Oblíbený herec Jiří Krampol, který nás v sobotu opustil ve věku 87 let, sice doufal, že na světě ještě chvíli pobude, což už mu osud bohužel nedopřál, ale také si ve svém věku nedělal žádné iluze.

„Můžu zakukat za hodinu, můžu vydržet, to nikdo neví,“ prohlásil letos v únoru.

Odchod ze světa mu ale dle vlastních slov přišel na mysl: „Přemýšlím o tom pořád. Říkám si, že se s tím musí počítat. Tak to je v životě. Smrt je jeho součástí. Někdo říká, že se smrti nebojí. Když jsem ale ležel v nemocnici a měl jsem na kahánku, bál jsem se. Bojíš se. A jak... prosíš pána Boha,“ svěřil se svého času pro eXtra.cz.

Bál se ale především dlouhého, roztahaného a pomalého utrpení: „Nechtěl bych někde skomírat, to ne.“ 

Nakonec odešel relativně rychle a žádné skomírání se nekonalo, obava se tedy nevyplnila.

Co by se ale naopak vyplnit mohlo, je jasná představa, kterou měl o svém vlastním pohřbu a posledním rozloučení: „U známých v Americe byl pohřeb. To je taková nějaká židovská událost, žádné smutky, ale že se sejdou na trávníku, každý tam položí oblázek, dají si panáka, řeknou o tom člověku nějakou historku a vzpomínají na něj. A ne nějaké ruské nebo balkánské chmury. To ne. Kdyby mě takzvaně kleplo, tak bych to chtěl takhle,“ popsal.

Slyšeli jste? Zavzpomínat, panáka a hlavně netruchlit. Tak si to Jiří přál.