Konec čtyřicátých let a léta padesátá byla érou velkolepých komunistických kampaní. Vyznavači srpu a kladiva je vedli proti továrníkům, sedlákům, živnostníkům, agentům volstrýtu, revizionistům… ba dokonce proti broukovi.

Nepřítel rolníků a vůbec všeho pracujícího lidu pocházel z říše hmyzu. Byl to zavalitý příslušník kmene členovců s pruhovanými krovkami – mandelinka bramborová, které komunisté říkali americký brouk.

Kampaň proti mandelince navazovala na kampaň proti Miladě Horákové a dalším 'velezrádcům'. Svědčí o tom filmový týdeník z počátku července 1950. Zazní v něm neuvěřitelně cynická věta "vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se s americkým broukem" (viz video, čas 2:47).

zdroj: YouTube

Pavlína Formánková na webových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů informuje o provolání, které vydala k mandelince koncem června 1950 československá vláda. Oznámila v něm, že ze západního Německa se šíří americký brouk. A "existují přitom nezvratné důkazy, že nebezpečný škůdce k nám byl dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty, jakož i pomocí jejich záškodnických agentů k nám vysílaných".

Komunisté šířili zkazky, že agenti nosí larvy brouků přes hranice v krabicích a lahvích a v některých oblastech je dokonce shazují z letadel.

Ústřední výbor KSČ sestavil brožuru s (tragi)komickým názvem Říkáme lidem pravdu. Spisek se hemžil mobilizačními výzvami typu "Do boje proti americkému brouku!" "Světový tábor míru je nepřemožitelný!" Kromě toho brožura instruovala místní organizace strany, jak pořádat "hledačky" brouků. Jednu z těchto akcí dokumentuje dobový plakát. 

'Hledačka' poslů amerického imperialismu na Karlovarsku | zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů

Pro zobrazení celého plakátu si foto rozklikněte. 

Do boje s americkým broukem se zapojila také umělecká fronta. Nechyběl ní režimní karikaturista Antonín Pelc, který na toto téma vytvořil stovky obrázků vycházejících v časopisech, zejména v Dikobrazu (viz galerie).

Brouk by vykreslován se zvýrazněnými pruhy na krovkách, do kterých byla začleněna plocha s hvězdami – tak, aby připomínal americkou vlajku a byl jasný jeho původ. K tomu měl zpravidla lidskou hlavu v cylindru strýčka Sama nebo v přílbě amerického vojáka. Někdy mu umělci na krovky připevnili padák, anebo ho zobrazili ve tvaru bomby, aby nebylo pochyb, jak se do "tábora míru a socialismu" dostal.

Ondřej Sekora věnoval boji se škůdcem knihu O zlém brouku Bramborouku (viz galerie). Propagandistické dílko určené dětem končí větami: "Naše talíře budou v bezpečí, až vyhubíme poslední mandelinku. A svět, ten si oddychne, až budou zneškodněni poslední nepřátelé míru."

Sekora, jak je patrné z následujícího komiksu, do boje vyslal dokonce samotného Ferdu Mravence.

  Ferda Mravenec na stráži míru a socialismu. | zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů

 Po rozkliknutí se objeví celý příběh.

Obdobně jako v kampani proti Miladě Horákové vystupovaly proti americkému brouku rozhořčení dělníci, rolníci a pracovní kolektivy.

V článku Zdeňka Hořeního, který vyšel v Rudém právu 30. června 1950 pod názvem Mládež z továren do pohotovostních čet, se píše o prohlášení pracovníků z továrny Totex v Chrástavě. Obsahuje jasný vzkaz "diverzantům": "Výživu si rozvracet nedáme, na hanebný čin našich západních imperialistů odpovíme ještě větším pracovním výkonem."

Ve stejném vydání je i komentář Kamila Wintera, který s "ideologickou vytříbeností" odhaluje podstatu hmyzí invaze.

Komunistický propagandista v něm píše: "Ve škodlivém brouku vidíte nenávistnou tvář amerických zbrojařů a petrolejářů, kteří se nemohou smířit s tím, že rostoucí blahobyt našeho lidu je připravuje o ještě větší zisky, poznáte v něm nenávistnou tvář jejich pomahačů – zrádných emigrantů – kteří ve své zášti proti lidu jsou ochotni zničit i zem, v níž se narodili a jejíž jazyk zneuctívají, poznáte v něm celou tu hrstku špinavých zločinců, kteří chtějí utopit svět v moři krve…"

zdroj: YouTube

Vojín Kefalín z Černých baronů by k tomu nejspíš utrousil cosi o absurditě. Vskutku, byla to absurdní kampaň, která zapadla do absurdní rudé doby.

----------------

Pro úplnost se patří dodat, že mandelinka bramborová skutečně pochází z Ameriky, poprvé ji spatřili v roce 1824 v Coloradu. Její invaze do Evropy však nenastala až po druhé světové válce. Do Evropy se dostala s dováženými bramborami už koncem devatenáctého a počátkem dvacátého století.

Po druhé světové válce se na starém kontinentu nebývale rozšířila. Nejen ale v Československu a v dalších zemích tehdejšího "tábora míru a socialismu", ale také ve "studenoválečnických" státech západní Evropy.