Jihoněmecký Ansbach je hlavní evropskou vrtulníkovou základnou americké armády. Helikoptér tu je více než stovka a žít vedle téhle základny je jako usínat vedle sbíječky, stěžují si místní obyvatelé. Nacvičuje se operace Atlantic Resolve (Atlantické odhodlání), která má hlavně podpořit východoevropské členy NATO a dát Rusku po anexi Krymu a konfliktu na východní Ukrajině jasně na srozuměnou, která bije. Američané jsou ve vzduchu nezřídka i do dvou do noci.

Devětačtyřicetiletá učitelka a matka dvou dcer Kerstin Machová bydlí asi kilometr od letiště Ansbach-Katterbach. Za ta léta randálu už spolehlivě rozezná podle zvuku vrtulníky Chinook od strojů Apache nebo Black Hawk. Obě dcerušky už kvůli hluku chodí spát jenom s puštěnou hudbou nebo mluveným slovem, protože jinak nemají šanci zabrat.

Manžel Kerstin Machové to už jednoho krásného dne nevydržel a kvůli rušení nočního klidu zavolal policii. Je nám líto, ale podle statutu jednotek NATO tu Američané takhle létat smějí, odpověděli mu. A co kdybych teď v noci vytáhnul sekačku a šel sekat trávu? zeptal se naštvaně pan Mach. Tak to je něco jiného, to bychom na vás okamžitě vlítli, vysvětlil mu orgán.

Machovi vytrvale psali stížnosti na všechny strany: spolkové kancléřce, do Bílého domu, bavorskému ministerskému předsedovi, redakci New York Times nebo na letový provoz bundeswehru. Minutu po minutě zapisovali jednotlivé lety. Šestého února jich třeba bylo 128, šestnáctého srpna 101. A přístroj na měření jemného prachu vykazoval na verandě Machových stejné hodnoty, jako na přistávací dráze mnichovského letiště. Úřady ale mlčely. Nepomohly ani intervence paní starostky na ministerstvu obrany, ministerstvu životního prostředí a velitelství amerických ozbrojených sil. Ministryně obrany Ursula von der Leyenová sice jednou Ansbach navštívila, ale jenom proto, aby se mrkla na koně ve zdejším jezdeckém centru.

Protest přitom není nový. Ansbašská radnice už v květnu 2009 jednohlasně schválila rezoluci požadující zákaz nočních letů a přeletů nad obydleným územím. Bylo jí to ale platné jak mrtvému zimník – nezměnilo se nic.

A bude hůř...

Před několika dny oznámil americký velvyslanec v Berlíně, že Spojené státy do Německa pošlou do roku 2020 dalších 1500 vojáků, z toho 1400 do Bavorska. Do Ansbachu bude přeložen prapor protiletecké obrany. Pan velvyslanec ještě poděkoval německému obyvatelstvu, že "vždy tak srdečně vítá Američany a Američanky, kteří mají to štěstí být posádkou v Německu".

Amerických vojáků je teď v Německu necelých 35 tisíc. Už počátkem loňského roku se jejich počet na základnách Ansbach-Katterbach a Illesheim ztrojnásobil na 3000 lidí a počet bitevních vrtulníků zdvojnásobil na 100. Úroveň hluku a zplodin se tak samozřejmě výrazně zvýšily.

Bavorská zemská vláda si to sice pochvaluje jako projev důvěry silného spojence, lidé jsou ale pořádně naštvaní.

Vrtulníky směji v létě v pracovní dny létat do dvou hodin v noci – dokonce smějí provádět i hloubkové přelety nad obydleným územím. V zimě se smí létat "pouze" do půlnoci. Američtí vojáci na těchto základnách bývají z velké části jen osm měsíců, proto se během této doby snaží cvičných letů absolvovat co nejvíce. Měsíčně to dělá kolem dvou tisíc letových hodin.

Zoufalí obyvatelé Ansbachu před nedávnem založili občanskou iniciativu Etz langt's! (Tak dost!), která proti randálu vrtulníků bojuje cestou protestů, hlídek a dopisů místnímu tisku. Na své facebookové stránce ale schytává i kritiku. Lámanou němčinou jim tam například jeden americký voják napsal v kostce toto: Když v Ansbachu utrácíme peníze, jsme nejlepší. Když namísto Němců posíláme své lidi do války, jsme taky v pohodě. A trochu hluku z helikoptér je vám moc?"

Pravda je, že když v dubnu 2010 padli němečtí vojáci v afghánském Kunduzu do léčky, krk jim tehdy zachránily právě vrtulníky z Ansbachu.

Navíc Američané v této oblasti představují významný ekonomický faktor. Dávají místním práci a zakázky, zvlášť pokud jde o oblast stavebnictví, elektro a kancelářské služby. Platí nájem a dávají vydělat místním obchodníkům. Podle propočtů přinesli vojáci, civilní zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci regionu jen za loňský rok zisky ve výši téměř 82 milionů eur (přes dvě miliardy korun).

Jděte si stěžovat na lampárnu!

Rámus a zplodiny amerických vrtulníků znepříjemňují život asi třiceti tisícům lidí v této oblasti. Rozhodnutí o umístění posádky padají ale ve Washingtonu a v Berlíně, městská rada do toho nemá co mluvit. A navíc je ve věci rozpolcená: pod poslední protest se podepsalo jen 27 radních, dvanáct členů konzervativní CSU se nepřipojilo, protože sázejí spíše na dobré vztahy s transatlantickými partnery.

Ministerstvo obrany kromě toho argumentuje tím, že hluk byl již omezen na absolutní minimum a že fundovaný letecký výcvik a kontinuální cvičení jsou nezbytné. Tečka. A jděte si stěžovat třeba na hlavní nádraží.

Takže co vlastně místním obyvatelům vadí víc? Rusové, kteří by snad možná třeba někdy mohli zaútočit někde daleko na východě? Anebo Američané, kteří jim tady a teď den co den a noc co noc drásají nervy, aby se připravili na to, jak Rusa případně zastavit?

Rodina Machových tak musela udělat rozhodnutí na vlastní pěst: Po osmi letech, co v Ansbachu žije, se rozhodla odstěhovat.