Dnes je pondělí 16. května 2022., Svátek má Přemysl
Počasí dnes 27°C Oblačno

Papírová koruna má své výhody: Je lehká a netlačí

Papírová koruna má své výhody: Je lehká a netlačí
Napoleonova korunovace od Jacquese Louise Davida | zdroj: Profimedia

Jedenadvacátého března 1800 byl v Benátkách korunován papež Pius VII. Dělo se tak na základě dva roky starého výnosu, podle něhož se konkláve konalo ve městě, kde bylo nejvíce kardinálů. Zajímavější ovšem bylo, že místo bohatě zdobené tiáry papeže korunovali v podstatě kusem papíru.

Tvar papežské tiáry jako mimoliturgické pokrývky hlavy je zřejmě ovlivněn byzantskou kulturou. Její tři obroučky (koruny) symbolicky vyjadřují, že papež je nejvyšší kněz, soudce a zákonodárce, ale také jeho vládu nad zemí, nebem i peklem, respektive církev bojující, trpící a vítěznou. Součástí tiáry jsou také dvě volně splývající stuhy (fimbrie).

Když Napoleon Bonaparte v roce 1798 zbavil Piova předchůdce Pia VI. úřadu, ukořistil také papežskou tiáru. Proto se pro korunovaci nového papeže (Pius VI. zemřel v srpnu 1799) musela narychlo udělat nová. Na bohatě zdobenou slavnostní pokrývku ale mohl Pius VII. zapomenout – novou tiáru vyrobili z papírmaše, čili z kousků papíru pospojovaných lepidlech. Tedy z té hmoty, z níž jsme ve škole (nebo přinejmenším někteří z nás) vyráběli masky či loutky.

Náhradní tiára byla zdobená šperky darovanými místními rodinami. Mělo jít o dočasné opatření, nízká hmotnost náhradní tiáry ale byla ve srovnání s monstrózní a drahokamy posázenou originální verzí tak pohodlná, že se papírmašová varianta udržela v papežském šatníku ještě dlouhých 45 let a předávala se z papeže na papeže jako rodinné dědictví.

Těžká a nepohodlná

Nic na tom nezměnil ani fakt, že Napoleon v roce 1804 daroval Piovi VII. tiáru náhradní, kterou si pak papež vzal na Napoleonovu korunovaci císařem v prosinci 1804. Tiáru vyrobili Henri Auguste a Marie-Etienne Nitotovi z pařížského šperkařství Chaumet a část její výzdoby pocházela právě z tiár ukořistěných v roce 1798 francouzskými vojsky. Byl na ní například 404karátový smaragd, který byl původně součástí tiáry papeže Řehoře XIII. vyrobené Cristoforem Foppou.

Napoleonova tiára ale byla záměrně vyrobena příliš malá a příliš těžká (osm a půl kila), aby se nedala pohodlně nosit. Později byla upravena a měl ji Pius IX. při své korunovaci v roce 1846 a při zahájení Prvního vatikánského koncilu v roce 1868.

Na obraze Napoleonovy korunovace od Jacquese-Louise Davida z roku 1807 lze napoleonskou tiáru dokonce spatřit: Za císařem, který korunuje sám sebe, sedí Pius VII. - a muž stojící za ním ji drží v rukou.

Papežové nosili tiáru při slavnostních příležitostech a bývali jí korunováni během intronizační mše. Poslední papež korunovaný tiárou byl Pavel VI. v roce 1963, veřejně ji odložil v listopadu 1964. Dnes je uchována v chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie ve Washingtonu. Její užívání nebylo sice oficiálně zrušeno, ale žádný z papežů se k ní už nevrátil. Nadále ovšem zůstává tradičním symbolem papežské moci, například na vatikánských státních symbolech.

Zdroje:
Vlastní