Fašistickému výroku někdejšího poslance Věcí veřejných Otty Chaloupky na Facebooku se po roce dostalo soudního ocenění. Chaloupka se nechal veřejně slyšet na konto romských spoluobčanů, že "slušní lidé dlouho snášeli vaše krádeže, agresivitu a neoprávněné požadavky na další a další výhody," což posléze doplnil slovy, že „lidi jsou na hraně a ještě pár takovýchto cikánských provokací a začne mazec, a pak je neochrání ani těžkooděnci".

Výrok je to ostudný, ale popravdě neškodný vzhledem k tomu, že Chaloupka je v současné době politicky aktivní pouze ve vedení neviditelné strany s názvem Republika. O tomto subjektu se ví dál jen to, že v něm též sedí Chaloupkův bývalý kolega z VV Michal Babák. Ten, který umí čarovat s financemi a který po exkurzi po pražských barech chodí k zubaři pro implantáty chrupu.

Jiným kádrem je ovšem sněmovní matador ODS doktor práv z Plzně Marek Benda. V komentovaných událostech České televize na adresu dětí z dětských domovů divákům a řečnickému oponentovi Diensbierovi uvedl jeden ze svých vědeckých poznatků: "Dobře víte, pane ministře, že v dětském domově žádné použitelné děti v reálu nejsou. Možná to zní drsně, ale to jsou děti, které jsou mnohdy tak nemocné, že nikde jinde, než v tom dětském domově nepřežijí." O použitelnosti pana Bendy nelze pochybovat ani na vteřinu. Již třetí dekádu se recykluje jako poslanec a přežil dvoje kroužkování – a že to minule bylo těsné.

Pan Benda se pak pokusil uvést své výroky na pravou míru s tím, že "použitelnost se netýkala dětí jako božích stvoření nebo lidských bytostí, ale z hlediska možného použití k adopci", jak uvedl pro server iDnes.

Biblí a konzervativními hodnotami se poslanec Benda zaštiťuje rád, zejména když jde o vědecký důkaz toho, že gayové jsou nemocní a navíc nepoužitelní až tak moc, že nemohou adoptovat nepoužitelné děti z domovů.

"Není normální mít dva tatínky a dvě maminky, takhle to na světě nefunguje," poznamenal Benda ve zmíněných Událostech, komentářích. Tento výrok již dementován nebyl, ale Bendovi to můžeme mít za zlé pouze částečně. Jednak je dost možné, že již delší dobu skutečně žije v jiném světě než v tom našem, a pak se o jeho preferencích říká v Praze lecos.

Nejdál ve svých výrocích zachází klasicky přední český intelektuál a hrdý vlastenec japonského původu Tomio Okamura. Jeho nejnovější perlou se stala převratná historická teze o pracovním táboře Lety.

"Pokud jde o Lety, bude dobře si ujasnit, co tu chceme budovat. Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života," vysvětlil Okamura, jak se věci mají. Svá slova následně sice mírnil, avšak o autenticitě jeho nenávisti a vnitřních komplexů lze pochybovat jen stěží.

Ministr pro lidská práva Jiří Diensbier správně poznamenal, že "Okamura už poněkolikáté prokázal, že do slušné společnosti nepatří" a měl by politiku zcela opustit. Diesnbierovým hendikepem však nadále zůstává povolání syna úctyhodného Diensbiera staršího a zpupnost dítěte, které si po roce senátorování řeklo o nejvyšší úřad v zemi.

Slušný člověk by se mohl chlácholit tím, že Okamurův Úsvit v podzimních volbách propadne a nikdo ho už nikam nezvolí, nicméně obdobná deformace historie a rozšiřování nenávisti je pro každou společnost nebezpečná. Vzhledem k tomu, že české soudy naznaly, že jméno pana Okamury se nesmí nijak komolit, můžeme jen doufat, že jeho rétorika okopírovaná od ministra propagandy Třetí říše jim taktéž neunikne.

V nápaditých výrocích českých politiků by se dalo pokračovat. Občanská demokratická strana se cítí pobouřena absencí černobílého vidění izraelsko-palestinského konfliktu v rámci českého zastoupení u OSN. Česká republika po dlouhé době jako jediná země EU nehlasovala s virtuálními koloniemi Spojených států jako Marshallovy ostrovy nebo Palau a dovolila si připustit, že Palestinci právo na stát možná mají.

Mezitím povinná a těžce nalezená ženská kvóta Sociální demokracie Alena Gajdůšková nepřímo přijala rétoriku ministra financí Andreje Babiše v tom, že státní správa se v zásadě má řídit jako firma, jinak nebude fungovat.

Nebezpečí plynoucí z několika vybraných výroků z posledních dnů je různé, vypadá to ale, že všechny mají jeden společný rys, kterým je jejich upřímnost. Zbývá už jen se zamyslet nad tím, zda jsou taková slova důstojná a slušná a zda bychom jejich autory měli volit.