Ministr Hamáček i další tuzemští politici její zásluhy vidí jednoznačně pozitivně. "České velvyslanectví v Damašku již poněkolikáté v posledních letech prokázalo svou důležitou roli, kterou hraje ve prospěch zemí EU, ale i dalších států," říká Hamáček.

Ne každý ale s takovým pohledem na práci české velvyslankyně ve válčící Sýrii souhlasí.

Odvolejte Evu Filipi

Před měsícem kupříkladu odešel na české Ministerstvo zahraničí oficiální dopis z kanceláře české europoslankyně Michaely Šojdrové.

Ta v něm vyjadřuje své přesvědčení, že velvyslankyně Filipi "cíleně zkresluje obraz režimu vůči českým politikům a veřejnosti, aby se jevil více přijatelný" a že "úzké vztahy, které naše velvyslankyně s damašskou vládou udržuje, jsou nepřijatelné".

Text dopisu obsahuje i obvinění, že česká velvyslankyně nepomohla českým občanům pronásledovaným v Sýrii z politických důvodů.

Opírá se zejména o veřejné slyšení k Sýrii, které se letos v květnu konalo v českém Senátu. Na něm vystoupili někteří v Česku žijící Syřané – právě i s kritikou práce velvyslankyně Filipi.

Například podle Samiry Sibai, lékařky ze syrsko-české rodiny, česká ambasáda v Damašku ignorovala od počátku konfliktu české občany na území Sýrie.

"Provdala se tam v 60. – 80. letech spousta českých žen, založily tam rodiny, měly tam děti a jejich děti i vnuci mají všichni české občanství. Opakovaně nás zapisovali a sčítali, aby v případě, že dojde k nějaké nestabilitě v regionu, nás mohli bezpečně evakuovat. K tomu nikdy nedošlo," řekla při slyšení v Senátu Sibai, která většinu života prožila v Sýrii a od roku 2014 je v Česku.

Právě od ní pochází informace, kterou zmiňuje ve své výzvě i europoslankyně Šojdrová. "Byl zatčen jeden ze zaměstnanců české ambasády s českým občanstvím, také Čechosyřan. Ambasáda se o to zajímala jen velmi vlažně a do českých médií ta zpráva ani nepronikla," tvrdí Samira Sibai.

Jak podle velvyslankyně Filipi, tak podle oficiálního stanovisko Ministerstva zahraničí ale tato informace není pravdivá.

"Skutečně by bylo dobré si fakta ověřovat, žádný pracovník z naší ambasády tu zadržen nebyl. Jsou to cílené útoky nezakládající se na pravdě. Naopak se opakovaně potvrzuje, že naše diplomacie byla vždy dva kroky napřed a že naše prognózy byly správné. Máme pro to cit a nejde vůbec o to, komu fandíme či nefandíme, o tom diplomacie není, ta je neutrální," ujišťuje Filipi.

"Paní Šojdrovou osobně neznám. Neznám ani Syřany, kteří před senátním výborem mluvili. V tom dopise jsou bohužel nesmysly a i když to normálně nedělám, napsala jsem paní europoslankyni e-mail s tím, že nemá vycházet z nepravd, ale že fakta si může ověřit. Na to už mi odpověď zpět nepřišla," řekla Filipi na dotaz HlídacíPes.org.

Kritika není na místě

Sama Šojdrová na obsahu svého dopisu trvá. "Mít zastoupení na úrovni velvyslance je smlouva s ďáblem. Velvyslankyně vytváří dojem, že je Asad správný vládce, který bojuje proti Islámskému státu a stará se o zemi. Přitom je to on, kdo může za většinu uprchlíků ze Sýrie," říká Šojdrová.

Mapa Sýrie | zdroj: Google Maps

Na její kritický dopis odpověděl 31. července ministr Jan Hamáček. Píše v něm, že "paní velvyslankyně hájí ve složitých podmínkách syrské reality, poznamenané dlouhodobým konfliktem, zájmy České republiky a našich spojenců" a že "velvyslanectví v Damašku slouží jako důležitý komunikační kanál se syrskými politickými aktéry, včetně opozice".

"Kritika absence či opožděnosti českým občanům pronásledovaným v Sýrii z politických důvodů není na místě. Občanům ČR byla konzulární asistence poskytována (…). Žádný místní pracovník velvyslanectví nebyl nikdy uvězněn," stojí dále v reakci Ministerstva zahraničí.

Práce české ambasády v Damašku, kde na rozdíl od většiny zemí světa Česká republika po celou dobu občanské války v Sýrii drží zastoupení na nejvyšší úrovni, byla předmětem pochybností i dříve.

HlídacíPes.org vloni upozornil, že do Česka za dobu trvání války v Sýrii přijela na zotavenou, na léčení i na oficiální návštěvu řada blízkých spolupracovníků Bašára Asada. Branou je pro ně právě české velvyslanectví v Damašku. Řadoví Syřané musejí s žádostí o vízum do Libanonu.

V letech 2013 až 2017 vydal zastupitelský úřad ČR v Damašku 309 schengenských víz. Víz s omezenou územní platností jen pro území České republiky bylo ve stejném období 95.

"Valná většina víz, která byla udělena na našem úřadu, vycházela z požadavku Bruselu a Švýcarů, a to jak víza pro vládní, tak opoziční delegace na opakovaná ženevská jednání," vysvětlovala již vloni Eva Filipi. 

Humanitárními důvody a zahraničně-politickými zájmy vysvětluje praxi udělování víz takzvaně na výjimku velvyslance i Ministerstvo zahraničí.

"Zastupitelský úřad nevydává víza osobám, která jsou na sankčním seznamu. Víza byla vydána jen zástupcům syrské vlády za účelem jejich účasti na mírových jednáních v Ženevě a to na základě požadavku EU/ESVA a Švýcarska," napsal ministr Jan Hamáček v dopise adresovaném Michaele Šojdrové, která problematiku víz ve svém textu taktéž zmínila.

Střídání v plánu není

Jisté je, že Ministerstvo zahraničí žádné střídání na velvyslaneckém postu v Damašku, či snížení úrovně zastoupení ČR na úroveň chargé d´affaires, neplánuje.

"Odvolání paní velvyslankyně Filipi není v zájmu České republiky ani našich spojenců," odmítl Jan Hamáček výzvu europoslankyně Šojdrové.

To, že zůstává, říká otevřeně i Eva Filipi, která v Damašku působí již od roku 2010: "Střídání na ambasádě v Sýrii nyní v plánu není. Máme tu opravdu hodně agendy, hodně práce. Neskromně si myslím, že jsme dobří a to možná někomu vadí. Práce je tu intenzivní a podobné hanopisy mne mrzí, protože od Syřanů máme naopak řadu poděkování."

Česká ambasáda se zároveň stará i o činnost zastupitelského úřadu USA. V rámci zmíněného veřejného slyšení v Senátu náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa zmínil, že "je to dost podstatná a důležitá součást toho, co ČR v Damašku vykonává".

I když je v Sýrii akreditováno celkem 11 zemí EU, pouze Česká republika má zastoupení na úrovni velvyslance se sídlem přímo v Damašku. Ostatní země jsou přítomny na úrovni chargé d´affaires, velvyslanci v případě potřeby dojíždí ze sousedního Libanonu.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky