Na podivný fenomén poprvé upozornil v roce 2009 americký magazín Rolling Stones, když objevil několik lidí, kteří vyhledávali osoby s virem HIV, od nichž by se mohli nakazit. V následujících letech se takzvaný "bugchasing" (neboli "honění breberek") rozšířil na sociálních sítích a získal si i pozornost médií.

Oslovení bugchaseři tvrdili, že virus HIV zlepší jejich život. "Byl jsem pozitivně testovaný 21. září a úplně jsem si to zamiloval. Budu sdílet se zájemci, hodnoty mám CD 971, VL 100 tisíc - krásné a jedovaté!" napsal na Facebooku člověk, který si říkal Nick. 

Zjistit skutečný počet zájemců o nebezpečnou praktiku, je dost obtížné. Kromě internetových fór a sociálních sítí jsou jediným zdrojem relevantních informací rozhovory, ankety a průzkumy. Sklon k bugchasingu podle německého experta na HIV Roberta Kocha projevuje jedno procento dotázaných. Spolehnout se na průzkumy ale stoprocentně nejde, odpovědi jejich účastníků nemusí být důvěryhodné, jak upozorňuje lékař. Výsledné číslo je proto nadsazené. 

Láska, adrenalin, ale i přání někam patřit

Motivace lidí, kteří chtějí být HIV pozitivní, jsou různé. Nejčastěji to bývají lidé, jejichž partneři jsou HIV pozitivní, a oni s nimi chtějí sdílet vše, včetně jejich nemoci. 

Pro jiné bugchasery je nechráněný sex s HIV pozitivní osobou vzrušujícím dobrodružstvím. Souvisí to s tím, že většina bugchaserů jsou lidé, kteří trpí diagnostikovanou závislostí na sexu a kteří pořád vyhledávají vzrušující stimuly, i na hranici života a smrti. 

Někteří jsou samotáři, kteří touží někam se zařadit a mít pocit, že někam patří. Chtějí být součástí komunity HIV nakažených, protože se v jejich očích těší veřejným sympatiím a péči. Americký psychoanalytik Gerald Schoenewolf proto charakterizuje bugchasery jako lidi, kteří "chtějí cítit, že jsou uznáváni a součástí něčeho". 

Pro některé jde o dokonce o podvolení se strachu a úzkosti z nakažení AIDS tím, že se nakonec dobrovolně nakazí.

Bugchasing je i určitou formou sebepoškozování, k němuž mají sklon lidé s duševními potížemi. V extrémnější podobě to lze vnímat i jako určitý způsob sebevraždy.

V současné době ale není virus HIV, který způsobuje AIDS, tak smrtelný jako v minulosti. Při včasné diagnóze a nasazení účinné léčby může nakažený žít poměrně normálním životem. Podle statistik se v západních zemích nakažení dožívají v průměru jen o pět let méně než člověk, který HIV nemá. HIV pozitivní lidé mají podle Kocha víc sociálních problémů než zdravotních.

Právě stigmatizace HIV pozitivních lidí může za určitou popularizací bugchasingu, především na internetových fórech. Jak ukázal pořad BBC "I love being HIV+", není počet bugchaserů ve skutečnosti takový, jak to působí na internetu. Jde o určitou formu kontroverzního provokování, které odporuje společenským normám a zároveň kritizuje vyloučení nemocných z veřejného života.

Také Koch upozorňuje, že i když fenomén bugchasingu skutečně existuje, především ve Spojených státech a Kanadě, mediální pozornost ho značně zveličuje. "Bugchasing je vcelku ojedinělá záležitost, která se týká opravdu zatím jen hrstky lidí," říká lékař.

Počet lidí, kteří se chtějí dobrovolně nakazit, by podle něj neměl v budoucnu narůstat. Za větší problém považuje růst počtu HIV pozitivních lidí, kteří se nenakazili z vlastní vůle. V současnosti je na světě 37 milionů HIV pozitivních, z toho 2,5 tisíce v Česku.