"Protokoly z Postupimi nebyly nic jiného než pokus legitimizovat zločiny při vyhánění, k nimž docházelo už dlouho před začátkem konference. O spořádaném a lidském přesídlení, jak ho protokoly popisovaly, nemohla být vůbec řeč," uvedl v tiskovém prohlášení předseda BdV Bernd Fabritius.

Jmenovitě odsoudil masakr Němců v Ústí nad Labem, pochod smrti z Brna do Rakouska nebo útoky na Němce v Žatci a v Lanškrouně.

Události po postupimské konferenci

Na konferenci v Postupimi, která skončila 2. srpna 1945, vyjádřili zástupci vítězných mocností souhlas s odsunem německého obyvatelstva z Československa, Polska a Maďarska. Velmoci však zdůraznily, že vysídlení musí probíhat "spořádaně a lidsky".

"Nyní, 70 let po postupimské konferenci, přijímají němečtí vysídlenci následky druhé světové války bez touhy po odplatě. Jsou vděčni obyvatelům zemí, z nichž jejich předkové pocházeli, že stále více přiznávají zločinnou a násilnou povahu tehdejších událostí," uvedl Fabritius.

"Přepadání, vraždy, nenávist, odplata, konfiskace, nucené práce, trestné tábory i odsuzování byly na denním pořádku. Německé civilní obyvatelstvo se stalo obětí stalinistické mocenské politiky, s jejíž pomocí chtěl Sovětský svaz ovládnout prostor střední, východní a jihovýchodní Evropy," uvedl Fabritius.