Nelehká doba potřebuje silného lídra. Takového, který nemá před očima jen vlastní zájmy a který (jak se dnes klišovitě říká) nerozděluje, ale spojuje.

Rychlý prachy. Co máme, to dáme. Po nás potopa. To je složení populistického koktejlu, na kterém ujíždí česká vláda.

Milion chvilek má novou podpisovou akci, která na rozdíl od té předchozí obsahuje pozitivní program. Jeho obecnost sice umožňuje, aby se k němu přidal skoro každý. Přesto spolek, v jehož čele stojí Mikuláš Minář, možná nevědomky vytváří hráz mezi těmi, kteří jsou ochotni věnovat chvilku demokracii, a těmi ostatními.

Tekutý hněv nabírá nové podoby a světu znovu vzkazuje, že jsme se z historie nepoučili. Chceme-li změnit svět, musíme změnit především svá srdce.

Třicáté výročí 17. listopadu 1989 je i příležitostí připomenout osudy politických vězňů komunistického režimu padesátých let – muklů. Téma, které až do roku 1989 bylo velké tabu. Jejich příběhy, názory a osudy v posledních letech dostávají prostor a je to dobře. Jenže… píše Lubomír Vejražka na webu Hlídací pes.

Tým expertů v čele s profesorem Arnoštem Veselým zveřejnil dokument, ze kterého má vycházet nová strategie vzdělávací politiky České republiky. Kromě jiného vyzdvihuje kompetence a kompetenční pojetí vzdělávání. Co si pod tím představit? Jaké jsou jeho silné stránky a co všechno by jeho přijetí obnášelo? 

Udělali to ze stejných důvodů, z jakých svobodu vsadili za mříže a lidská práva spláchli do kanálu. Ani 30 let po 'sametu' se za to nestydí, místo aby se přišli poklonit obětem svého režimu, chodí štkát ke hrobu Klémy Gottwalda.

Za komunistů bylo líp, tvrdí mnozí Češi. Patrně se jim vykouřilo z hlavy, že rudí stát zruinovali a udělali z něj zaostalou sovětskou gubernii. Anebo...