Komentáře

Nově zvolená předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová si klade ambiciózní cíl. Slibuje, že svoji partaj přivede do příští vlády. Podle současných volebních průzkumů by se přitom topka dost možná nedostala ani do Poslanecké sněmovny. Udrží Pekarová Adamová stranu ve sněmovních lavicích, nebo se s ní odporoučí na smetiště dějin?

Na tuzemské byznysovo-mediální scéně se přeskupují síly. Mluví se o vzniku nového ekonomicko-společenského týdeníku, o změně majitele časopisu Týden, Petr Kellner kupuje TV Nova, spekuluje se i o možných změnách v TV Barrandov… A také se ukazuje, jak je v současném politickém nastavení Česka pro tuzemské miliardáře výhodné nějaké to médium vlastnit, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.

Opoziční strany přítomné ve sněmovně jsou v pohybu, mění svá vedení a stojí před výzvou, zda dovedou spolupracovat a předložit takovou vizi pro Českou republiku, která přesvědčí voliče. To hlavní jim ale chybí a nevypadá to, že by se to v blízké době změnilo. Proč je tak těžké, aby se sněmovní opozice stala funkční alternativou vůči hnutí ANO?

Nelehká doba potřebuje silného lídra. Takového, který nemá před očima jen vlastní zájmy a který (jak se dnes klišovitě říká) nerozděluje, ale spojuje.

Rychlý prachy. Co máme, to dáme. Po nás potopa. To je složení populistického koktejlu, na kterém ujíždí česká vláda.

Milion chvilek má novou podpisovou akci, která na rozdíl od té předchozí obsahuje pozitivní program. Jeho obecnost sice umožňuje, aby se k němu přidal skoro každý. Přesto spolek, v jehož čele stojí Mikuláš Minář, možná nevědomky vytváří hráz mezi těmi, kteří jsou ochotni věnovat chvilku demokracii, a těmi ostatními.

Tekutý hněv nabírá nové podoby a světu znovu vzkazuje, že jsme se z historie nepoučili. Chceme-li změnit svět, musíme změnit především svá srdce.

Třicáté výročí 17. listopadu 1989 je i příležitostí připomenout osudy politických vězňů komunistického režimu padesátých let – muklů. Téma, které až do roku 1989 bylo velké tabu. Jejich příběhy, názory a osudy v posledních letech dostávají prostor a je to dobře. Jenže… píše Lubomír Vejražka na webu Hlídací pes.