Předsedkyně Evropské komise si může na chvíli oddechnout. Trapná moskevská mise šéfa unijní diplomacie dala dočasně zapomenout na drhnoucí očkovací strategii EU.

Evropská unie zveřejnila seznam šesti osob, na něž uvalila sankce za otravu předáka ruské opozice Alexeje Navalného. Jsou mezi nimi lidé z úřadu prezidenta Vladimira Putina či ředitel tajné služby FSB Alexandr Bortnikov. Sankce uvalila i na ruský státní chemický výzkumný ústav. K sankcím proti ruským představitelům se připojila také Velká Británie. Kreml označil nová opatření za úmyslně nepřívětivý krok, který poškozuje vzájemné vztahy. Rusko prý na ně odpoví tak, aby to co nejlépe odpovídalo ruským zájmům.

Hájit morální principy je sice věc chvályhodná, setrvávat na nich ale tvrdošíjně a za každou cenu i tehdy, když vedou do slepé uličky, nikomu neprospěje. To platí především v zahraniční politice. Něco podobného se pokusil naznačit šéf německých liberálu ze Svobodné demokratické strany (FDP) Christian Lindner, když navrhl, aby se konflikt kolem anektovaného Krymu "zmrazil" a začalo se s Moskvou zase normálně mluvit. Za to, že se pokusil prolomit tabu, to pořádně schytal, což je podle deníku Die Welt ukázkou toho, jak maximalistické lpění na morálních pozicích znemožňuje jakoukoliv cestu vpřed.

Úterní setkání německé kancléřky Angely Merkelové a ruského prezidenta Vladimira Putina v Soči bylo dalším potvrzením bezradného přešlapování Západu. Mezi oběma státníky vládla chladná atmosféra, schůzka nepřinesla vůbec nic, a pokud se některá kancléřčina vyjádření vůbec dají označit za kritiku, pak to bylo jen velmi zaobalené špitnutí vedle vodopádu prezidentových propagandistických frází. Putin ze svých postojů neustoupil ani o píď a o nějakém sblížení nemůže být řeč.

Nejen, že nám hrozí nové závody ve zbrojení, ale někde už jsou v plném chodu, varuje bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov. V rozhovoru pro německý deník Bild si také postěžoval, že zatímco ještě nedávno byly jednotky NATO a Ruska rozmístěny poměrně daleko od sebe, nyní stojí tváří v tvář proti sobě.

Po dvou mrtvicích je upoután na invalidní vozík, nemůže skoro mluvit, podle hlasů z jeho nejbližšího okolí je už duchem nepřítomen a na veřejnosti se objevuje jen výjimečně. Přesto na alžírském prezidentovi Abdalu Azízovi Buteflikovi podle mnoha evropských diplomatů a politiků do jisté míry závisí osud Evropy.