Hervé Ménelot ukazuje na sloupce ve svém účetnictví. Příjmy za rok 2019 jsou vysoko v černých číslech, výsledky za rok 2020 jsou červené a blíží se nule.

„Připravoval jsem víkend otevřených dveří, ale byl zrušený. Vánoční trhy taky zmizely, pak i další gastronomické trhy,“ vypočítává šéf podniku L'escargot dijonnais (Dijonský šnek) ve Fénay.

„Za celý rok 2020 jsem prodal o třetinu méně, než jsem předpokládal. Od června do října jsem si proto neplatil mzdu a žil jsem z vlastních úspor,“ vysvětluje chovatel šneků, který je jediným zaměstnancem ve svém mikropodniku.

Chybí akce, náklady jsou ale stejné

„Letos je to stejné. V dohledu není žádná akce, žádný farmářský trh, nejsou restaurace. Nejsme moc optimističtí,“ říká chovatel s pohledem upřeným na přepravky šneků, kteří se začínají hromadit v regálech jeho obchodu na farmě, v domě uprostřed polí.

„Náklady nemůžu snížit: energie, pojištění a hlavně půjčky,“ říká Ménelot, který do rozjezdu podniku v roce 2015 investoval 150 tisc eur (asi 3,9 milionu korun). „Už brzo nám dojdou prostředky. Jak to ustojíme? Zavřeme? I to je možné,“ obává se.

„Málem jsem všechno zavřel už v prosinci,“ vzpomíná Olivier Dard. „To je obvykle měsíc, kdy vyděláme 90 procent našeho ročního obratu. V prosinci 2020 jsem přišel o 70 procent prodejů.“ Celkem za rok 2020 jeho podnik Les Choupin'escargots přišel o 50 procent z ročního obratu.

„Ve snaze přežít“ si jeho manželka Véronique, která se o malý podnik stará, drasticky snížila plat pod úroveň francouzské minimální mzdy a její manžel musel začít pracovat pro komunální služby.

„Přibližně stovka z 300 až 400 chovatelů, kteří ve Francii působí, mají opravdu velké obtíže,“ uvedl William Blanche, předseda sdružení pěstitelů šneků v Burgundsku a Franche-Comté (GHBFC).

Francouzský chov šneků sestává z malých podniků, které nejsou dost velké, aby mohly čelit epidemii. Z 30 tisíc tun šneků, které se každoročně snědí ve Francii, se zde vypěstuje jen pět procent, zbytek trhu je zaplaven „burgundskými šneky“ z východu.

Tento konkrétní druh je ve Francii chráněný a nesmí se sbírat za účelem prodeje. Ve Francii se proto chovají jen malí a velcí šedí šneci.

Drobná podpora

Pro omezení dopadů epidemie covidu-19 mnozí chovatelé šneků požádali o státní podporu 1500 eur (asi 39 tisíc korun) měsíčně.

„Zachránilo mě to. Když mi přišla podpora, zbývalo mi na účtu 200 eur,“ vzpomíná Sylvain Peyrot. „Ale už je to tu zase. V lednu jsem měl obrat 160 eur (4200 korun), obvykle to bývá 3000 až 4000 eur (78 000 až 104 000 korun). Je to pořád dokola.“

Sylvain Peyrot si možná o podporu znova požádá. Na její vyšší variantu až do výše 10 tisíc eur však nedosáhne, protože nařízení z 19. prosince ji omezilo na podniky, které dodávají nejméně 50 procent produkce do restaurací.

„Téměř nikdo nedodává polovinu produkce do restaurací. Já prodávám 80 procent jednotlivcům, na farmě nebo na trzích,“ vysvětluje Hervé Ménelot, který je také národním koordinátorem GHBFC.

„Máme pocit, že se na nás zapomnělo. Bez podpory státu, jak vydržíme? Mohla by zmizet třetina chovatelů šneků,“ uzavírá Ménelot.