Dnes je středa 8. února 2023., Svátek má Milada
Počasí dnes -8°C Skoro jasno

Královna, která důstojně mlčela a platila daně

Královna, která důstojně mlčela a platila daně
Alžběta II v trůnním sále po své korunovaci 2. června 1953. Na hlavě má korunu monarchie, v levé ruce drží orb (královské jablko), v pravé žezlo s křížem. | zdroj: Profimedia

Znáte pohádku o královně, která poslouchala vládu, byla milá k poddaným a k tomu ještě odváděla monarchii daně? Není od bratří Grimmů nebo Boženy Němcové. A není to ani pohádka, byla to britská realita s Alžbětou II.

Když Britové neznali Beatles ani Bonda...

Alžběta, která zemřela ve čtvrtek ve věku 96 let, byla víc než královna. Stala se epochou.

Na trůnu byla dlouho, předlouho – déle než sedmdesát let. Do historie se zapsala jako nejdéle vládnoucí britský monarcha.

V únoru 1952, kdy Alžběta jako pětadvacetiletá studentka ústavní historie a náboženství usedla na trůn po smrti svého otce Jiřího VI., Británie neznala Beatles, ba ani Jamese Bonda. Člověk ještě nevzlétl do vesmíru a nestanul na Everestu. A Čechům vládl první dělnický prezident, Stalinem řízený komunista Klement Gottwald.

Od té doby se v úřadu ministerského předsedy Británie vystřídalo dvanáct mužů a tři ženy. Peter Morgan ve hře Audience u královny líčí první rozhovor Alžběty s premiérem „vlády Jejího Veličenstva“ konzervativcem Winstonem Churchilem. To bylo krátce po jejím jmenování ve dvaapadesátém roce.

Dnešní premiérka Liz Trussová v té době byla ještě na „na houbách“. Do jejího narození chybělo 23 let.

Jako psí čumák?

Za Alžběty se změnil svět. Zhroutila se železná opona i věže newyorských Dvojčat, některé státy se rozpadaly, jiné vznikaly a planetu obtékala pavučina internetových sítí. Británie rozpustila své impérium, stala se jadernou zemí, vstoupila do Evropské unie a zase z ní vystoupila…

Měnila se však i situace u královského dvora. Alžbětino panování nebylo idylické. Utěšené rodinné poměry vzaly za své v jediném roce 1992, kdy ztroskotala manželství tří dětí Alžběty. Tento rok byl pro královskou rodinu katastrofální.

Nejdřív se rozvedla Alžbětina dcera Anna, pak oznámili odluku její prvorozený syn Charles a Diana, vzápětí druhorozený syn Andrew a Sarah. K dovršení zkázy ve stejném roce požár zle poničil Buckinghamský palác, londýnské sídlo královny.

Další ranou pro Alžbětu a královský rod Windsorů byla pět let poté smrt princezny Diany při automobilové honičce v pařížském tunelu. Britové oblíbenou princeznu oplakávali. Alžběta však zarytě mlčela za zdmi paláce – stejně jako v případě dějinných událostí. Lítost nad smrtí Diany vyslovila až poté, co ji k tomu přemluvil tehdejší premiér Tony Blair.

V té době byla míň populární než většina členů Blairovy vlády. Noviny o ní psaly, že je studená jak psí čumák.

Nepotřebují republiku, monarcha poslouchá

Leč panovnice krizi ustála, přesněji vyseděla. V roce 2002, kdy slavila zlaté jubileum (půlstoletí na trůnu) už bylo vše jinak. Alžbětě vyjadřovaly podporu tři čtvrtiny až čtyři pětiny Britů. A od té doby už její obliba neuvadla.

Jeden z důsledků krize v královské rodině je však patrný dodnes: Alžběta II. jako první britský monarcha platila daně – daň z příjmu a z kapitálových výnosů. Začala je odvádět právě v devadesátých letech. Byla to její úlitba poddaným, rozezleným skandály v královské rodině, kteří požadovali, aby rod Windsorů byl zbaven starých privilegií.

Britští stoupenci republikánského zřízení ale nemají důvod, proč měnit monarchii za republiku. Británie je fakticky republikou, byť bez prezidenta. Monarcha tam nevládne, do politiky se neplete. Zato poslouchá.

V Británii je nemyslitelné, aby panovník mluvil do politiky zástupcům lidu zasedajícím ve Westminsteru. Už od roku 1707 (!) žádný britský monarcha nevyužil právo odepřít podpis pod zákonem, jinými slovy – nedovolil si vetovat zákon (bez jeho podpisu nemůže platit). Natož aby král či královna z vlastní vůle odvolali vládu, což by formálně vzato mohli udělat kdykoli si zamanou.

Řeč i garderoba pod kontrolou vlády

Alžběta na nic tak troufalého ani nepomyslela. Panovnice byla loajální ke všem kabinetům – ať už konzervativním nebo labouristickým.

Dlouhé desítky let důstojně mlčela. Pila čaj (občas i gin nebo Dubonnet), luštila křížovky a pročítala přehledy kurzových sázek na koně.

Jen čas od času přečetla monotónním hlasem projev, který jí napsal premiérský úřad.

Dokonce nerozhodovala ani o tom, jaký kostým si oblékne na zahraniční cesty. Tuto část její garderoby měl pod kontrolou Foreign & Commonwealth Office (britské ministerstvo zahraničí).

Ministerští „Forejtové“ jí tak předepsali, že do Irska (na „smaragdový“ ostrov) přiletí v zeleném kostýmu a do Kanady v kombinaci červené a bílé s broží ve tvaru javorového listu.

Královna si na svůj způsob života zvykla. A Britové si zase zvykli na život s Alžbětou. Stala se pro ně součástí ostrovní historie, neochvěnou jistotou v nejistém světě, byť o názorech mlčící panovnice se mohli vždy jen dosahovat.

Zdroje:
BBC, The Guardian, Bond: Elizabeth - Eighty Glorious Years