Stažení novely, která rozšiřuje pravomoci ombudsmana, navrhl právě Chvojka. Na svém facebookovém profilu uvedl, že po konzultaci se zástupci všech poslaneckých klubů doporučil vládě návrh, který označil přívlastkem "neprosaditelný", stáhnout. Ministr pro lidská práva rovněž zdůraznil, že v politice je dobré být realistou. Zmíněná novela se vskutku jeví jako neprosaditelná, zbývá otázka, proč tomu tak je.

Norma dávala ombudsmanovi především dvě nové pravomoci - navrhovat Ústavnímu soudu zrušení zákonů nebo jejich částí pro rozpor s ústavním pořádkem a také podávat tzv. žalobu ve veřejném zájmu v oblasti ochrany proti diskriminaci. Od chvíle, kdy byla novela předložena poslancům a poslankyním, uplynuly už více než dva roky. Za tu dobu si v dolní komoře parlamentu prošla celou řadou peripetií.

Ty odstartovaly už první den, kdy se sněmovna začala úpravou zabývat, návrhem poslance Vítězslava Jandáka (ČSSD), aby se jednání přerušilo a na další schůzi vystoupila ombudsmanka Anna Šabatová. "Já bych dal návrh, aby nám přišla odůvodnit paní ombudsmanka, proč si stojí za tím, že chce rozšířit své pravomoci," prohlásil tehdy Jandák.

Takový návrh od vládního poslance k novele, kterou předkládá vláda, je sám o sobě pozoruhodný. Tam, kde by si poslanci měli vystačit s odůvodněním vlády, chtěl Jandák, aby vládní úpravu odůvodňovala veřejná ochránkyně práv, přestože se o její návrh nejednalo. Jandákův počin svědčí o tom, jak už od počátku byla úprava vnímaná skrze Annu Šabatovou a ne jako snaha zlepšit fungování jedné instituce a ochranu práv občanů, jež je jejím úkolem.  

Opakování druhého čtení 

Nemá smysl popisovat, čím vším si novela prošla během dvou let ve sněmovně. Poslanci ještě jednou přerušili projednávání této normy kvůli nepřítomnosti veřejné ochránkyně práv. Přitom šlo pouze o několik minut, kdy členové dolní komory navrhovali a hlasovali o tom, které výbory novelu dostanou k projednání. Takové počínání hraničilo se šikanou.

Postupně bylo stále jasnější, že návrh nemá podporu ani uvnitř vládní koalice, přestože rozšíření pravomocí Veřejného ochránce práv je obsažené přímo v programovém prohlášení vlády. Výslovně se v něm píše: "Vláda posílí právní možnosti obrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení protiústavních zákonů."

Pravda je, že problémy začaly už při projednávání ve vládě, kde novela sice prošla, ale nehlasovali pro ni lidovci. Potíže ale posléze nastaly také u části poslanců hnutí ANO.

Během projednávání normy ve sněmovních výborech se ukázalo, že jediná šance na její schválení spočívá v osekání úpravy, tedy vyjmutí tzv. antidiskriminační žaloby a podávání návrhů na zrušení zákona u Ústavního soudu podmínit projednáním ve sněmovním petičním výboru, ale ani takto upravená novela zákona neměla dostatečnou podporu.

Po zmateném hlasování byla nakonec vrácena zpátky do druhého čtení a před tím, než o ní mělo být opět hlasováno ve třetím čtení, byla na návrh předsedy poslaneckého klubu ČSSD Romana Sklenáka z programu dolní komory 18. ledna letošního roku vyřazena. Na svém středečním zasedání vláda dokonce rozhodla o stažení návrhu z Poslanecké sněmovny.

Vliv šátkové aféry 

Celá záležitost je příkladem toho, jak i změna zákona, která má oporu ve vládním prohlášení, se může snadno zaseknout, pokud pro ni neexistuje příznivé společenské klima. Asi tomu není tak, že by novela narazila jen v důsledku několika konkrétních kauz, ve kterých se ombudsmanka Šabatová angažovala a kvůli kterým si proti sobě poštvala část veřejnosti. Vzhledem k výrokům některých poslanců a poslankyň je však očividné, že to sehrálo významnou roli.

Zjevně se to spojilo i s dalšími výhradami, které zákonodárci proti novele mají. Často zazníval argument, že podání k Ústavnímu soudu dnes může dát prezident, čtyřicet jedna poslanců či sedmnáct senátorů a nyní by takovou výsadu měl i Veřejný ochránce práv. Takové posílení úřadu, proti kterému někteří členové Poslanecké sněmovny mají výhrady už od doby, co vznikl, budilo mezi zákonodárci nemalý odpor. Ještě větší námitky však vzbudila tzv. antidiskriminační žaloba.

Její odmítání se pojí právě s tím, jakým způsobem Šabatová zasáhla do některých kauz, které vzbudily nemalou pozornost. V první řadě jde o tzv. šátkovou aféru, kdy úřad Veřejného ochránce práv konstatoval, že se střední zdravotnická škola dopustila nepřímé diskriminace, když své studentce zakázala nosit při běžném vyučování muslimský šátek.

Skutečnost, že k prosazení novely scházela vůle, tak může být přinejmenším zčásti důsledkem atmosféry ve společnosti. Úprava se stala bitevním polem, na kterém zákonodárci chtěli svým voličům ukázat, že nepodporují počínání současné ombudsmanky a zabrání tomu, aby Anna Šabatová měla ještě větší pravomoci.

Nevyužitá příležitost 

Hlavní cíl tzv. antidiskriminanční žaloby je však jiný a nelze ho zúžit na případy nošení šátku z náboženských důvodů, které je podle úřadu Veřejného ochránce práv možné omezit pouze zákonem nikoli školním řádem. Žaloba má pomoci především těm nejslabším, kteří se sice už dnes mohou soudit sami, ale nemohou si to z finančních důvodů dovolit.

Podání veřejné žaloby ve věcech diskriminace ombudsmankou by také umožnilo řešit rozsáhlé a systémové případy diskriminace většího počtu osob. Jde například o diskriminaci starších lidí v přístupu k zaměstnání či finančním službám nebo osob se zdravotním postižením v přístupu ke zboží a službám.

Na osudu novely o Veřejném ochránci práv je dobře vidět, jak jeden případ, který vzbudí silné reakce a je spojený s velkými emocemi, dovede zastínit velké množství ostatní práce, kterou ombudsmanka vykonává. Anna Šabatová tak dostala nálepku horlivé aktivistky, která svůj úřad nevede neutrálně, ale promítá do jeho fungování své politické názory.

V pozadí toho, proč snaha o rozšíření pravomocí Veřejného ochránce práv dopadla, jak dopadla, tak stojí to, co na půdě Sněmovny při pojednávání novely formulovala poslankyně Jana Černochová (ODS): "Současná praxe výkonu funkce ombudsmana v podání paní Šabatové navíc poukazuje na to, jak snadno je tato funkce politizovatelná a jak snadné je do výkonu této funkce projektovat vlastní ideologické přesvědčení a vlastní světonázor."

Ministr Chvojka se podle svých vlastních slov rozhodl být realistou a doporučit stažení novely. Ve skutečnosti je to příklad toho, kdy poslanci a poslankyně odmítli schválit opatření se širokým uplatněním, protože by to znamenalo posílit Annu Šabatovou, která se zastala studentky se šátkem a kdoví, na co všechno by podala antidiskriminační žalobu, kdyby měla tu možnost.

Přitom by stačilo jednat věcně a namísto vycházení vstříc voličským náladám, občanům spíše vysvětlit, v čem pro ně může být uvedená norma přínosná.