Ve středu 18. srpna 1976 vjel na náměstí před kostelem svatého Michala ve východoněmeckém Zeitzu (Žičici) nedaleko Lipska starý wartburg. Vystoupil z něj štíhlý muž středního věku a vzal z auta dva transparenty, které připevnil na střešní nosič a které odsuzovaly komunistický režim za to, jak diskriminuje církve a věřící.

Následně muž vytáhl z auta dvacetilitrový kanystr a polil se benzínem. Škrtl sirkou a okamžitě vzplál. Pak se rozběhl k telefonní budce, ale po několika metrech jej zastavil muž v uniformě a další kolemjdoucí oheň uhasil dekou. Protestní plakáty ze střechy auta byly strženy a muž byl s vážnými popáleninami urychleně převezen do nedaleké okresní nemocnice. Celá protestní akce netrvala ani pět minut.

Německý Jan Palach

V případě muže, jemuž byl vzorem čin českého studenta Jana Palacha z ledna 1969, šlo o německého evangelického faráře Oskara Brüsewitze (1929-1976), který v dopise na rozloučenou napsal, že nepáchá sebevraždu, ale plní boží poslání - protest proti komunistické diktatuře.

Luteránský pastor dával už před osudným činem svými protestními akcemi jasně najevo nesouhlas se státem, čímž se dostal do hledáčku státní bezpečnosti Stasi. Původně se vyučil obuvníkem a luteránský seminář v Erfurtu začal navštěvovat až jako 34etý v roce 1964. Vysvěcen byl o šest let později.

Následně převzal farnost Rippicha nedaleko Zeitzu. Zde se věnoval aktivní práci s mládeží, což bylo trnem v oku svazákům z organizace FDJ. Jeho akce nepostrádaly nápad a originalitu. V roce 1974, kdy východoněmečtí komunisté oblepili zemi plakáty s nápisem „25 let NDR“, kontroval sloganem „2000 let církve Ježíše Krista“.

Na věž svého kostela připevnil třímetrový kříž z neonových trubek, aby byl křesťanský symbol už zdálky dobře viditelný. Výzvy místních funkcionářů, aby kříž odstranil, důsledně ignoroval.

Nikoliv sebevražda, ale mučednická smrt

Když na něj i prostátní církevní hodnostáři začali naléhat, aby z NDR vycestoval (prý jeho příslušná žádost bude schválena), pocítil náhle beznaděj a opuštěnost a rozhodl se pro sebeupálení. Svůj čin chápal jako mučednictví v původním křesťanském smyslu.

Rodina jej již nesměla v nemocnici navštívit a Brüsewitz svým těžkým popáleninám podlehl 22. srpna. Jeho čin měl ohlas hlavně mezi mladými věřícími, i když se jej komunisté snažili všemožně ututlat. Jeho pohřeb o čtyři dny později monitorovala Stasi, přesto na něj přišlo téměř 400 lidí a několik západních novinářů.

Když se nepovedlo zamést živou pochodeň pod koberec, uveřejnily komunistické noviny Neues Deutschland alespoň pomlouvačný článek, v němž se pastora snažily prezentovat jako pomatence. O třicet let později se za článek omluvily.

Brüsewitzův čin se pro řadu východoněmeckých odpůrců komunistického režimu stal významným signálem, který nepochybně přispěl o 13 let později k pádu Berlínské zdi. 

Pomník před kostelem svatého Michala v Zeitzu na místě, kde se upálil Oskar Brüsewitz | zdroj: Profimedia