Vzpomínka na leteckou nehodu ze 7. září 2011 zůstává v paměti bývalého trenéra Vladimíra Vůjtka stále velmi silná. I po deseti letech si dobře vybavuje, jak se o tragédii dozvěděl a co se dělo v dalších dnech.

Vůjtek ještě v sezoně 2010/11 v klubu Lokomotiv Jaroslavl působil, zpráva o letecké katastrofě ho v září 2011 podobně jako ostatní šokovala. Zastihla ho při cestě autem na Slovensko, kde se chystal převzít tamní reprezentační tým. A zbytek cesty se jen těžko soustředil na řízení.

„Samozřejmě vzpomínám, to datum má člověk s tou smutnou událostí spojené. Byla středa a začaly tím hodně hektické čtyři dny, které jsem prožil, protože jsem neměl víza, abych se dostal do Ruska na pohřeb. Pamatuju si je krůček po krůčku, jak to tak u podobných situací bývá. Naštěstí se takové věci a události nestávají každý den,“ uvedl Vůjtek v rozhovoru s ČTK.

Trosky letadla po neštěstí u Jaroslavli 7. září 2011 | zdroj: Profimedia

Víza nakonec získal. „S pomocí všech kolem, a to včetně velvyslanectví Ruska v Praze i českého velvyslanectví v Moskvě, se mi je podařilo dostat a dostal jsem se včas na pohřeb. Hned druhý den ráno jsem jel ze Slovenska vlakem zpátky, přednostně jsem pak dostal i vízum, v sobotu ráno už byla mše. Dostat se za ty tři dny do Moskvy a potažmo do Jaroslavle, to bylo docela náročné,“ řekl Vůjtek.

S tragédií zasaženým klubem měl velmi silné vazby. Odtrénoval v Lokomotivu necelé tři sezony. A české trio během kariéry ze střídačky rovněž vedl. „Karla Rachůnka jsem vedl už v Dynamu Moskva, kde jsme se potkali. Byl to jasně nejlepší bek z týmu Lokomotivu. Podobně i Josef Vašíček, byl nejlepší v bodování, v jedné pětce s ním hrál Paľo Demitra, byli vynikající,“ připomněl Vůjtek.

„Honzu Marka jsem měl v Třinci, jako mladíka jsem ho tehdy postavil a začal tam hrát stabilně velký hokej. Ještě 25. července, tedy měsíc a půl před tragédií, jsme spolu mluvili, když jsme byli na oslavě bronzu z té předchozí sezony. Bavili jsme se i o podpisu smlouvy a nebyl moc nadšený, že ještě bude pokračovat, ale říkal, že už to bude stoprocentně poslední sezona v Rusku. Poslední skutečně byla, ale bohužel z úplně jiného důvodu...,“ litoval Vůjtek.

Tragédie tehdy zmařila vedle 44 lidských životů i velké sportovní ambice Lokomotivu. „Když jsem odešel, bylo na čem stavět. A s hráči, co zůstali v havarovaném letadle, postavili snad nejsilnější tým, co tam kdy v Jaroslavli byl. Opravdu hodně kvalitní. Vedení se hodně snažilo a chtěli zaútočit na nejvyšší mety, ale všechno bylo jinak,“ konstatoval Vůjtek.

Lokomotiv pak znovu naskočil do Kontinentální ligy v ročníku 2012/13. „Tehdy bylo patrné velké soucítění celého Ruska. Kluby nabízely, že dají k dispozici hráče a sestaví se tým, ale tam si myslím, že se klubový prezident rozhodl velmi dobře, když jednu sezonu vynechali a teprve pak se zase do soutěže vrátili. Dneska už zase patří ke špičce,“ uvedl Vůjtek.

Podle dřívějších zpráv z Jaroslavle byla tragédie přítomná na každém kroku. V současnosti už je tomu přece jen jinak. „Tři roky zpátky jsem tam byl na pět dnů na návštěvě. Určitě se pořád myslí na to, co bylo, už se ale dívají více dopředu. Postavili tam úžasnou bázu, kde dříve byli hráči tak trochu za trest. Teď tam můžou všichni bydlet, ale mohou si vybrat a říkal manažer, že tam žili všichni hráči snad kromě dvou,“ přiblížil čtyřiasedmdesátiletý trenér.

„Sám jsem tam bydlel s manželkou a byl tam neuvěřitelný komfort. Vše, co si člověk vzpomene, ať už sportoviště, lékařské zajištění, jídlo, všechno. V životě jsem takové středisko neviděl, možná to mají Real nebo Barcelona ve fotbalu, ale to zázemí pro hráče je tam opravdu úžasné,“ dodal Vůjtek.

Závěry vyšetřování tragédie vedly k tomu, že na vině byli piloti a jejich nadřízení. Uznávaný kouč si o tom ale myslí své. „Je to těžké... Každopádně když jsem tehdy přijel na ten pohřeb, tak první, co mi říkal jeden manažer, bylo: ‘Vladimir, vinní budou piloti’.“

Vladimír Vůjtek | zdroj: Alexandr Satinský / MAFRA / Profimedia

Dění v KHL ho stále zajímá. „Sleduju to docela podrobně. I na internetu, zajímá mě, jak to tam pokračuje. Myslím, že před vznikem KHL byla ta kvalita přece jen vyšší. Těch deset dvanáct silných klubů zůstalo, ale jinak je ta kvalita trochu rozmělněná celkovým počtem týmů,“ domnívá se Vůjtek.

O něco více zaměřuje svou pozornost na kluby, kde působil. „S Kazani a Jaroslavlí jsme pořád v kontaktu, sem tam si zavoláme. Dynamu Moskva zůstal už jen název, ale jinak jde o jiný klub a jiné lidi,“ připomněl spojení Dynama s Balašichou. Vůjtek naposledy spolupracoval jako poradce s extraligovými Vítkovicemi. „Teď už si ale užívám života jen jako obyčejný důchodce,“ smál se.