Papež žádá po EU něco, co nemůže splnit, i kdyby chtěla

Papež žádá po EU něco, co nemůže splnit, i kdyby chtěla
Papež František vyzval Evropský parlament k návratu k tradičním hodnotám, na nichž vznikla EU | zdroj: Profimedia.cz

Papež vyzval Evropskou unii, aby věnovala víc pozornosti potřebám chudých, nemocných a starých a postavila se důsledkům konzumní společnosti. Od jeho projevu v Evropském parlamentu se toho čekalo hodně. Řada lidí doufala, že vzhledem k jeho autoritě budou mít Františkova slova reálný dopad. Jenže papež žádá po unii něco, co zkrátka nemůže splnit, i kdyby chtěla.  

Evropská unie je totiž orgán, který konzum nejen podporuje, ale v podstatě ho centrálně řídí. Pomáhat slabším si navíc nepřeje ani samotná společnost zaměřená na tržní princip silnějšího, i když si to nerada přiznává. Zkrátka, když se v obchodech probíráme druhojakostními pomeranči ze Španělska nebo mlékem z Polska, myšlenky na chudé nás zpravidla netrápí.

Podle papeže se s lidmi často jedná jako "s věcmi, které je možné odložit ve chvíli, kdy už nejsou užitečné, třeba kvůli slabosti, nemoci či stáří". František vyzval unii, aby všemi silami bránila lidskou důstojnost, jenže společnost, která samu sebe vnímá jako věc, už dávno v těchto termínech neuvažuje, což je mimo jiné důsledkem duchovního úpadku, který živí monstrózní byrokratický aparát EU.

 

'Sexy lidská práva'

"Podpora lidské důstojnosti znamená, že uznáme, že člověk má nezadatelná práva, která mu nikdo nemůže odejmout, rozhodně ne kvůli ekonomickým zájmům," prohlásil papež. Unie ale už není strážným psem lidských práv, pokud vůbec kdy byla. Veřejně to sice proklamuje, jde ale jen o módní, bezobsažnou frázi na stejné úrovni, jako když se před časem mezi manažery rozmohl termín "sexy".

Jamile se někdo od tradiční lidskoprávní rétoriky odkloní a odhalí prospěchářskou unijní realitu – pověstný je tím třeba český prezident Miloš Zeman – část veřejnosti se proti tomu sice vzbouří, vesměs ale jen ze zvyku. Ve skutečnosti lidská práva nebo důstojnost nezajímají dokonce ani většinu příslušníků lumpenkavárny, natož společnost jako celek.

Jen málokdo se skutečně pravidelně věnuje charitě nebo se aktivně zapojuje do boje za práva slabších. Společnost má koneckonců problém už jen se samotnou definicí slabosti a důstojnosti – bezdomovci si za to můžou sami, Romové nepracují, pryč s přistěhovalci, islám tady nechceme.

Evropská sebedestrukce 

Pokud by se unie měla vrátit ke svým původním kořenům, musela by začít vychovávat společnost, která ji platí a být vychovávaná si rozhodně nepřeje. Pomoc slabším je namáhavá, stáří ekonomicky nezajímavé, cizí kultury příliš strašidelné. Starý kontinent se zakonzervoval a přeje si jediné, aby ho unie ochránila a příliš nerušila.

Dobře je to vidět na vlně nacionalismu, která se vzedmula mimo jiné v reakci na davy přistěhovalců z chudých nebo válkou zasažených koutů světa. Papež František evropským poslancům připomněl, že se Středozemní moře, v němž se každý rok topí tisíce nelegálních migrantů prchajících z Afriky, pomalu stává obřím hřbitovem. Jenže unijním trendem je zpřísňování migrační politiky. Evropská společnost si další cizácké hladové krky nepřeje, a přestože si při pohledu na další převrácenou loď u italských břehů zamáčkne slzu, na Afričany ve svém vlastním městě zvědavá není.  

Žádný prakticky dopad tak Františkův projev v Evropském parlamentu mít nebude, alespoň ne na úrovni unijních struktur. Právě tato hluchota by ale měla posloužit Evropě jako varování, že se ignorováním hodnot, z nichž neplyne žádný bezprostřední prospěch, oslabuje jako celek a odsuzuje se k definitivnímu zániku. Každá společnost je totiž silná jen natolik, nakolik je silný její nejslabší člen. 

Zdroje:
Vlastní