Vodní tok Buriganga, který je jedním z největších v bangladéšské metropoli Dháce, je páchnoucím a jedním z nejznečištěnějších vodních toků na světě vůbec. Z města, která vytváří 4500 tun odpadu, do této stoky vytékají galony fekálií i chemikálie z desítek továren, v nichž se vyrábějí především levné textilie prodávané do celého světa.

I navzdory silnému znečištění a nepopiratelným zdravotním rizikům poskytuje řeka místním lidem obživu. Bangladéšané vodu normálně pijí, někteří v ní rovnou nacházejí potravu, když sbírají vyhozené zbytky jídla. Stoku obyvatelé města využívají i k mytí nádobí nebo vlastní hygieně. 

Recyklace do řeky vyhozených PET lahví funguje jako výnosné podnikání. Práce ale navzdory životu nebezpečným podmínkám vykonávají pouze děti, které za ni dostávají dva dolary za den. Lahve rozřezávají na malé kousky, které se v peci roztaví a vyrábí se z nich další výrobky. Z takového recyklovaného plastu potom vznikají zubní kartáčky, PVC potrubí, umělé květiny, nebo pera.

Jejich výtvory stejně jako plastové vločky určené pro další výrobu se prodávají nejen v Bangladéši, ale do celého světa. Kvůli otřesným pracovním podmínkám a ekologickým dopadům na životní prostředí je tento nerozvinutý průmysl pod permanentním tlakem úřadů, které se ho snaží zakázat, nebo alespoň zákonně regulovat. Pro místní je Buriganga nepostradatelnou součástí života.