Rozhodnutí o vzniku CHKO mělo ochránit harmonii této části středočeské krajiny, která je domovem řady vzácných druhů rostlin a zvířat. Kraj kolem pověstmi opředeného kopce Blaník je protkán sítí polňaček a alejí a charakteristická je pro něj také mozaika lesů, polí, luk a menších rybníků, do níž pěkně "zapadají" místní obce.

Při vrcholech Velkého a Malého Blaníku, srdcích oblasti, zůstaly původní bučiny se suťovými lesy. Suťové lesy rostou na prudších svazích, a tady zmíněný buk doplňují i javory, lípy či habry. Domovem pro ohrožené druhy obojživelníků a chráněné druhy rostlin jsou pak místní mokřady, rašeliniště a rybníky. V okolí Blaníku roste například ohrožená tolije bahenní, jediný druh tolije na území Česka, či všivec bahenní, který u nás patří také mezi kriticky ohrožené druhy.

S tím nejlepším z Blaníku a okolí v kostce seznámí turist(k)y místní naučná stezka, která začíná na úpatí Velkého Blaníku nedaleko Louňovic pod Blaníkem. Má pouhé čtyři kilometry a čítá 14 naučných a 17 hravě-naučných zastávek pro děti. Zatímco zdatnější či odvážnější návštěvníci mohou zvolit strmější trasu přímo k vrcholu, pro rodiny s dětmi a kočárky či lidi, kteří prostě chtějí větší pohodu, je tu varianta delší, leč pozvolnější lesní cesty.

Pohled do přírody i tuzemské historie

Kromě přírodních a geologických poměrů stezka poutníky seznámí i s blanickou pověstí, podle níž ve Veřejové skále na Blaníku spí rytíři, kteří vyjedou, až bude české zemi nejhůře, či odrazem Blaníku v umění. K vidění je ostatně i kopie základního kamene Národního divadla, který pocházel právě odsud. Jenže do stavby nakonec nepasoval a skončil v Louňovicích pod Blaníkem. Symbolickým průvodcem blanickou stezkou je postava rytíře, zlatým hřebem pak téměř třicetimetrová rozhledna na vrcholu kopce.

S Blaníkem se však pojí více zajímavostí než jen pověst o rytířích. Několik století před počátkem našeho letopočtu, v pozdní halštatské až raně laténské době, tu vzniklo hradiště, jehož pozůstatky byly podle archeologů bohužel dost poškozeny při výstavbě novověké rozhledny. Dodnes jsou však patrné zbytky hradištních valů. Na Velkém Blaníku ve středověku stával také hrádek. Písemné prameny stavbu připomínají ještě na začátku 15. století, ale v době, kdy v roce 1420 kopec obsadili husité, se už existence hrádku nezmiňuje. Podle odborníků byl hrad zřejmě z velké části ze dřeva a zbylo toho po něm jen velmi málo.

To pozůstatky po kapli svaté Máří Magdalény na nedalekém Malém Blaníku jsou mnohem výraznější. Kaple, z níž v současnosti zbyly jen obvodové zdi, byla dokončena v roce 1753. Bohužel ji stihl smutný osud. Už v 80. letech 18. století byla v důsledku josefinských reforem zrušena a postupně zchátrala. Červencové poutě se na Malý Blaník ale konaly zřejmě už od 16. století a stávala tu ještě jiná kaplička, byť není jasné, kde přesně.

V dávné minulosti sloužil Malý Blaník zřejmě i jako dějiště pohanských slavností. A zajímavostí, rostoucí uprostřed současné zříceniny kaple, je pak smrk nazvaný "Velký mnich". Podle pověsti smrk vysadil poustevník, co tu kdysi žil, aby ho chránil před deštěm. Jiná verze pověsti říká, že smrk měl poustevníkovi dělat společnost. A pak je tu ještě třetí pověst, podle níž duch poustevníka střeží na Malém Blaníku poklad.

Historickými poklady však oplývá i Podblanicko. Přímo v městysu Louňovice stojí renesanční zámek s muzejními expozicemi a infocentrem. V obci Kondrac byste neměli minout románský kostel svatého Bartoloměje, k němuž byl ve 14. století přistavěn gotický chór. Stavba později prošla také barokními úpravami, v roce 1918 vyhořela a postupnou renovací pocházela až do 80. let 20. století. Mimochodem, oltář a kazatelna pocházejí z kostela v městečku Dolní Kralovice, zbouraného kvůli výstavbě vodní nádrže Švihov.

Mezi další zajímavosti patří ves Veliš s kostelem svatého Josefa či obec Libouň, jejímž klenotem je románská rotunda svatého Václava. Za návštěvu stojí i naučná stezka po bývalém zlatodole Roudný - v dole se těžilo až do 20. století a kdysi patřil k nejvýznamnějším zlatonosným lokalitám v českých zemích.