Izrael čekají volby: Kdo je kdo?

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Blížící se volby v Izraeli podle všeho ovládne souboj pravice a levice reprezentovaných Netanjahuovým Likudem a Sionistickým táborem dua Herzog-Livniová. Jaké jsou šance obou stran, kdo jsou jejich spojenci a kdo bude nakonec držet rovnováhu moci při sestavování koalice v jediné demokracii na Blízkém východě?

Zůstane Netanjahu u moci?

Zůstane Netanjahu u moci?,zdroj: Profimedia.cz

Izraelské předčasné volby se blíží. Už jen dva týdny zbývá do 17. března, kdy Izraelci rozhodnou mimo jiné o pokračování současného premiéra Benjamina 'Bibiho' Netanjahua a jeho jestřábí politiky vůči sousedům, Evropě i Spojeným státům. Ale samozřejmě v neposlední řadě také o ekonomických a sociálních otázkách.

Jaká je v zemi situace před volbami, kdo stojí proti komu, a jaké jsou možnosti koalice, pro kterou je nutné předložit prezidentovi podpisy 61 poslanců Knesetu?

Dva tábory, tři možní premiéři

Od spojení dvou středolevých uskupení, Strany práce a Ha-Tnua, v prosinci 2014 se politické bojiště v Izraeli překvapivě rozdělilo na dvě dominantní strany. Tedy na pravici reprezentovanou Likudem a levici reprezentovanou Sionistickým táborem, jak se nové spojení nazývá.

V jeho čele stojí dva lidé - předseda Strany práce Izák Herzog a předsedkyně Ha-Tnu'a Cipi Livniová, kteří se domluvili, že se v křesle ministerského předsedy jednoduše po dvou letech vystřídají. Polarizace každopádně dost úspěšně vytvořila dvě dominantní síly, které nyní odčerpávají ve velkém voliče menším politickým uskupením.

Zatímco ještě na podzim ukazovaly průzkumy asi největší roztříštění politického spektra v historii Izraele a hned pět stran se pohybovalo maximálně mezi deseti a patnácti křesly, spojení Livniové a Herzoga posílilo v anketách jak Sionistický tábor, tak Likud. Obě tyto uskupení mají nyní šanci získat více než 25 křesel v Knesetu a v průzkumech se střídají v čele s trpasličím náskokem.

Dalo by se říct, že hlavní výhodou a zároveň slabinou Likudu je sám předseda Netanjahu, který mimořádně rozděluje společnost. Hodnocení jeho úspěšnosti v úřadu je na rekordně nízké úrovni, stejně jako popularita mezi středovými voliči.

Podle únorového průzkumu The Times of Israel má na něj 54 procent Izraelců "negativní" názor, přičemž mezi středovými voliči je to celých 73 procent. To je téměř dvojnásobek oproti lednu minulého roku před posledními volbami.

Na druhou stranu Izraelci vidí ministerského předsedu jako dominantní osobnost a konkurenčního Herzoga považují za slabého muže bez charismatu, což jen "nemužné" rozhodnutí, že se o předsednictví rozdělí s Cipi Livniovou. Sionistický tábor se kvůli tomu dokonce rozhodl v posledních týdnech kampaně odsunout Livniovou do pozadí, koneckonců úkol přivést své kmenové voliče už splnila.

Spojenci

Jak Netanjahu, tak Herzog a Livniová mohou už nyní počítat s konkrétními spojenci. Na levici je to tradičně strana Merec, což je sociálně demokratická strana akcentující mimo jiné zelenou politiku a mírové řešení palestinsko-izraelského konfliktu.

Merec se nyní potácí na nově stanoveném prahu čtyř mandátů nutných pro zasednutí do Knesetu a Sionistický tábor ji evidentně dál vysává. Předsedkyně Merecu se proto rozhodla apelovat také na arabské voliče a zároveň varuje před Livniovou a Herzogem, kteří ještě nedávno s Netanjahuem sdíleli místo ve stejném kabinetu.

Co když se spojí znovu, ptá se. Je ale jasné, že po volbách by její strana podpořila levicovou koalici. Podobně je to se stranou Ješ atid poněkud vyhaslé hvězdy posledních voleb, Jaira Lapida. Bývalý populární novinář a televizní komentátor rovněž v Netanjahuově vládě značně ztratil na popularitě, když se nenaplnilo nic z jeho slibů o radikální změně a navíc získal pověst slabého, nerozhodného muže.

Nyní se v jeho případě očekává spíše průměrný výsledek. Vzhledem ke středové povaze hnutí a osobním antipatiím s ministerským předsedou velmi pravděpodobně podpoří Herzogovu koalici. To samé se nakonec dá říct se skřípěním zubů i o Sjednocené arabské kandidátce tří hlavních arabských izraelských stran.

Kandidátka se sjednotila velmi nedobrovolně a na základě přísnějšího volebního prahu a je tedy značně nekonzistentní. Obsahuje navíc extrémisty jako Hanín Zuabí, jež hlasitě odsuzuje právo Izraele na existenci a nesnáší ji také řada Arabů.

Ostatně pravicoví poslanci Knesetu se ji pokusili kvůli postojům z voleb diskvalifikovat. Podpora vlády Sionistického tábora je proto ze strany Arabské kandidátky potenciálně ohrožená, ovšem druhou možností je pouze volba nepřijatelného Likudu, což pochybnosti asi vyřeší.

Na opačné straně stojí ultrapravicová seskupení jako Židovský domov mimořádně kontroverzního Naftali Benneta, před sjednocením na levici považovaného za možného premiéra a přímou Netanjahuovu konkurenci. Vzhledem k úpadku vlastních preferencí do průměru se Bennet nedávno jasně přihlásil k podpoře Bibiho, ačkoli si klade požadavky: ministerstvo vnitra a spravedlnosti.

Netanjahu může očekávat jednoznačné spojence také z řad ultraortodoxních stran, jako je sefardský Šas a aškenázský Sjednocený judaismus Tóry, které svou účast podmiňují pouze vyššími sociálními benefity a neúčastí Lapida, hlavního prosazovatele nenáviděného zákona o povinné vojenské službě ultraortodoxních židů.

Králotvůrci

Tradiční spojenci nicméně nebudou téměř určitě stačit a o osudu budoucí koalice tak zřejmě rozhodne výsledek jedné ze dvou nevypočitatelných stran. Prvním potenciálním "králotvůrcem" je už téměř mytická postava ministra zahraničí Avigdora Liebermana.

Tento mimořádně ambiciózní představitel ruské menšiny a strany Jisrael bejtejnu se ještě na podzim viděl jako kandidát na premiéra a domlouval složitou koalici pravicových a středových stran proti Netanjahuovi, se kterým má jako většina izraelských politiků historii osobních sporů.

Jenže pak propukl skandál v jeho straně a srazil kontroverzního Liebermana, proslulého třeba plánem na finanční pobídky pro izraelské Araby, kteří se vystěhují za hranice, na kolena. Z organizace široké sítě úplatků bylo obviněno na 20 činitelů strany včetně náměstkyně na ministerstvu vnitra Fainy Kirschenbaumové, blízké spolupracovnice a spojenkyně samotného Liebermana.

Přestože se nyní odhaduje, že Jisrael bejtejnu získá sotva pět až sedm křesel, tento zisk může být stále zásadní pro vytvoření koalice. Ponížený Lieberman má zatím znovu blíž k bývalému spojenci Netanjahuovi, ovšem za splnění požadavku, že se on sám stane ministrem obrany, což děsí většinu členů Likudu a především armádu kvůli radikálním postojům a slibům o drsném způsobu vedení války.

Lieberman například nedávno prohlásil, že jeho politika vůči Hamásu a Hizballáhu by se inspirovala jordánskou odpovědí na upálení pilota Islámským státem.

Druhým možným králotvůrcem je pak rovněž bývalý Bibiho spolustraník Moše Kachlon, který se profiluje středově a odmítá sdělit, kterou koalici by podpořil. Jeho významnou doménou přitom není obranná, ale sociální politika, kde akcentuje na levnější bydlení a rovné příležitosti všech skupin obyvatel Izraele.

Zajímavé například je, že na předních místech jeho kandidátky figuruje bojovnice za lidská práva a novinářka etiopského původu Tsega Melaku, ale také úspěšné podnikatelské figury. Zatímco Lieberman stojí o ministerstvo obrany, Kachlon žádá ministerstvo financí. A podle toho se zřejmě rozhodne. Také Kachlon cítí silné osobní animozity vůči Netanjahuovi a dlouhou dobu má dobré vztahy třeba s Lapidem, se kterým vyjednával možnou předvolební koalici.

Rozhodující témata

Taková je současná situace, která se však může a nejspíš také bude měnit. Podle odhadů se zhruba čtvrtina voličů ještě nerozhodla. Existuje také několik významných témat, která výrazně ovlivní výsledky. Na prvním místě nejvíc Izraelců (49 procent) paradoxně uvádí otázku životních nákladů, které se za posledních několik let dramaticky zvýšily. Na druhém jsou samozřejmě otázky bezpečnostní a diplomatické (37 procent). Zde budou klíčové dopady kontroverzního projevu premiéra Netanjahua před americkým Kongresem.

Izraelská a světová média hodně píší o historické roztržce mezi Spojenými státy a Izraelem, což může poškodit pravici, i když strach z Íránu hraje na opačnou stranu. V nejisté situaci se samozřejmě může rozhořet další vojenský konflikt s Gazou nebo libanonským Hizablláhem, kde jsou vztahy po izraelském bombardování na ostří nože.

A pak je tu korupce a politické skandály, které ještě mohou přijít. V únoru se například objevila dlouho očekávaná zpráva o obrovských výdajích premiérské rodiny na luxusní zboží, jídlo, pití nebo oblečení, což může řadu Izraelců znechutit. Jak prohlásil s narážkou na pověstně neokázalého bývalého ministerského předsedu Izák Herzog: "Co se skromnosti týče, všichni vědí, že Netanjahu není žádný Begin". Což skutečně není - Bibi pořádal opulentní hostiny a veřejnost pobuřuje třeba vybavení jeho soukromého sídla ve městě Caesarea.

Bude se každopádně hrát o přízeň klíčových politických partnerů, tedy Kachlona a Liebermana. Až do samotného dne voleb se může změnit hodně. Současné průzkumy totiž naznačují, že rovnováhu moci může zvrátit i zisk jednotlivých křesel v Knesetu.

Stále tedy platí, že příštím izraelským premiérem může být kdokoli. A nevylučuje se ani zatím vzdáleně vypadající možnosti další vlády národního porozumění, která ztroskotala loni.

Tagy: Izrael izraelská politika volby v Izraeli

Zdroje: Vlastní