Čtyřiadvacetiletý Abduraimov nehrál Třetí koncert poprvé. Před pěti lety s ním vyhrál klavírní soutěž v Londýně, což mu tehdy nastartovalo kariéru.

Během čtvrtečního slavnostního večera v Rudolfínu ovšem nedokázal dosáhnout prokofjevského sarkazmu, chyběla mu výrazná artikulace směřující ke staccatu a ostrost myšlenky. Agresivnější pasáže odehrál stejně jako lyrické úseky. Prokofjev v jeho podání byl příliš učesaný a uhlazený.

Stejně uhlazený byl i slavnostní večer jako takový. Rudolfínum praskal ve švech, v hledišti samozřejmě nechyběly výrazné tváře české politické scény. Donbaská symbolika se tak stala pikantní perličkou na dortu.

Jinak se ale zahajovacímu koncertu nedalo prakticky nic vytknout. Posloupnost programu byla citlivá a vkusná.  Šéfdirigent Jiří Bělohlávek uvedl večer orchestrální skladbou Luboše Fišera Patnáct listů dle Dürerovy Apokalypsy, vrcholem druhé část se pak stala Sukova symfonie Asrael. Až na technicky sice perfektního, ale výrazem ochuzeného a vykoštěného Prokofjeva tak filharmonie zvládla takřka dokonalý vstup do 119. sezóny.