Zapomeňte na tradiční manželky a ženy v domácnosti. Nastupuje nová generace mužů, kteří odmítají stres moderního pracovního života a místo kariéry volí život u rodičů. Takzvaní synové v domácnosti žijí se svými rodiči, obvykle s matkami, neplatí nájem, nehoní se za kariérou a výměnou za střechu nad hlavou se starají o domácnost. Nakupují, vaří, uklízejí a opravují, zatímco jejich matky chodí do práce. V době, kdy si většina mladých lidí nemůže dovolit samostatné bydlení, se z tohoto způsobu života stává překvapivě rozšířený trend.

Třiatřicetiletý Luke Parkhurst z Las Vegas je jedním z nejznámějších příkladů. Poté, co opustil dobře placenou práci v přímém prodeji, se vrátil zpět k mamince Patty. Říká, že jeho úkolem je nakupovat, vařit, čistit bazén a opravovat věci kolem domu. Patty si nestěžuje, naopak. Tvrdí, že je pro ni velkou pomocí a že je ráda, když má po ruce někoho, kdo se postará o každodenní drobnosti. Luke přiznává, že dříve vydělával hodně peněz, ale necítil se naplněný. Dnes žije bez práce a bez nájmu, je spokojený a tvrdí, že se svého životního stylu zatím nechystá vzdát. Jen dodává, že by to mohlo zkomplikovat případný vztah: těžko by prý vysvětloval, že jeho spolubydlící je maminka.

Mezi recesí a pohodlím

Podobný přístup k životu volí stále více mladých mužů i mimo Spojené státy – v Evropě, Kanadě či Asii roste počet lidí, kteří zůstávají u rodičů déle, než bývalo zvykem. Důvody jsou stejné: drahé bydlení, nejistý pracovní trh, inflace a klesající životní úroveň. Přitom nejde jen o pohodlí. Mnozí tvrdí, že jde o pragmatické rozhodnutí – žít doma znamená přežít bez dluhů a stresu.

zdroj: Profimedia.cz

Rodinná terapeutka Kathryn Smerling tvrdí, že tento fenomén není důsledkem příliš mírné výchovy, ale spíše odrazem krize společnosti. Nejistota, inflace, bytová krize a sociální napětí podle ní vedou mladé muže k tomu, že se doma cítí bezpečněji. Upozorňuje ale, že takový život by měl být jen přechodnou etapou. Pokud mladý muž nepracuje, měl by podle ní vařit, prát a uklízet, aby získal dovednosti, které později využije. Tento model podle ní rodinu neposlabuje, naopak ji může posílit.

Čtyřiadvacetiletý Abdullah Abbasi z Chicaga zvolil stejnou cestu. Bydlí s rodiči, pomáhá s provozem domácnosti, rozváží rodinu a říká, že jeho úkolem je zajistit, aby všechno fungovalo. Ve volném čase se věnuje vlastní značce sportovního oblečení, kterou založil s kamarádem. Tvrdí, že právě díky tomu, že nemusí platit účty ani řešit bydlení, se může naplno věnovat tomu, co ho baví. Dodává, že jeho přátelé dřou dlouhé hodiny týdně, aby si vydělali na nezávislost, zatímco on má všechen čas na světě.

Je to pohodlí, nebo problém?

Zastánci tohoto životního stylu tvrdí, že jde o přirozenou reakci na složitou dobu. Mladí lidé se snaží přežít v ekonomice, která jim nedává příležitosti, a volí proto rodinné zázemí místo zadlužení. Podle jiných však jde o nebezpečný únik před dospělostí. Zůstat u rodičů může být sice výhodné, ale zároveň může oslabovat samostatnost, zodpovědnost a schopnost čelit nárokům skutečného života. Možná jde jen o novou podobu solidarity mezi generacemi, která má své výhody i stinné stránky. Anebo o symptom společnosti, kde dospělost ustupuje pohodlí. Každopádně otázka zůstává: je tento životní styl způsob, jak přežít v těžké době – nebo pohodlná rezignace na dospělost?