Dotace se teď v Česku točí zejména kolem střetu zájmů Andreje Babiše. Avšak podívejme se na ně jinak, z hlediska jejich absurdity.

Dotace (a nejen ty evropské) mohou vyvolávat jak vděk, tak i smích, údiv anebo hněv. Někdy pomohou potřebným, jindy podpoří zbytečné projekty, případně zvednou zisk hamižným zazobancům. Jako každé přerozdělování přitom otevírají dveře korupci.

Dospěli jsme do absurdní situace, kdy čerpání dotací je považováno za míru podnikatelského úspěchu.

Vybral jsem pro vás některé exemplární a poučné příklady, které spadají do kategorie zbytečných, škodlivých a protismyslných dotací.

Dotace na dotační úředníky

To není vtip, žádná zápletka politického sitcomu. Úspěšným žadatelem o dotaci v Regionálním operačním programu Severozápad se před pěti lety stal regionální úřad pro přidělování dotací v Ústí nad Labem. Dostal peníze na platy a na provoz. Připadají vám ty dotace komické? Však je taky mnohdy vymýšlejí klauni | zdroj: Profimedia

Kuriózní byl případ i v tom, že dotační úřad se stal jediným příjemcem dotací v regionu, protože kvůli manipulacím s jejich přidělováním byla v té době jeho činnost pozastavena.

Příklad, kdy je fakt lepší vylít prachy do kanálu.

Solární baron jsem já…

Vláda sociálního demokrata Vladimíra Špidly zaručila investorům do zelené energie výkupní ceny elektřiny na 15 let dopředu. Později se to ukázalo jako fatální chyba. Výhodné podmínky využilo ke stavbě solárních elektráren mnoho spekulantů. Dotované náklady na provoz fotovoltaiky se projevily vysokými výdaji státního rozpočtu i vyššími cenami elektřiny pro domácnosti a firmy. Tato zelená politika vyšla na stovky miliard.

Solární boom už skončil. Fotovoltaické elektrárny postavené do konce roku 2010 však mají na základě starých smluv garantovány zvýhodněné výkupní ceny elektřiny až do roku 2030.

Podporují a dotují se také nové projekty zelené energie, byť v menší míře. Málokdo ví, že nejvíc dotované elektřiny se teď vyrábí v bioplynových stanicích, tedy v oboru, kde hraje první housle Babišův Agrofert.

S dotacemi do solární energie se potýkaly také jiné evropské státy. Španělskem otřásl případ, kdy vykukové do sítě připojili dieselagregát, aby 'solární' elektřinu mohli prodávat i v noci. Nikde však v solárech nepropálili tolik peněz jako v Česku – stovky miliard korun.

Nechci slevu zadarmo…

…ale když jinak vláda nedá. Sami studenti zpočátku odmítali pětasedmdesátiprocentní slevu na jízdném, kterou jim po sněmovních volbách nachystal Andrej Babiš. Nakonec ji vzali, stejně jako senioři.

Česko teď mohou brázdit v autobusech a vlacích, aniž by se starali, kolik kaček jim cinká v kapse. Vláda náklady na slevy dopravcům proplácí. To znamená, že jízdné zmíněným skupinám obyvatel dotuje.

Dotované jízdenky mají samo sebou své stinné stránky. Netlačí dopravce k tomu, aby poskytovali lepší služby, nemají o pasažéry nouzi. Po zavedení slev dosavadním zákazníkům venkovských maloobchodů klesly náklady na cestu k levnější městské konkurenci. To může zabít konzum na vsích. No a kromě toho vládě scházejí peníze na sociální projekty.

... a to se přece vyplatí.

Čapák a další luxusní hotýlky

Evropská unie nám pomáhá rozvíjet turistický ruch. Aspoň takový je cíl dotací určených pro malé hotely a penziony. Spíš než turistice však luxusní ubytovací zařízení pomáhají milionářům k dalším milionům.

Nejznámějším případem z tohoto šuplíku je Čapí hnízdo u středočeských Olbramovic. Babiš si na statek pomocí evropské dotace pro malé firmy chtěl přihrát 50 milionů. Jenže nějaký práskač (patrně od George Sorose) vše vyklopil, a tak nakonec Agrofert po cimrmanovsku dotaci 'rád musel' vrátit.

Homeopatika pro krávy

Skupina poslanců Evropského parlamentu, vedená německou sociální demokratkou Ulrike Rodustovou prosadila v roce 2011 dotace na výzkum léčby hospodářských zvířat pomocí homeopatik.

Výsledky výzkumu metody, která za léčivé pokládá roztoky s koncentrací méně než molekula účinné látky na hmotu v pozorovatelném vesmíru, se mi nepodařilo na webu unijních institucí nalézt. Předpokládám však, že vyčleněné dva miliony eur proplaceny byly.

Za takové peníze se každopádně vyplatí bádat. Jak o kravách, tak třeba o kvadratuře kruhu.

Drzé čelo Babišovy chemičky

Drzost Agrofertu nezná mezí. Pardubická Synthesia z Babišova holdingu chtěla vysát dotaci přes venkovského živnostníka-zámečníka. Majitel zámečnictví Jan Šejvl z vesničky Stéblová na Pardubicku byl uveden v žádosti o dotaci, kterou podala chemička do operačního programu 'Zaměstnanost'.

Živnostník o tom vůbec nevěděl. Synthesia, jeden z největších zaměstnavatelů v Pardubicích, prostě chtěla dosáhnout na dotaci, která byla omezena velikostí podniku. A tak do svého žadatelského 'portfolia' zařadila živnostníky. Nakonec si to ale rozmyslela a žádost stáhla. Aspoň tak.

Kiosek za půldruhého milionu

Z evropských fondů byla financována rekonstrukce havlíčkobrodského náměstí. Společenstvo bruselského prstenu na ni přispělo 40 miliony korun.

Z dotací byl zaplacen i kiosek s občerstvením na náměstí v historickém centru. Obyvatelé města proti němu však protestovali, což přimělo radnici přemístit kiosek na méně nápadné místo.

Cena za něj, včetně úpravy původního místa s posezením a platby architektovi, dosáhla nepochopitelných 1,5 milionu korun. Proč ne? Z cizího krev neteče.

Školení s politiky

Už před lety musely být na Litoměřicku zastaveny dotace v programu 'vzdělávání pro konkurenceschopnost'. Projekty za 53 miliard byly zaraženy a z českých rozpočtů zálohované projekty zůstaly neproplaceny.

Do neprůhledně přidělovaných školicích programů se zapojily firmy politiků, třeba společnost Laptus, která patří bývalému radnímu Lovosic, sociálnímu demokratovi Janu Pieglovi.

Rozhledny v údolí

Jedním ze symbolů nesmyslných dotací a vyhozených peněz se v Česku stalo šest rozhleden, postavených před osmi lety na Uherskobrodsku. Stály 3,3 milionu korun, z toho 2,3 miliony přispěla Evropské unie.

Stavby jsou příliš nízké, kromě toho nestojí na vyvýšených místech, takže z nich houbelec vidíte. Kromě toho, jedna stojí přímo u skládky hnoje. 

Výhled, na který nezapomenete.