Tvar papežské tiáry jako mimoliturgické pokrývky hlavy je zřejmě ovlivněn byzantskou kulturou. Její tři obroučky (koruny) symbolicky vyjadřují, že papež je nejvyšší kněz, soudce a zákonodárce, ale také jeho vládu nad zemí, nebem i peklem, respektive církev bojující, trpící a vítěznou. Součástí tiáry jsou také dvě volně splývající stuhy (fimbrie).

Když Napoleon Bonaparte v roce 1798 zbavil Piova předchůdce Pia VI. úřadu, ukořistil také papežskou tiáru. Proto se pro korunovaci nového papeže (Pius VI. zemřel v srpnu 1799) musela narychlo udělat nová. Na bohatě zdobenou slavnostní pokrývku ale mohl Pius VII. zapomenout – novou tiáru vyrobili z papírmaše, čili z kousků papíru pospojovaných lepidlem. Tedy z té hmoty, z níž jsme ve škole (nebo přinejmenším někteří z nás) vyráběli masky či loutky.

Náhradní tiára byla zdobená šperky darovanými místními rodinami. Mělo jít o dočasné opatření, nízká hmotnost náhradní tiáry ale byla ve srovnání s monstrózní a drahokamy posázenou originální verzí tak pohodlná, že se papírmašová varianta udržela v papežském šatníku ještě dlouhých 45 let a předávala se z papeže na papeže jako rodinné dědictví.

Těžká a nepohodlná

Nic na tom nezměnil ani fakt, že Napoleon v roce 1804 daroval Piovi VII. tiáru náhradní, kterou si pak papež vzal na Napoleonovu korunovaci císařem v prosinci téhož roku. Tiáru vyrobili Henri Auguste a Marie-Etienne Nitotovi z pařížského šperkařství Chaumet a část její výzdoby pocházela právě z tiár ukořistěných v roce 1798 francouzskými vojsky. Byl na ní například 404karátový smaragd, který byl původně součástí tiáry papeže Řehoře XIII. vyrobené Cristoforem Foppou.

Napoleonova tiára ale byla záměrně vyrobena příliš malá a příliš těžká (osm a půl kila), aby se nedala pohodlně nosit. Později byla upravena a měl ji Pius IX. při své korunovaci v roce 1846 a při zahájení Prvního vatikánského koncilu v roce 1868.

Na obraze Napoleonovy korunovace od Jacquese-Louise Davida z roku 1807 lze napoleonskou tiáru dokonce spatřit: Za císařem, který korunuje sám sebe, sedí Pius VII. - a muž stojící za ním ji drží v rukou.

Papežové nosili tiáru při slavnostních příležitostech a bývali jí korunováni během intronizační mše. Poslední papež korunovaný tiárou byl Pavel VI. v roce 1963, veřejně ji odložil v listopadu 1964. Dnes je uchována v chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie ve Washingtonu. Její užívání nebylo sice oficiálně zrušeno, ale žádný z papežů se k ní už nevrátil. Nadále ovšem zůstává tradičním symbolem papežské moci, například na vatikánských státních symbolech.