Egypt bojuje proti islamistům dlouho, tvrdě, ale špatně

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Z nejhoršího teroristického útoku v dějinách Egypta, jemuž v pátek padly za oběť více než tři stovky lidí, plynou v zásadě tři hlavní závěry. Zaprvé: Džihádisté zdaleka nejsou poraženi. Zadruhé: Jejich obětí se může stát kdokoliv. Zatřetí: Egyptská vláda se nepoučila a nadále proti nim vede vleklý, ale marný boj, místo aby se snažila odstranit příčiny.

Pohřeb obětí atentátu na mešitu v Bir al-Abdu

Pohřeb obětí atentátu na mešitu v Bir al-Abdu,zdroj: Profimedia.cz

V Sýrii a Iráku se Islámský stát (IS) politicky a vojensky víceméně zhroutil. To ovšem neznamená, že by tím byli džihádisté poraženi. O tom svědčí právě masakr v mešitě Ravda v Bir al-Abdu asi 40 kilometrů západně od sinajského Aríše, jemuž padlo za oběť 305 lidí a na 130 dalších bylo zraněno. K atentátu se nikdo nepřihlásil, hlavním podezřelým je ale právě IS, pod jehož praporem pachatelé podle svědků chladnokrevně vraždili.

Islámský stát jen mění působiště

IS je tedy evidentně i nadále schopen komplexní vojenské teroristické akce na Blízkém východě. Pachatelé jen změnili místo působení – přesunuli se do Egypta nebo do Afghánistánu. IS napadá všechny, kdo se nechtějí podřídit jeho diktatuře, nebo jí nějak překážejí. Je jedno, jestli jde o křesťanské menšiny, šíity, alávity, jezídy anebo – jako nyní v Egyptě – súfisty, tedy stoupence mírumilovné, mystické formy islámu, založené na hledání duchovní pravdy, kterou jiné muslimské skupiny považují za kacířství.

Právě do mešity Ravda chodí příslušníci kmene Savarka, kteří spolupracují s bezpečnostními silami proti radikálům a jsou vyznavači súfismu. Na súfijské muslimy útočili v posledních letech zejména zastánci radikálního islamismu spojení s teroristickou organizací Al-Káida či s Islámským státem, a to v řadě muslimských zemí Asie či Afriky. V Egyptě se radikálové z IS vymezili vůči súfismu loni v prosinci, následně unesli a sťali dva vyznavače súfismu včetně starého šajcha Sulajmána abú Hiráze.

Po pátečním atentátu tradičně následovala tvrdá odveta

Počet obětí pátečního atentátu byl tak obrovský, že zraněné museli kvůli nedostatku sanitek rozvážet do nemocnic v dobytčáku. Útok na mešitu šokoval i otrlé pozorovatele v zemi, která je na teror víceméně zvyklá.

Útok na mešitu v Egyptě je třetím nejtragičtějším teroristickým útokem za posledních deset let. Více obětí si vyžádal jen říjnový atentát na hotel Safari v somálské metropoli Mogadišu (358) a loňský v centru Bagdádu (323). Při pádu letadla ruské společnosti Kogalymavia na Sinaji v říjnu 2015 zahynulo 224 lidí.

Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí slíbil hned v pátek tvrdou odpověď a pomstu za hrůzný zločin. Egyptská armáda zahájila letecké údery na cíle radikálů v horách v okolí Bir al-Abdu. Vojenské prostředky jsou samozřejmě nezbytné, na porážku IS ale stačit nebudou, protože příčiny teroru jsou mnohem hlubší.

V Egyptě se několik džihádistických skupin po svržení islamistického prezidenta Muhammada Mursího v červenci 2013 uchýlilo na sever Sinajského poloostrova. Později se přidaly k IS a zahájily útoky zejména proti bezpečnostním silám, civilistům, křesťanům či beduínům.

Představa, že by se všichni stoupenci IS mohli jednoduše vybombardovat a byl by klid, je ale mírně řečeno naivní. Egyptská armáda bojuje proti teroristickým skupinám na Sinaji po celé roky – a s nevalným výsledkem.

Místní média sice Sísího oslavují za jeho rozhodnost, jeho politika tvrdé ruky ale přinejmenším nevedla k tomu, že by si teroristické skupiny v Egyptě sympatizující s Islámským státem mohly stěžovat na nedostatek přísunu čerstvých sil. Sísího letadla bombardovala pozice IS na Sinaji a zničila při tom i část infrastruktury, která z poloostrova dělá něco víc než jen obyčejnou poušť. O civilních obětech ani nemluvě, protože na ty nebere Sísího vojenský aparát už tradičně ohled.

Sísího politika tvrdé ruky žene mladé lidi do náruče džihádistů

Beztak již živořící lid proto stále častěji dobrovolně míří do náruče islamistů, kteří se mohou plně soustředit na vraždění, a nikoliv na nábor nových sil. Věří totiž ve smrt, nikoliv ve šťastný život. Tento temný postoj nachází ohlas především v řadách mladých Egypťanů.

Chronologie teroru v Egyptě přitom vždy kopíruje stále stejný vzorec: Atentát islamistů, velké nářky, vojenský odvetný úder. A pak zase celé od začátku. Jediné, co se liší, jsou počty obětí, dynamika ale zůstává stále stejná. Je proto nejvyšší čas, aby egyptský vůdce Sísí přišel s novou strategií, která by ve svém důsledku teror nepodporovala.

Země totiž trpí hlavně přelidněním a masovou chudobou. Proti tomu nepomohou ani bombardéry, ani odvetná opatření. Úspěšná protiteroristická strategie v Egyptě se proto musí v první řadě zaměřit na to, aby Islámský stát připravila o podporu ze strany místních obyvatel. A to nejen proto, že mír na Sinaji je důležitý pro turistiku, která tvoří značnou část příjmů a s násilím se velmi těžko snáší.

Boj s džihádisty vyžaduje novou strategii

K tomu je nutné, aby si Káhira uvědomila jednu důležitou věc: Živnou půdou pro teror na Sinaji není žádná lidmi pohrdající ideologie, ale chronická nezaměstnanost, analfabetismus a chybějící zdravotní péče. Sísího úsporná opatření, která mají zabránit státnímu bankrotu, vedla k tomu, že počet Egypťanů žijících pod hranicí chudoby se z 26,3 procenta v roce 2012 zvýšil na 27,8 procenta v roce 2015. Počet nespokojených tak dále narůstá.

Pro vládu je vyřešení těchto problémů samozřejmě mnohem obtížnější a nákladnější, protože fenomény jako přelidnění a rostoucí chudoba nelze sprovodit ze světa pomocí bombardérů.

Ještě více komplikuje situaci fakt, že na přípravu nové vládní strategie je už v podstatě pozdě. Na egyptském území údajně nezávisle na sobě operují dvě odnože Islámského státu – jedna na severu Sinaje a druhá ve zbytku země. Po pádu Rakky a Mosulu je navíc Islámský stát v sousedních státech na ústupu a domů se vrací stále více egyptských džihádistů vybavených bohatými bojovými zkušenostmi. Příští atentáty se proto budou stále častěji zaměřovat na tak zvané měkké cíle, což zpětně povede k radikalizaci zoufalého obyvatelstva.

Vláda cynicky označuje atentát za důkaz slabosti IS

Egyptská oficiální místa přitom prezentují páteční atentát tak, že výběr měkkého cíle dokazuje zoufalství a slabost Islámského státu. Tato logika je cynická už jen s ohledem na obrovský počet obětí. Navíc ignoruje modus operandi zdejších teroristů. Na rozdíl od Iráku a Sýrie se IS nepokouší v Egyptě dobýt v první řadě území.

Extremisté chtějí zemi zasáhnout v místě, kde je nejzranitelnější. Vždyť ani ruské letadlo, které před dvěma lety vyhodili do vzduchu, nebylo vojenským cílem. Tento atentát přitom uškodil Egyptu víc než jakýkoliv útok na vojenskou hlídku.

Egypt už čtyři roky vede na severním Sinaji válku proti místní odnoži Islámského státu. Média a zahraniční pozorovatelé sem mají zakázaný přístup, takže přesný rozsah bojů zůstává neznámý. Mimo oči veřejnosti nasazuje armáda na Sinaji prakticky celý svůj zbrojní arzenál: tanky, drony, vrtulníky, odstřelovače a elitní jednotky tu při pátrání po nepříteli likvidují celé vesnice. Srovnány se zemí byly dokonce už i části Rafahu, tisíce obyvatel byly násilím přesídleny.

Několikaletá kampaň egyptské armády zatím nikam nevedla

Situace se přitom nijak nezlepšila. Od té doby, co Sísí v roce 2013 provedl puč proti demokraticky zvolenému Muslimskému bratrstvu a chopil se moci, zuří na Sinaji povstání radikálních islamistů. O život už zde přišly stovky vojáků, policistů i civilistů, které islamisté podezírají ze spolupráce s bezpečnostními silami. A útoky na ně stále pokračují. Naposledy 16. října přišlo při koordinovaném atentátu na pozice armády u Šajch Zuvajdu o život šest vojáků. Útok se podařilo odvrátit jen díky nasazení bitevních vrtulníků. Měsíc předtím islamisté napadli na Sinaji konvoj a zabili 18 důstojníků, v červenci nepřežilo sebevražedný atentát nedaleko Rafahu 26 vojáků.

Sísí v Egyptě výrazně omezil politické svobody: média srovnal do latě, zrušil právo demonstrovat a pozatýkal tisíce domnělých soupeřů. V jednom rozhovoru nedávno zdůraznil, že lidská práva v jeho zemi nelze posuzovat podle západních měřítek.

Masivní politické represe, porušování lidských práv a často bezohledný a krutý postup armády přitom nejsou vedlejšími produkty boje proti terorismu, jak se Káhira snaží všem namluvit, ale spíš součástí problému.

Tagy: zahraničí Egypt islám nepokoje v Egyptě Islámský stát terorismus a násilí útoky a atentáty

Zdroje: Vlastní,Süddeutsche Zeitung,Die Zeit,Die Welt