Franz, Fischer, Dlouhý. Jak dopadli prezidentští kandidáti

- Magazín autor: Vojtěch Varyš

Budou to dva roky, co se konaly přímé prezidentské volby, jejichž následky dodnes výrazně ovlivňují českou veřejnou debatu. Kromě vítěze voleb, Miloše Zemana, se v nich však zviditelnili mnozí další. Jak se získaným kapitálem naložili?

Vladimír Franz

Vladimír Franz, zdroj: Profimedia.cz

Tomio Okamura si založil politickou stranu a pronikl do sněmovny, Jiří Dienstbier a Jan Fischer se stali ministry, zato nad Zuzanou Roithovou se zavřela voda a Přemysl Sobotka žije dál, jako by volby ani nebyly.

Reálných voleb se zúčastnilo celkem devět kandidátů, přičemž dva další byli těsně před nimi vyřazeni kvůli nedostatku potřebných podpisů k registraci. Dalších několik desítek, třeba Ladislav Jakl, Karel Randák nebo Tomáš Vandas, sice ohlásilo kandidaturu, ale nakonec ji vzdali.

Poražení...

Karel Schwarzenberg jasně říkal, že v případě neúspěchu odejde z politiky; získané hlasy mu ale vlily do žil tolik energie, že se v ní rozhodl zůstat. Nestal se ovšem premiérem, jak se v euforii mezi jeho příznivci po volbách ozývalo, ale TOP 09 pod jeho vedením oslabila a skončila v opozici. Dnes už je stále jasnější, že odchod do politické penze je spadnutí.

Jan Fischer, původně favorit volby, skončil s výrazným odstupem třetí, což nenesl úplně dobře – překvapivě podpořil do druhého kola Zemana  a po volbách zmizel na čas do Ameriky. Velké problémy s dluhy z volební kampaně zmizely jako mávnutím kouzelného proutku až poté, co vstoupil do Rusnokovy prezidentské vlády  coby vicepremiér a ministr financí. Naposledy tak ještě na pár měsíců přičichl ke skutečné moci, a to za cenu ztráty i posledních zbytků nejen popularity, ale i dobré pověsti. Z původního prezidentského snu a volebního blouznění o založení politické strany nakonec zbyla neúspěšná snaha získat alespoň post v diplomacii. Dnes Jan Fischer pracuje pro energetickou firmu CE Group Ladislava Drába, který za něj – alespoň oficiálně – zatáhl dluhy z kampaně.

Svůj potenciál promarnil také Vladimír Franz. Jeho spontánní kandidatura i pověst jediné skutečné alternativy mu vynesla téměř 7% hlasů a přinesla dočasnou popularitu. I on neurčitě mluvil o vlastním hnutí či zapojení do aktivní politiky, z veřejného prostoru se však téměř vytratil. Tragikomickým pokusem o návrat bylo v době sestavování vlády přijetí nabídky Babišova hnutí ANO, aby se za něj stal náměstkem ministra kultury. Z toho nakonec sešlo, s ministrem kultury nicméně Franz spolupracuje coby externí poradce. Aspoň něco z toho vzniklo, původním velkým slovům tento maličký pašalík ale ani zdaleka neodpovídá.

...vítězové...

Jednoznačně nejvíce ze své – přestože nakonec ani neuskutečněné - kandidatury vytěžil Tomio Okamura. Založil stranu s obskurním názvem Úsvit přímé demokracie a dokázal se s ní dostat do sněmovny; poslední volební výsledky Úsvitu sice nejsou nic moc, ale není vyloučeno, že jeho chvíle teprve přijde. Možná i v podobě další prezidentské kandidatury.

Trošku jako chytrá horákyně si s výsledkem debaklu své předčasné kandidatury poradil Jiří Dienstbier. Záhy po volbách sice neobhájil post místopředsedy strany, podařilo se mu ale stát se ministrem a jakkoli neřídí žádný podstatný resort, patří k nejviditelnějším členům vlády; suverénně obhájil i senátorský mandát. Jeho kandidatura na post prvního místopředsedy ČSSD je spíš platonická, stal se nicméně člověkem, s nímž je potřeba nadále v české politice počítat. A ambici prezidentskou kandidaturu zopakovat má určitě také.

Jen zdánlivě zůstal stranou pozornosti ekonom Vladimír Dlouhý, někdejší ministr průmyslu v Klausových vládách. On sám tvrdil už před volbami, že se chce hlavně připomenout veřejnosti a že reálnou kandidaturu plánuje až na rok 2018. Těžko říct, dojde-li k ní, nicméně Dlouhý se začal znovu objevovat na veřejnosti, vyjadřovat se k různým věcem a znovu získávat jistý, třebaže zatím neformální vliv. Stanul v čele Hospodářské komory, má blízko k Babišovi. I jeho čas ještě přijde.

...a ti třetí

Zuzana Roithová dostala necelých pět procent hlasů a svou tváří zaštítila i úspěšnou kandidaturu lidovců do sněmovny, třebaže sama nekandidovala a z politiky se víceméně vytratila, když ani neobhajovala mandát v Evropském parlamentu. Pokud by byla ambicióznější, jistě by v rámci KDU nějakou pozici získala, mohla být i ministryní.

Totální debakl zažil Přemysl Sobotka, který získal dvě a půl procenta a poslední místo mu uniklo o fous; u senátora, jehož prezidentské aspirace byly svého času docela reálné, je to ohromující výsledek. Sobotkovi nicméně stačilo tvářit se, jakoby se nic nestalo. Zůstal místopředsedou Senátu (tuto funkci před pár dny obhájil na další dva roky) a nejspíš mu nic nestojí v cestě si v příštích senátních volbách mandát prodloužit. Jen na tom Hradě ho asi neuvidíme.

Zajímavý výsledek udělala herečka a exposlankyě Táňa Fischerová. Vzhledem k asbenci kampaně a jejím mimoběžným názorům i mimoběžnému vystupování je zisk přes tři procenta slušný. Dále stojí v čele svého obskurního Klíčového hnutí a občas se nějakých voleb účastní. Chtít slyšet reálné ambice této ženy do dalších let by asi bylo pošetilé.

Prokletím byla zřejmě prezidentská volba pro Janu Bobošíkovou. Výsledek kolem dvou procent pro ni nemusel znamenat nic tragického, sněmovní volby pod novou značkou Hlavu vzhůru ale skonšily katastrofou. Nezbylo na finanční příspěvek od státu a letos už se někdejší matadorka všech druhů voleb nezúčastnila ani jednoho hlasování.

Tagy: prezidentské volby český prezident česká politika

Zdroje: Vlastní