Drama z doby před internetem. Kdo doopravdy stanul první na Everestu

Dlouhá desetiletí se za první lidi, kteří vystoupili na vrchol Mount Everestu, považovali novozélandský horolezec Edmund Hillary a nepálský šerpa Tenzing Norgay. Vrcholu dosáhli 29. května 1953 během britské expedice vedené plukovníkem Johnem Huntem. Přesto se dodnes vede debata, zda je nepředběhla dvojice britských horolezců George Mallory a Andrew Sandy Irvine, kteří se o výstup pokusili o téměř třicet let dříve a během expedice v roce 1924 beze stopy zmizeli.

Mallory a Irvine byli naposledy spatřeni 8. června 1924 vysoko na severovýchodním hřebeni Everestu, jen několik set metrů pod vrcholem. Od té doby zůstával jejich osud jednou z největších záhad horolezecké historie. Pokud by se ukázalo, že skutečně vrcholu dosáhli, předběhli by Hillaryho a Norgaye o přibližně 29 let. Jedním z důvodů, proč tato otázka vyvolává takový zájem, je i skutečnost, že Irvine nesl malý fotoaparát Kodak Vest Pocket zapůjčený členem expedice Howardem Somervellem. Pokud by byl nalezen a film uvnitř se podařilo vyvolat, mohl by obsahovat jediný přímý důkaz o tom, zda dvojice vrchol skutečně dosáhla.

George Leigh Mallory zdroj: Profimedia.cz

Mallory byl zkušený horolezec, zatímco dvaadvacetiletý Irvine byl nejmladším členem expedice. Přesto byl považován za technicky velmi schopného a byl vybrán mimo jiné proto, že dokázal opravovat tehdy experimentální kyslíkové přístroje. Výprava z roku 1924 navazovala na dvě předchozí britské expedice z let 1921 a 1922, které mapovaly možné výstupové cesty a podnikly první vážný pokus o dosažení vrcholu.

Andrew Comyn "Sandy" Irvine zdroj: Profimedia.cz

Pátrání po zmizelých horolezcích

Dlouho se nevědělo, co se s Mallorym a Irvinem stalo. Průlom přišel až v roce 1999, kdy americký alpinista Conrad Anker během Mallory and Irvine Research Expedition objevil Malloryho tělo ve výšce přibližně 8 150 metrů, asi 600 metrů pod vrcholem. Ostatky byly mimořádně dobře zachované díky extrémnímu chladu. Na těle byly patrné známky těžkého pádu a hluboké stopy po laně, což naznačovalo, že Mallory byl v posledních okamžicích navázán na svého partnera.

Jeho pravá noha byla vážně zlomená a levá ležela opatrně přes zlomeninu, což naznačovalo, že po pádu ještě nějakou dobu žil. V kapse měl sněhové brýle, což vedlo některé badatele k domněnce, že k nehodě mohlo dojít při sestupu za soumraku. Zajímavým detailem bylo také to, že u něj nebyla nalezena fotografie jeho manželky, kterou plánoval zanechat na vrcholu hory. Tato skutečnost posílila spekulace, že dvojice mohla vrchol skutečně dosáhnout.

Přesto zůstávaly dvě zásadní otázky nezodpovězené. Kde je Irvine a zda oba horolezci stáli na vrcholu. Naděje na objasnění se soustředila právě na nalezení Irvineova těla, protože s ním mohl být i zmíněný fotoaparát. Nový zlom přišel v září 2024. Dokumentární tým National Geographic vedený fotografem a horolezcem Jimmym Chinem sestupoval po centrálním ledovci Rongbuk na severní straně Everestu. Při průzkumu oblasti nejprve narazili na starou kyslíkovou láhev s vyraženým datem 1933. Ta pocházela z pozdější britské expedice, která se snažila horu zdolat devět let po zmizení Malloryho a Irvina.

Britská expedice, nahoře zleva Irvine a Mallory zdroj: Profimedia.cz

Objev přiměl tým k úvaze, že pokud z hory spadl předmět, mohly by se v okolí nacházet i další artefakty. Horolezci proto začali několik dní systematicky procházet ledovec a jeho trhliny. Nakonec jeden z členů expedice, Erich Roepke, spatřil předmět vystupující z tajícího ledu. Šlo o starou koženou horolezeckou botu s kovovými hřeby typickými pro výstroj z počátku 20. století.

Uvnitř se nacházela lidská noha. Když výzkumníci zvedli ponožku, objevili na ní červenou etiketu s vyšitou značkou A. C. Irvine. Vše nasvědčovalo tomu, že jde o ostatky Sandyho Irvina, který zmizel o sto let dříve. Rodina horolezce následně poskytla vzorky DNA, aby bylo možné identitu ostatků definitivně potvrdit.

Příbuzní uvedli, že objev pro ně znamená alespoň částečné uzavření dlouholeté nejistoty. Podle některých odborníků mohly být Irvineovy ostatky po pádu smeteny lavinami a postupně unášeny pohybujícím se ledovcem. Tající led nyní po desetiletích odhaluje předměty i lidské ostatky, které byly dlouho ukryty v ledu.

Výstup, který vstoupil do dějin

Ať už se někdy podaří definitivně prokázat úspěch Malloryho a Irvina či nikoli, oficiální prvenství stále patří Hillarymu a Norgayovi. Jejich výstup v roce 1953 byl výsledkem pečlivé přípravy a postupné aklimatizace. Expedice během dubna a května budovala řadu výškových táborů, aby si horolezci zvykli na extrémní podmínky ve vysoké nadmořské výšce.

Edmund Hillary a šerpa Tensing Norgay zdroj: Profimedia.cz

Ve výškách nad osmi tisíci metrů začíná takzvaná zóna smrti, kde lidské tělo nedokáže dlouhodobě přežít kvůli extrémně nízkému obsahu kyslíku. Horolezci zde trpí hypoxií, která způsobuje otok mozku, ztrátu orientace a vážné zdravotní komplikace. Hillary a Norgay proto používali kyslíkové přístroje, které pomáhaly zmírnit účinky řídké atmosféry.

Na vrchol vyrazili brzy ráno 29. května. Poslední překážkou byla strmá skalní stěna vysoká přibližně dvanáct metrů. Hillary se vtěsnal do úzké štěrbiny mezi skálou a ledovým hřebenem a pomalu se posouval vzhůru, zatímco ho Tenzing jistil lanem. Po překonání této překážky, později nazvané Hillary Step, už zbývalo jen několik desítek metrů k samotnému vrcholu.

Na nejvyšším místě planety strávili asi patnáct minut. Hillary pořídil fotografie svého partnera s ledovou sekerou ozdobenou vlajkami několika zemí a Tenzing zanechal ve sněhu drobné potraviny jako buddhistickou oběť. Dvojice se zároveň pokusila najít jakékoli stopy po Mallorym a Irvinovi, ale bez úspěchu.

Po návratu do základního tábora se jejich úspěch brzy stal světovou senzací. Zpráva o zdolání Everestu dorazila do světa 2. června 1953, právě v předvečer korunovace britské královny Alžběty II. Hillary a vedoucí expedice Hunt byli povýšeni do šlechtického stavu a Tenzing obdržel George Medal.

Od té doby se Everest stal cílem stovek dobrodruhů ročně. Hora však zůstává mimořádně nebezpečná a od počátku zaznamenané historie si vyžádala stovky lidských životů. Ironií je, že právě tající ledovce dnes odhalují stopy minulosti, které mohou jednou definitivně objasnit i osud dvou mužů, jejichž zmizení proměnilo Everest v jednu z největších záhad moderního horolezectví.