Kosatky po celém světě dělají zvláštní věci. Vědci neví co s nimi

Divoké kosatky po celém světě zřejmě záměrně sdílejí svou čerstvě ulovenou kořist s lidmi. Nabízejí ryby, tuleně, dokonce i rejnoky – a to nejen zvídavým turistům na lodích, ale i plavcům ve vodě či lidem stojícím na pobřeží. Podle nové studie zveřejněné v časopise Journal of Comparative Psychology se nejedná o náhodné chování, ale o skutečné pokusy o mezidruhovou komunikaci.

Vědci zkoumali 34 takových případů z posledních dvaceti let, rozesetých napříč čtyřmi oceány – od Britské Kolumbie a Aljašky přes Kalifornii až po Nový Zéland, Argentinu a Norsko. V každém případě kosatky přistoupily k lidem samy, nabídly kořist a vyčkávaly, co udělají. Ve většině případů, kdy lidé „dar“ ignorovali, si ho kosatky zase vzaly zpět – a někdy ho pak sdílely s jinými kosatkami. Ve výjimečných případech, kdy lidé kořist krátce přijali a vrátili, kosatky ji opět nabídly, jako by zkoušely nějakou formu obousměrné výměny.

Sdílení jako kulturní chování?

Výzkumníci v čele s Jaredem Towersem ze skupiny Bay Cetology v Britské Kolumbii upozorňují, že sdílení potravy je běžné mezi kosatkami navzájem – slouží ke stavění vztahů a udržování sociální koheze. Skutečnost, že podobné chování kosatky zkoušejí i s lidmi, může svědčit o jejich snaze navázat vztah i s jiným druhem. A podle studie se nejedná jen o hravost mláďat – potravu nabízely jedinci všech věkových kategorií i obou pohlaví, což odpovídá běžné demografii zdravé populace. Nabízená kořist přitom nebyla zbytky – v polovině případů šlo o celé, čerstvě ulovené kusy. To naznačuje, že kosatky se nesnažily potravy zbavit, ale skutečně ji nabídnout. V 38 procentech situací byly sice patrné prvky hry, přesto vědci nepovažují hru za hlavní motiv. Interakce většinou trvaly méně než půl minuty, což je v kontrastu s tím, jak dlouho a intenzivně si kosatky běžně hrají.

zdroj: Profimedia.cz

Zajímavé rozdíly se objevily i mezi jednotlivými populacemi. Potravu lidem nabízely výhradně kosatky, které loví teplokrevnou kořist blízko hladiny – jako tuleně nebo větší ryby. Populace, které se specializují na rybolov v hloubkách pomocí echolokace, toto chování neprojevily, a to i přesto, že se s lidmi v některých oblastech setkávají často. To může ukazovat na hlubší kognitivní nebo kulturní rozdíly mezi skupinami.

Podobnosti s lidmi – a varování navrch

Studie rovněž naznačuje, že kosatky a lidé mají překvapivě mnoho společného. Oba druhy se vyvinuly jako vrcholoví predátoři ve svém prostředí – kosatky v moři, lidé na souši – a mezi nimi neexistuje významnější konkurence. Tato jedinečná pozice mohla vést k tomu, že spolu nemají důvod soupeřit, a naopak se mohou zvídavě pozorovat, učit se jeden od druhého a budovat jistou formu vztahu. Některé linie kosatek byly v nabídce potravy lidem aktivnější než jiné, což naznačuje, že se chování může předávat v rámci rodinných skupin podobně jako jiné kulturní prvky – například specifické lovecké strategie nebo způsoby vokální komunikace.

Přesto výzkumníci varují před romantizací tohoto chování. Kosatky jsou inteligentní a dokážou být i manipulativní. Zejména v zajetí je známo, že někdy používají kořist jako návnadu, aby přilákaly a případně i zranily jiné živočichy. Jak lidská činnost čím dál víc zasahuje do přirozených oblastí výskytu kosatek, může k podobným setkáním docházet častěji. Ačkoliv jde o fascinující projev mezidruhového kontaktu, vědci důrazně doporučují tato setkání nijak nepodporovat – jak kvůli bezpečnosti lidí, tak i kvůli ochraně samotných kosatek.