Ve světě archeologie se čas od času objeví nález, který změní všechno. Tentokrát je to kostra gladiátora, který v římské Británii zemřel při krvavém boji se lvem. Ano, čtete správně – lvi v Británii. A nejen to. V Yorku, tehdejším Eboraku, se podle všeho odehrávaly ty nejděsivější podívané římské říše. Muž, jehož ostatky byly nalezeny na pohřebišti Driffield Terrace, nese na kostech nezaměnitelné stopy po kousnutí lvem. Forenzní porovnání s moderními zoologickými daty potvrdilo: zranění mu zasadil velký predátor, pravděpodobně lev. Rána byla čerstvá a smrtelná. Tělo bylo následně sťato a pohřbeno s dalšími dvěma mrtvými pod hromadou koňských kostí. Byl to rituál? Výstraha? Nebo jen zapomenutý zvyk dávného světa?

Přestože muž trpěl deformacemi páteře, záněty plic a špatnou výživou v dětství, jeho kosti vykazují znaky intenzivního tréninku – svalové úpony, zlomeniny, které se zhojily, a sílu, kterou získal jen neustálým bojem. Archeologové věří, že šlo o bestiaria – gladiátora vycvičeného k boji s divokými zvířaty. Jeho smrt ale nebyla jen tragédií. Je to první osteologický důkaz, že v Británii skutečně probíhaly tzv. venationes, krvavé lovy a zápasy s exotickými zvířaty.

„Je to přelomový moment,“ říká Tim Thompson, vedoucí výzkumného týmu. „Nejde jen o jeden život. Jde o to, že máme konečně důkaz, že Řím přinesl do Británie celý svůj krvelačný cirkus.“

Eboracum nebyl jen zapadlý vojenský tábor. V roce 306 n. l. zde byl Konstantin prohlášen císařem. Město vzkvétalo, úředníci a vojáci přicházeli i odcházeli – a zábava musela odpovídat římským standardům. Amfiteátrum v Yorku dosud nikdo neobjevil, ale tento objev naznačuje, že někde pod dnešními ulicemi možná leží aréna, kde se krev mísila s pískem a řev lvů se rozléhal večerním vzduchem.

„Získáváme obraz, který je temnější, než jsme čekali,“ dodává Malin Holstová z York Osteoarchaeology. „Ti gladiátoři nebyli jen fiktivní hrdinové z filmů. Byli to skuteční lidé, kteří zápasili s obrovskými šelmami. A lvi, stejně jako oni, museli bojovat o přežití. Smrt visela nad oběma stranami arény.“

A tak stojíme dnes u kostry muže, který byl kdysi gladiátorem. Možná se narodil jako otrok. Možná se stal hrdinou. Možná ho dav miloval – a možná umíral osamocen, v krvi, mezi řevem zvířat a jásotem davu. Jeho kosti promluvily. A to, co nám říkají, je mrazivější než fikce.