Magazín

Když se řekne žralok, většina lidí si představí torpédovitého zabijáka s obří zubatou tlamou jako vystřiženého z legendárního bijáku Čelisti. Jenže na světě existuje mnoho různých druhů žraloků rozmanitého vzhledu. Pověst nelítostných zabijáků, která žraloky neprávem obklopuje, se podepsala na tom, že jejich počet v posledních desetiletích výrazně klesl a ekologové bijí na poplach. Bez ochrany hrozí tvorům, které představují mistrovské dílo evoluce, úplné vyhynutí. 

Když si prohlédnete staré rodinné fotky z kufru po prababičce, určitě si všimnete, že se na většině z nich nikdo moc neusmívá. Na portrétech z přelomu 19. a 20. století se lidé tváří přinejmenším vážně, někdy dokonce takřka naštvaně. Napadne vás, proč tomu tak je? Vysvětlení je hned několik.

Pokud vás trápí chutě, tak určitě ne na tvaroh jako spíš na čokoládový dort, že? Když si ho budete dlouho odpírat, jakmile se k němu dostanete, s největší pravděpodobností se jím přejíte. Tím spíš, když nebude z kvalitní a výrazné čokolády. Problém přitom není v dortu jako takovém, ale spíše v tom, jak o něm uvažujete. Lidé se totiž zpravidla nepřejídají proto, že je jídlo vynikající, ale naopak proto, že není dost dobré. Nevěříte?

Od sjednocení Německa uplynulo 25 let a po celé zemi se připravují vzpomínkové akce. Centrem letošních oslav je Frankfurt nad Mohanem, který navštíví, kromě domácích politiků, i šéf EK Jean-Claude Junker a George Bush starší. Mezi oběma částmi sjednoceného Německa ale stále přetrvávají velké rozdíly. Bývalá NDR i dnes hospodářky zaostává za západem a její obyvatelé se dožívají nižšího věku. 

S podepsáním jaderné dohody a vyhlídkou na zrušení sankcí se z Íránu stává populární destinace. Do země náhle přijíždějí západní obchodní delegace, vládní výpravy včetně českého ministra zahraničí, a dokonce také první unijní hlava státu, rakouský prezident Heinz Fischer. Vzhledem k dlouholeté odluce od západního světa se takovému zájmu nelze divit. Íránu se předpovídá raketový vzestup. Možná největší růst však zaznamená obvykle poněkud opomíjená oblast – turistika.

Někdo se vzbudí v pět ráno, polednem prosviští jako rybička a únavou padne do postele okolo deváté hodiny večer. Sedí to na vás do posledního puntíku? Nebo jen nevěřícně kroutíte hlavou? Možná si naopak raději přispíte, z peřin se vyhrabete před polednem a do postele zaplujete až ve tři ráno. Pokud člověka nenutí okolnosti k něčemu jinému, s velkou pravděpodobností se zařadí do některé z těchto dvou skupin. Denní rytmy to jsou tak odlišné, že se jim dostalo i lidového pojmenování. Ranní ptáčata jsou skřivani, pozdní spáči naopak sovy. 

Evropa pomalu stárne a vymírá. Na první pohled dost filozofický problém, že? Nikoli však pro obyvatele italské Sellii, která se za několik desítek let proměnila ze středověkého městečka v malou vesnici. Situace je tam natolik krizová, že tamní starosta zakázal lidem umírat. Boj se smrtí ale svádějí i jinde po světě. 

Jméno Charlese Watertona zná jen málo lidí. Přesto to byl právě on, kdo inspiroval Charlese Darwina k cestě do jižní Ameriky, kde slavný přírodovědec formuloval svou evoluční teorii. Waterton byl jedním z prvních, kdo založil přírodní rezervaci a díky tomu změnil pohled společnosti 19. století na ochranu fauny a flory. Park, který dostal jeho jméno, najdete v jihozápadním cípu kanadské Alberty.