Přes dvě desítky životů si vyžádaly už tří týdny trvající protesty ve venezuelské metropoli Caracas a ve významných městech po celé zemi, které často končí násilnými střety s policií a hromadným zatýkáním. Výjimkou v poslední době není ani rabování a útoky neznámých ozbrojenců. Vláda prezidenta Nicoláse Madura z násilností jako obvykle obviňuje americké spiknutí. Důvody jsou přitom prozaičtější.

Venezuelou v posledních dnech otřásá zatím nejdramatičtější etapa dlouhodobé politické krize. Nejvyšší soud, kontrolovaný režimem prezidenta Nicoláse Madura, minulý týden odebral rozhodovací pravomoci parlamentu a fakticky z prezidenta učinil samovládce. Stačilo však jen několik dní a všechno je jinak.

Venezuelský prezident Nicolás Maduro si nemůže stěžovat na nedostatek špatných zpráv. Od těsného volebního vítězství před třemi lety se mu sice daří udržovat a dokonce ještě posilovat osobní vládu, kdysi nejbohatší země Jižní Ameriky se ale v jeho rukou propadá do stále většího chaosu a chudoby. A zároveň do stále intenzivnější izolace nejen na mezinárodní scéně, ale i ve vlastním regionu, jak dokazuje čerstvé pozastavení členství v obchodním sdružení Mercosul.

Po neklidném týdnu plném statisícových protestů, desítek zraněných a dvanáctihodinové stávky, se v neděli díky intervenci papeže sešli zástupci opozice s autoritářským prezidentem Nicolásem Madurem. Cílem jejich "předběžných rozhovorů" bylo uklidnit napětí v zemi vyvolaného nekončící ekonomickou krizí a povzbuzeného rozhodnutím zabránit referendu o Madurově odvolání. 

Ponížení. To museli cítit členové venezuelské vlády a ostatně i běžní obyvatelé historicky jedné z nejbohatších zemí Jižní Ameriky po nejnovějších výrocích peruánského prezidenta. Pedro Pablo Kuczynski (obecně známý jako PPK), lídr naopak jednoho z nejchudších států kontinentu, totiž v projevu na Valném shromáždění OSN a v následujících rozhovorech pro světová média vyzval k humanitární pomoci pro "hladovějící" Venezuelu.

Venezuelský prezident sice k uctění Svátku práce zvýšil minimální mzdu o více než jednu třetinu, obyvatelům krizí zmítané Venezuely to ale mnoho nepomůže. Venezuelská měna má minimální hodnotu a vzhledem ke všeobecným nedostatkům není co si za ni pořídit. Nejrychleji se propadající ekonomiku světa mezitím stíhá jedno neštěstí za druhým, od docházejících potravin až po rekordní sucha. I proto dochází stále častěji k násilným demonstracím proti nepopulární vládě prezidenta Nicoláse Madura. 

Zatímco nejen čeští řidiči prožívají své zlaté období (za litr benzinu v prosinci zaplatili v průměru 28,53 korun), řada států a celých regionů závislých na ropě musí připravovat tvrdá úsporná opatření. Nejčastěji se mluví o Rusku, o arabských státech a Venezuele, nicméně nízké ceny ropy stále intenzivněji trápí mnohem víc států včetně některých překvapivě blízkých.

Právě v den výročí Chávezova nástupu k moci venezuelská opozice drtivě porazila jeho nástupce Nicoláse Madura. Mnozí již věští začátek konce autokratického režimu, jenže situace je složitější: opozice je roztříštěná a Maduro ovládá parlament až do začátku ledna. Hodlá toho využít.