” a domáhalo se zaplacení pokuty.

Chvíli jsme si ujasňovali situaci, já opakoval, že nezaplatím ani korunu, protože jsem všechno podal včas a datovou schránkou, paní si moje tvrzení ověřila, omluvila se a navrhla, že mi udělí pokutu ve výši 0 Kč. Což jsem odmítl, protože pokuta je pokuta, i když nulová, a tady mě neměl financ za co pokutovat, a paní po poradě s právníky zjistila správný postup, já doplnil svoje podání na formu stížnosti, a Finanční úřad mi poslal přípis, v němž rozhodl, že pokutu ruší, protože je neoprávněná.

A víte, co napsali na margo toho mého přiznání? Že bylo přijato, ale omylem založeno do jiné složky!

Takže mě teď zpráva, že finanční úřad uděluje pokuty těm, kdo mají datovou schránku a podali přiznání papírově, docela pobavila. Jiné by za nedodržení povinností pokutovali rádi, ale sami mají, slušně řečeno, rezervy.

Co to obrátit?

Je to takové asymetrické postavení: úřad vymáhá na občanech povinnosti pokutama, ale sám je v jejich plnění někdy laxní až běda. A nejde jen o finanční úřady – kolega Cibulka, datový žurnalista, by mohl vyprávět o neochotě úřadů dodržovat jejich vlastní předpisy celé ságy.

Co takhle zavést negativní pokuty za to, že úřad nedodrží povinnost použít datovou schránku při komunikaci s občanem? Třeba ve stejné výši. Pošlou mi z amtu psaní v obálce, ne datovkou? Lup, nedodržení povinnosti, pokutička, račte zaplatit do třiceti dnů na můj účet… Ale to se nestane. Chyby občana úřad řeší pokutou, svoje chyby řeší omluvou.

P.S. Ostatně soudím, že pokuta za urážku úředníka je za těchto okolností nemravná.

Martin Malý (www.misantrop.info) pro pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Tagy: Česko domácí české úřady

Zdroje: Hlídací Pes