Natalie Grabow strávila většinu života bez znalosti plavání. Teprve v devětapadesáti letech se rozhodla, že to změní – protože chtěla čelit nové výzvě. Tvrdě se pustila do tréninku a překonala překážku, která ji dlouho brzdila. A právě tahle odvaha ji dovedla až tam, kam by si tehdy sama netroufla ani pomyslet.

Dnes je osmdesátiletou babičkou, která se stala nejstarší ženou, jež kdy dokončila Ironman World Championship v Kailua-Kona na Havaji. Do oceánu se ponořila za svítání, uplavala 3,8 kilometru, následně urazila 180 kilometrů na kole skrz nekonečná lávová pole bičovaná větry a poté uběhla maraton s více než třísetmetrovým převýšením. Do cíle dorazila v čase 16:45:26, pohodlně před sedmnáctihodinovým limitem. V den, kdy závod nedokončilo přes šedesát soutěžících, ona zůstala nezastavitelná.

zdroj: Profimedia.cz

Když proběhla cílovou bránou, první ji objala Cherie Gruenfeld, dosavadní rekordmanka, která dokončila stejný závod ve svých sedmdesáti osmi letech. Ačkoli Grabow původně nechápala, proč po ní najednou média tak prahnou, rychle zjistila, že se stala symbolem odhodlání a výdrže. Dokonce ji lidé začali poznávat při nákupech poblíž jejího domova v Mountain Lakes v New Jersey.

Cesta k triatlonu začala pozdě, ale odhodlání jí nechybí

Natalie vyrůstala v době, kdy dívky neměly na výběr mnoho sportů. Toužila hrát s kluky baseball nebo jiné hry, ale nakonec se dostala jen k roztleskávání. Soutěživost tak vložila do studia a později do kariéry softwarové vývojářky v Bell Labs. Sportu se začala věnovat až ve čtyřiceti, kdy začala běhat o polední pauze. Následovaly závody na 5 a 10 kilometrů, půlmaratony a nakonec chuť zkusit triatlon – jenže neuměla plavat.

zdroj: Profimedia.cz

To ji nezastavilo. V roce 2005 začala chodit na lekce plavání a ještě téhož roku se postavila na start svého prvního sprint triatlonu. Už v roce 2006 se kvalifikovala na plnou distanci Ironmana v Koně a cítila se tam jako vetřelec mezi elitními atlety. Jenže to byl klam – ve své kategorii skončila třetí a ve vodě zaplavala třetí nejlepší čas, a to rok poté, co se naučila plavat.

Od té doby dokončila mistrovství světa Ironmana jedenáctkrát. Trénuje šest dní v týdnu, vstává mezi půl šestou a půl sedmou, běhá, plave, posiluje a tráví hodiny na cyklotrenažeru. Běh už omezuje, aby předešla zraněním, ale tvrdost jejího tréninku zůstává ohromující. Každý den si užívá především pocit, že je fyzicky i psychicky silná.

Natalie Grabowzdroj: Profimedia.cz

Její dcera Amy a trenérka Michelle Lake ji doprovázejí na závodech a dobře vědí, jak odhodlaná dokáže být. Lake ji popisuje jako člověka plného houževnatosti a vděčnosti – a právě tato kombinace drží Grabow ve hře i v osmdesáti letech.

Natalie nikdy neříká, že by chtěla být inspirací. Triatlon je pro ni radost, vášeň a způsob života. Když ráno vstane a čeká ji tvrdý cyklistický trénink, těší se na něj. Jiní lidé malují nebo pletou, ona překonává vzdálenosti, které většina z nás jen těžko pochopí. A aby toho nebylo málo, už má naplánované závody na rok 2026 – dva poloviční Ironmany a pravděpodobně ještě čtvrtý závod navíc. Slyšela totiž o ženě, která v osmdesáti dvou letech dokončila jiný triatlon. A to je další cíl, na který míří.

Natalie Grabow dokázala, že věk není stopkou. Když je člověk zdravý, disciplinovaný a má radost z pohybu, může se posouvat dál bez ohledu na číslo v občance. A její příběh ukazuje, že je možné začít kdykoli – a skončit až tehdy, kdy sami chcete.