Částí čtvrti Manšijit Násir je slum přezdívaný "město odpadků", neboť se zde vrší hromady smrdutého odpadu v různých stádiích zpracování. V oblasti, kde žije 60 tisíc lidí, je odpad v ulicích, uvnitř budov, ale třeba i na střechách chudých obydlí.

Zabbalíni, zpravidla koptští křesťané, se o svoz odpadu starají už od třicátých let minulého století. Tehdy přišli v přistěhovalecké vlně do Káhiry jako chudí zemědělci z venkova, kteří hledali v metropoli lepší obživu.

Zabbalíni za měsíční poplatek svážejí auty či vozy taženými oslíky odpadky z káhirských domácností. Ve čtvrti pak s dovezeným nákladem pracují - převážně ženy a děti. Třídí odpad na nevyužitelný a ten, který lze ještě prodat a zrecyklovat. Znovu je využito na 80 procent dovezeného odpadu, zabbalíni v tomto ohledu pracují nesmírně efektivně.

Co (ne)spasou prasata

V roce 2009 nicméně komunita utržila velkou ránu poté, co egyptská vláda zavedla opatření údajně proti epidemii prasečí chřipky. V jejich rámci byly utraceny stovky tisíc prasat. Zabbalíni jsou známí jako velcí chovatelé prasat, kterým zkrmili vyhozené potraviny, takže i zvířata získala důležitou roli v likvidaci odpadu. Navíc pak maso z vykrmených pašíků tradičně putovalo do turistických letovisek, kde bylo servírováno nemuslimským strávníkům, a přineslo tak chudým Káhiřanům další důležité příjmy.

Špatný dopad mělo opatření i na muslimské děti, pro něž byl tento druh masa jediným dostupným, a rozšířila se tak podvýživa. Ostatně tato místa jsou v rámci Egypta jedněmi z mála, kde se servíruje vepřové.

Počátkem 21. století také Káhira začala pro svoz odpadu využívat soukromé firmy a uzavřela s nimi lukrativní kontrakty, což komunitu též poškodilo. Firmy navíc mnohdy nedělaly svou práci pořádně a vyvážely odpadky na obří skládky za městem.

Protesty ohledně nízké efektivity a vyšších finančních nákladů tak nakonec vedly k tomu, že se zabbalíni stali součástí oficiální "odpadové politiky" města. V současnosti organizovaní zabbalíni nosí uniformy a využívají vozy poskytnuté vládou.

I tak je pro oblast stále typická velká chudoba, výskyt nemocí a také sociální vyloučení. Mnozí zabbalíni chtějí pro své děti lepší budoucnost. Život v "městě odpadků" je příliš tvrdý.