Konec líbánek, zpátky k jaderným tlačítkům!

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Amerika má na výběr: Buď se s jadernou dynastií Kimů naučí žít, anebo s ní bude válčit.

Donald a Kim. Kdopak jim na schůzku naletěl?

Donald a Kim. Kdopak jim na schůzku naletěl?,zdroj: Profimedia

Jak se vyspal Donald Trump? To je klíčová otázka americké politiky. Americký prezident je vskutku nevyzpytatelný. Záleží na tom, jestli se mu ve snu zjeví holubice, jestřáb, anebo naleštěné jaderné tlačítko.

Nedávno Trump uvěřil, že Kim Čong-un je ochoten vzdát se jaderných zbraní. Postupem času ale prezident dospěl k názoru, že to je jinak, a tak schůzku se severokorejským vůdcem, plánovanou na 12. června do Singapuru, odvolal.

"Z obrovského hněvu a otevřeného nepřátelství ve většině vašich posledních prohlášení cítím, že by bylo teď nevhodné plánované setkání uskutečnit," vysvětlil v dopise Kimovi.

Dopis severokorejskému vůdci byl formulován diplomaticky, zdvořile, neprovázely ho tweety o malém tlustém rakeťákovi. Trump si zjevně nechtěl zabouchnout dveře ke schůzce někdy v budoucnu. Přesto si neodpustil Kimovi připomenout, že má větší jaderné tlačítko.

"Mluvíte o svých jaderných kapacitách. Jenže naše zbraně jsou tak masivní a mocné, že se modlím k Bohu, aby nikdy nemusely být použity," varoval.

Důvodem, pro který Trump a jeho lidé odvolali schůzku s Kimem, přirozeně nebyl ten či onen výrok Severokorejců. Donald nabyl přesvědčení, že není šance na slušnou dohodu s Kimem.

"Naše zbraně jsou tak masivní a mocné, že se modlím k Bohu, aby nikdy nemusely být použity."

Donald Trump

Je jasné, že pokud by s ním usedl ke stolu, musel by mít jistotu, že od něj něco získá. Jinak by setkání s diktátorem, který vraždí své příbuzné, zastrašuje obyvatele a bere Američany jako rukojmí, nemohl doma obhájit. Summit by v takovém případě pouze potvrdil jaderný status severokorejského režimu. Byl by Kimovým vítězstvím.

Trump jednoduše potřebuje, aby se ze schůzky stal "game changer" – chvíle, která změní situaci na Korejském poloostrově a která mu pomůže k Nobelově ceně za mír.

Řídí svůj osud

Je to tahle "cena cen", která narcise Trumpa motivuje k jednání s Kimem? Kdoví. Prezident se každopádně v pátek otočil na obrtlíku a zvěstoval "odvolávám, co jsem odvolal". Zrušená schůzka se tak podle něj může uskutečnit brzy, možná v původně plánovaném datu.

V Trumpově diplomacii je možné opravdu vše. Stačilo jediné prohlášení z Pchjongjangu, že Kim je dál nakloněn rozhovorům s Donaldem. Jenže plánovaná schůzka je spíš přáním než realitou. Mám za to, že líbánky pomalu ale jistě končí a začíná návrat k jaderným tlačítkům.

Americká vláda požaduje "celkovou, ověřitelnou a nezvratnou" denuklearizaci Severní Koreje. Jenže Kim během posledních týdnů dával najevo, že jaderné zbraně si nepořídil jen proto, aby se jich vzápětí zbavil. 

Jeho uvažování popsal na webu Politico Jon Wolfsthal, poradce pro kontrolu zbraní ve vládě prezidenta Baracka Obamy: "S jadernými zbraněmi řídím svůj osud, bez nich jsem pro Ameriku pouze zákusek po nedělním obědě."

Když americký viceprezident Mike Pence v televizi Fox News neprozřetelně řekl, že při jaderném odzbrojení Severní Koreje by mohli Američané uplatnit stejný postup jako v Libyi před patnácti lety, vyhlídky na schůzku Trumpa a Kima pochopitelně pohasly.

Kim Čong-un nechce skončit jako libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, kterého Američané se svými spojenci přiměli, aby se vzdal jaderného projektu výměnou za odvolání sankcí. Osm let poté pak pomohli povstalcům Kaddáfího svrhnout.

Kim si drží jaderný arzenál jako pojistku pro své přežití a přežití dynastie. Američanům to obratem připomněl. Jeho diplomatka Pence zpražila. Nazvala ho "politickým hlupákem" a viceprezidentovy poznámky označila za "nestoudné".

Budou jíst trávu?

Americká vláda každopádně bude dál tlačit na Kima sankcemi a pokusí se ho přimět, aby se vzdal jaderného a raketového programu. Může to ale fungovat?

Američané se kimovskou dynastii snaží zlomit hospodářskými sankcemi už od padesátých let minulého století. Izolovali ji od globální ekonomiky, ale její kurz nezměnili.

Američané nadto sotva přimějí Číňany a Rusy k blokádě Severní Koreje. Číňané (ale i Rusové) nemají zájem na tom, aby Severokorejce srazili na kolena. Pokud by režim v Pchjongjangu padl a obě Koreje se sjednotily obdobně jako Německo – tak, že by Jih spolkl Sever – měli by Američany na své hranici.

Autoritářské režimy mají vůči sankcím vysokou odolnost, snáz ustojí ekonomické problémy. Vladimir Putin o tom ví své. O Kimově režimu ruský prezident kdysi prohlásil: "Raději budou jíst trávu, než by se vzdali jaderného programu."

Po zuby vyzbrojená dynastie

Řešením, o kterém americké vlády tvrdí, že zůstává na stole, je preventivní útok na Severní Koreu. Ve skutečnosti s ním Američané nepočítají. Neobešel by se bez velkých ztrát a škod na straně spojenců, zejména Jižní Koreje.

Není jisté, že by Severokorejci byli schopni a ochotni nasadit jaderné zbraně. Je však zjevné, že Američané nemohou zajistit stovku skladů nukleárních látek umístěných v hustě zalidněných oblastech, což bylo popsáno ve válečné hře North Brownlad – tady. Nemohou proto nasazení severokorejských jaderných zbraní vyloučit.

Zastaralé severokorejské letectvo by americké střely a stíhačky brzy zlikvidovaly. Sotva by ale zničily všechny nepřátelské rakety. A ty mohou doletět nejen do Jižní Koreje, ale také do Japonska, případně na americkou základnu na tichomořském ostrově Guam.

A nakonec ještě dál. Loni v prosinci Severokorejci vyzkoušeli novou balistickou raketu Hwasong 15, schopnou letět až do vzdálenosti 13 tisíc kilometrů, tedy až do Washingtonu. Anebo do Evropy. Z Pchjongjangu do Prahy to je něco přes 8000 kilometrů. (O tom, kam Kimovy rakety můžou dorazit, se dozvíte z map – tady.)

Obavy pochopitelně vyvolávají také tisíce děl, které má severokorejská armáda rozmístěna v kopcích nad demilitarizovanou zónou. Jsou zaměřeny na jihokorejský Soul. V nábojích mohou být radioaktivní nebo nervové látky. Američané předpokládají, že Severokorejci vyrobili nejméně 2500 tun sarinu a obdobných jedů.

Život s Kimem

Severní Korea je zkrátka vojenskou a jadernou mocností. "Malý tlustý rakeťák" proto nebude pro Ameriku snadným soustem.

Dave Kang, ředitel korejských studií na Jihokalifornské univerzitě, na webu Vox upozorňuje: "Severokorejský režim nebude dělat to, co si Amerika přeje, nedonutíme ho k tomu politikou cukru a biče. Neměli bychom tvrdit, že je problém, který vyřešíme. Měli bychom se s ním naučit žít."

Je to realistické hodnocení.

Tagy: zahraničí Severní Korea KLDR jaderné zbraně vůdce KLDR Kim Čong-un jaderné odzbrojování Zahraniční diplomacie

Zdroje: vlastní