Mount Everest, nejvyšší hora světa a symbol lidské touhy překonávat vlastní hranice, si vyžádala další oběti. Během právě probíhající horolezecké sezóny, která trvá od března do května, zahynuli první dva horolezci – jeden z Indie a druhý z Filipín. Jejich smrt znovu připomněla, že výstup na „střechu světa“ není jen dobrodružství, ale smrtelně nebezpečný podnik, kde jediná chyba, podcenění, či prosté vyčerpání může znamenat konec. Indický horolezec Subrata Ghosh, ve věku 45 let, zemřel ve čtvrtek pod Hillaryho schodem při sestupu poté, co úspěšně stanul na vrcholu hory vysoké 8 849 metrů.

Hillaryho schod se nachází v tzv. zóně smrti – oblasti nad hranicí 8 000 metrů, kde je hladina kyslíku tak nízká, že lidské tělo postupně selhává, a přežití je zde možné jen velmi omezenou dobu. „Odmítl sestoupit zpod Hillaryho schodu,“ uvedl Bodhraj Bhandari z nepálské společnosti Snowy Horizon Treks and Expedition, která expedici organizovala. „Probíhají snahy o dopravení jeho těla do základního tábora. Příčina smrti bude známa až po pitvě,“ dodal.

zdroj: Profimedia.cz

O den dříve, ve středu večer, zemřel ve výškovém táboře na Jižním sedle i 45letý Filipínec Philipp II Santiago. Byl na cestě vzhůru, ale podle oficiálních zdrojů byl vyčerpaný, když dorazil do čtvrtého tábora, a zemřel ve svém stanu během odpočinku. I on byl součástí mezinárodní expedice vedené Bhandarim. Smrt během výstupu, ať už cestou nahoru, nebo dolů, není na Everestu ničím výjimečným – jen letos vydal Nepál 459 povolení k výstupu, a jen během tohoto týdne stanulo na vrcholu téměř sto horolezců a jejich průvodců.

Mount Everest však není jen cílem, ale i masovým hrobem. Od doby, kdy se v roce 1921 začaly pokusy o výstup na vrchol dokumentovat, zahynulo na této hoře podle Himalájské databáze nejméně 345 lidí. Reálné číslo může být vyšší – některá těla zmizela v trhlinách ledovců, jiná se nikdy nenašla. S každou další sezónou přibývá nejen výstupů, ale i tragédií. Extrémní nadmořská výška, mrazivé teploty, laviny, náhlé změny počasí a přeplněné trasy činí z Everestu nevyzpytatelného protivníka, který trestá jakoukoliv slabost.

zdroj: Profimedia.cz

A mnohá těla zůstávají na místě. Kvůli extrémním podmínkám, nedostupnosti a nebezpečnosti transportu dolů, jsou desítky mrtvých horolezců navždy ponechány tam, kde padli – ztuhlá, věčným mrazem zakonzervovaná, často využívaná jako orientační body. Někteří jsou známí pod přezdívkami, jako například „Green Boots“, pojmenovaný podle výrazné barvy obuvi. Každý krok v těchto výškách je tak zároveň cestou mezi mrtvými – mementem toho, že hora si nevybírá. Přesto každoročně proudí na Everest stovky lidí – dobrodruhů, snílků, ale i těch, kteří se chtějí zapsat do historie, nebo zaplnit prázdnotu něčím velkolepým.

Pro Nepál, jednu z nejchudších zemí světa, představuje horolezectví zásadní zdroj příjmů a obživy. Výstupní povolení, průvodci, nosiči, zázemí – vše tvoří ekonomiku, která závisí na tom, že lidé budou riskovat vše pro pár minut na vrcholu světa. Ale Everest nezapomíná. A nezapomínají ani ti, kdo přežili, a museli cestou dolů míjet ostatky těch, kteří štěstí neměli. Na této hoře je sláva vykoupena tichem – mrazivým, věčným, a často osamělým.