Ostrov je součástí britského závislého území Svatá Helena, ale žije si tak nějak svým životem. Dosti pomalým. Jeho 244 obyvatel se nikam nežene a ostatně ani nemá kam. Do místního přístaviště pravidelně přijíždí jen tři zásobovacích lodě, které podnikají devět zpátečních jízd. A místa na nich jsou dlouho dopředu rezervovaná.

Většina obyvatel žije v hlavním městě nazvaném Edingurgh sedmi moří (Edinburgh  of the Seven Seas) a všichni patří jen do sedmi rodinných klanů, což s sebou nese i drobné incestní nevýhody a zdravotní neduhy. Nicméně příliš šancí na seznámená zvenčí místní obyvatelé holt nemají…

"Výběr" se jim navíc ještě víc zúžil v roce 1961, kdy byli všichni obyvatelé evakuováni kvůli výbuchu sopky evakuováni. Většina z nich se však vrátila.

Hlavní město v celé své kráse | zdroj: Profimedia

Díky odlehlosti připomíná Tristan da Cunha objevený v roce 1506 tak trochu živý skanzen. Jedinou dvoupatrovou budovou je místní úřad, ve kterém je umístěna i internetová kavárna. A ta je v podstatě jediným stabilním spojením se světem – mobilní mobily tu nemají signál, potřeba jsou satelitní telefony. Obrovským technologickým pokrokem bylo, když tu v roce 2001 začala přes satelit vysílat televize.

Takže pokud chcete skutečně vypnout a začít nový život daleko od všeho, můžete Tristan da Cunha zkusit. Otázkou však je, jestli vás místní přijmou mezi sebe. A pokud ne, čekání na nejbližší loď zpět do civilizace se vám bude zdát ještě delší, než oněch průměrných čtrnáct dní. Tuplem, pokud do toho přijde podobná záležitost jako koronavirová pandemie, která může očekávané spojení zrušit...