Vděčnost a děkování je něco, čím se zabývají vědci dlouhodobě. Je to nálada utvářející to, kým jsme jako druh. „Je to součástí naší DNA. V jisté smyslu je to lepidlo, které nás drží pohromadě,“ řekla psycholožka Sarah Schnitkerová z Baylor University.

Pocit vděčnosti však necítí pouze lidé, ale i zvířata. A pro obě říše platí důležité pravidlo: přežití druhu nezajistí jeho moc, velikost nebo síla, ale schopnost vzájemně spolupracovat. Proto jsou lidé společenští stejně jako zvířata, píše agentura AP.

S vděčností úzce souvisí reciprocita. „Pokud mě máte rádi a děláte pro mě hezké věci, pak mám rád já vás a dělám pro vás hezké věci,“ vysvětlil tento pojem Michael Tomasello, psycholog zaměřený na vývoj z Dukeovy univerzity.

Tato vzájemnost je klíčová pro budování vztahů, a neplatí to pouze pro lidi. „Zvířecí říše se vyznačuje paralelním chováním ‚dávat a brát‘,“ doplnila Malini Suchaková, expertka na chování zvířat z Canisius University, která studovala reakce opic. Primáti vykazovali podle jejích závěrů chování, kdy ochotněji pomáhali jedincům, kteří jim rovněž v minulosti prokázali službu. Nebyla to přitom vyrovnaná pomoc. Jedna opice například upraví srst druhé nebo ji očistí, a ona se jí na oplátku zastane v boji.

Vzájemnost tedy podle Suchakové není o vyrovnávání skóre, ale o vytváření širších a hlubších citových vazeb. I když neumí opice mluvit a nepoznáme, zda opravdu děkují, dává smysl, že se tyto schopnosti objevily na počátku naší linie, uvedla Suchaková.

Bez toho jsme jen příjemci

Vědci se domnívají, že pocit vděčnosti se vyvinul právě proto, aby udržel v chodu oplácení laskavostí. Ta vypadá tak, že vám někdo v něčem pomůže, a vy automaticky dostanete chuť tento dluh splatit dobrým skutkem, protože cítíte vděčnost. Je to zásadní pro dobré vztahy mezi lidmi i pro fungování celých společností. „Tohle dávání a přijímání je velmi primární a velmi důležité pro kooperující společnost. Jinak získáte jenom kulturu příjemců,“ řekla expertka na vděčnost Jenae Nelsonová.

Další studie naznačují, že pocit vděčnosti máme v genech – současně se sociálními vazbami, přijímáním odměn a vnímáním úhlu pohledu ostatních lidí. Schopnost oplácet laskavosti přitom mají už děti ve věku dvou až tří let. Ale nejen to - v mnoha případech splácejí dluh předem. Amrisha Vaishová, která se na Univerzitě ve Virginii zabývá morálním rozvojem, provedla studii, v níž se dětem pomohlo najít ukrytý klíč k odemknutí krabice s nálepkami. S nimi se pak v rámci odměny pravděpodobněji podělily s cizími lidmi. Tohle chování je podle Schnitkerové více než jenom výměna. Může nás to naučit štědřejšímu chování vůči lidem obecně, i když nám dříve nepomohli.

Prosté poděkování může být prospěšné pro každého. Nejedna studie už zjistila, že milé chování k druhým prospívá duševnímu zdraví. Jedna práce například popsala zlepšení psychického zdraví u osob píšících děkovné dopisy.

Nelsonová ale upozornila, že je důležité poznat dárce. Například o Vánocích jsou zásadnější dárci než samotné dárky. „Není to o věcech a materialismu. Je to o vztazích a o tom, co pro sebe lidé dělají, a pak o tom, co vy můžete udělat pro ně,“ dodala Nelsonová.