Julius Rosenberg se narodil polským židovským přistěhovalcům a jeho otec z něj chtěl mít rabína. Z náboženské školy však Julius utekl a začal studovat elektrotechniku. Navíc - opět navzdory otcovým názorům - silně inklinoval ke radikálně levicovým ideálům. V mládežnické komunistické organizaci se seznámil se svou ženou Ethel, se kterou následně měli dvě děti.

V roce 1942 se Rosenberg stal agentem sovětské tajné služby a jakožto civilní zaměstnanec Armádního spojovacího sboru si postupně vytvořil širokou síť agentů, kteří mu sháněli informace z vojenského průmyslu. A to včetně radarové technologie a vývoje jaderných zbraní v projektu Manhattan. Rosenberg ze získaných materiálů vytvářel fotokopie a zasílal je do Sovětského svazu.

Když začalo po válce masové odhalování sovětských agentů, došlo i na Rosenberga a jeho ženu. Pár prozradil v roce 1950 Ethelin bratr David Greenglass, který se tak snažil získat snížení trestu pro sebe a svobodu pro svou manželku.

Na nevině trvali až do poslední vteřiny

Rosenbergovy zatkli v létě, oba obvinění popírali. Kvůli utajení mezinárodních operací však chyběly vyšetřovatelům oficiální důkazy, a tak se rozhodujícím stalo svědectví Ethelina bratra a Juliova spoluvězně nastrčeného do vězení v roli informátora.

Ostře sledovaný proces se špiony začal 6. března 1951 a americké úřady si jeho věrohodnost raději dopředu pojistili volbou židovského soudce, aby nedošlo k obviněním z rasové předpojatosti. Proces to byl rychlý a pro obžalobu docela náročný, protože většina důkazů byla v utajení, aby se Sověti nedozvěděli o prolomení šifrování.

Manželé po celou dobu trvali na své nevinně. Soudce však 29. března 1951 vynesl rozsudek smrti, který definitivně podepsal 21. listopadu 1952. V následujících měsících se rozeběhla mezinárodní kampaň na podporu manželů. Lidé upozorňovali na nedostatek důkazů a soud vnímali jako politický. Do protestů se zapojily i tehdejší významné osobnosti jako Albert Einstein, papež Pius XII., Pablo Picasso či Jean Cocteau.

Soudce však názor nezměnil a manželé neuspěli ani s žádostmi o milost. Popraveni byli na elektrickém křesle 19. června 1953. Nejdříve Julius a následně deset minut po něm i jeho manželka Ethel. Oba do poslední chvíle vinu popírali, byť přiznáním mohli dojít zmírnění trestu.

V následujících letech, jak došlo k odtajňování archivů, se skutečně potvrdilo, že Julius Rosenberg byl sovětský špion a vedl jednu z předních zpravodajských buněk. Smrt jeho ženy je však stále rozporuplná. Přestože o činnosti svého manžela jistě věděla, na samotné špionáži se zřejmě nepodílela. Její jméno dokonce nefigurovalo v záznamech sovětské tajné služby. I proto byla dodatečně její poprava soudně označena za nespravedlivou.