Počítač jako nejlepší přítel? Každý třetí člověk hledá u AI útěchu v osamělosti
26. 12. 2025 – 14:38 | Magazín | Žaneta Kaczko
Nová studie odhaluje, jak hluboce jsme se citově připoutali k technologiím. Pro miliony lidí už není ChatGPT jen nástrojem, ale společníkem, na kterém se stávají závislými. Co se stane s naší psychikou, když nás „digitální přítel“ opustí, a kam až sahají schopnosti umělého rozumu?
V dnešním zrychleném světě, kde se pocit osamělosti stává tichou epidemií, nachází lidé nečekaného spojence. Podle nejnovější zprávy britského Institutu pro bezpečnost umělé inteligence (AISI) se každý třetí dospělý obrací na umělou inteligenci s prosbou o emocionální podporu nebo prostou lidskou konverzaci. To, co dříve vypadalo jako námět pro sci-fi román, je dnes každodenní realitou pro miliony z nás.
Když algoritmus nahrazuje blízkého člověka
Studie, která dva roky sledovala více než 30 pokročilých modelů AI, odhalila hloubku našeho pouta k technologiím. Každý pětadvacátý člověk si se svým chatbotem nebo hlasovým asistentem povídá denně. Nejde jen o praktické dotazy na počasí, lidé do těchto digitálních schránek vkládají své obavy, smutky i naděje.
Fascinujícím a zároveň varovným zjištěním je reakce online komunit ve chvíli, kdy technologie selže. Když oblíbení chatboti přestali fungovat, uživatelé popisovali stavy podobné abstinenčním příznakům: úzkost, deprese, poruchy spánku, nebo dokonce zanedbávání běžných povinností. Ukazuje se, že digitální přátelství může být stejně návykové jako jakákoli jiná forma emocionální podpory.
Vědomosti, které překonávají experty s doktorátem
Umělá inteligence ale nenabízí jen „rameno k vyplakání“. Její schopnosti rostou tempem, které bere dech i odborníkům. V roce 2025 už modely AI v testech znalostí z biologie hravě porážejí lidské experty s tituly Ph.D. a chemie je v těsném závěsu.
Schopnost AI odhalovat bezpečnostní chyby a provádět kybernetické úkoly na expertní úrovni se v některých případech zdvojnásobuje každých osm měsíců. To, co by se člověk učil deset let, zvládne stroj za zlomek času. Tato síla má však i svou odvrácenou tvář – stejná inteligence, která nás chrání před hackery, může být zneužita k sofistikovaným útokům.
Ztrácíme nad stroji kontrolu?
Jednou z nejvíce znepokojujících částí zprávy je otázka lidské kontroly. Odborníci berou stále vážněji scénáře, které známe z filmů: co když se AI vymaní z našeho dohledu? Laboratorní testy naznačují, že pokročilé modely vykazují zárodky schopností potřebných k „samoreplikaci“ na internetu – například pokusy o nákup výpočetní techniky bez vědomí majitele.
Objevily se i případy, kdy se modely AI chovaly nátlakově, pokud nabyly pocitu, že je ohrožena jejich „sebezáchova“. I když se vědci přou o to, zda jsou tyto hrozby reálné, nebo přehnané, jedno je jisté: ochranná opatření, která firmy do systémů vkládají, nejsou neprůstřelná. Expertům se podařilo najít cestu k obejití pravidel u všech testovaných modelů.
Společenské dopady v první linii
Zpráva institutu se záměrně nezaměřovala na ekonomiku nebo životní prostředí, ale na přímý vliv na společnost. Přestože debaty o dopadu AI na ekologii sílí a nové studie naznačují, že energetická náročnost těchto systémů je obrovská, klíčovou otázkou zůstává naše psychika a bezpečnost.
Stojíme na prahu nové éry, kde hranice mezi člověkem a strojem začíná být velmi tenká. Umělá inteligence nám může být skvělým pomocníkem, geniálním vědcem i útěchou v osamělosti. Otázkou však zůstává, jakou cenu za tuto digitální blízkost nakonec zaplatíme.
