Komentáře

Strana Svobodných a Soukromníci se spojili v ambiciózní koalici. Jejich hlavním cílem je zajistit svobodu a prosperitu pro všechny bez výjimky. Kdo by to nechtěl? Má to jeden háček. Šéfové obou stran dělají v běžném životě přesně to, co veřejně kritizují. 

Hádky o peníze, silná autocenzura, neustálých strach o život a sílící paranoia. S odstupem od útoku na redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo se zdá, že bratři Kouachiovi se svou vražednou misí zničit "satanský" časopis v podstatě uspěli. Časopis pomalu ale jistě zahnívá zevnitř. 

Málokterý dospělý může říct, že nikdy neviděl nějakou pornografii. Stejně tak - jen o pár desítek let dřív - většina z nás hltala Čtyřlístek. Když se ale více či méně peprná erotika spojí s dětským časopisem a navrch přihodíte špetku davového puritánství, katastrofa je na světě. 

Premiér Bohuslav Sobotka by měl změnit svého poradce pro internetové zabezpečení (případně si nějakého pořídit). Hackeři si nedávno pohráli s jeho twitterovým účtem, teď zase jistý extrémistický web zveřejnil jeho e-mailovou korespondenci ze soukromého mailu. V internetové poště, která se dostala na veřejnost, nenajdete žádná dramatická odhalení. Mírně řečeno zarážející je však skutečnost, že šéf kabinetu vyřizoval pracovní záležitosti ze soukromé, nezabezpečené schránky. 

Je socha malé mořské víly erotické dílo? Jak daleko jde v zákazu nahoty na internetu zajít? Přestože zákony většiny zemí nahotu na veřejnosti nijak neřeší, pravidla na sociálních sítích jsou neúprosná. Fotka, která jen trochu ukazuje ženskou nahotu, je nemilosrdně smazaná. Proč má ale někdo potřebu veřejně vystavovat své poprsí?

Potřebujete mluvit s generálním ředitelem vězeňské služby? Není problém, jenže s kterým? V Česku totiž máme rovnou dva. Rozhodl o tom soud, který zrušil neprávoplatné odvolání Petra Dohnala před rokem a půl. A současný ředitel Pavel Ondrášek nechce své křeslo opustit. Takže teď vládnou oba dva zároveň. Nejde přitom o první ředitelské dvojvládí pod ministerstvem spravedlnosti. 

Nový rok je tady, profesionální futurologové oprašují věštecké koule a sypou z rukávů ty nejzaručenější prognózy. Jenže se jim občas stane, že se netrefí. Nebo se to stává spíš hodně často. Vlastně skoro pořád. Proto je lepší rovnou hádat, co se naopak vůbec nestane.

Ještě na začátku roku by na jejich úspěch nikdo nesázel. Byli odsouzeni zapadnout do dějin jako nevýrazné postavy nebo jako politické výstřelky. Jejich kroky ale ukázaly, že sázkaři a předvolební průzkumy se pletou.