psychologie

Ve světě existují lidé, kteří se věnují jednomu z nejtěžších a nejcitlivějších úkolů: pomáhají rodinám, jejichž blízký uvízl v manipulativní skupině nebo sektě. Pracují potichu, jemně a často celé měsíce, dokud se v člověku neprobudí vlastní vůle odejít.

Někdy si ani nevšimneme, že jsme si strčili ruce do kapes. Tělo však ví, proč to dělá. Psychologie neverbální komunikace ukazuje, že tohle nenápadné gesto může vyprávět příběh o pohodlí, nejistotě i potřebě chránit vlastní svět.

Nikdo z nás se nestane toxickým člověkem přes noc. Jsou to drobná zranění, strachy a obranné mechanismy, které se časem promění ve vzorce, jež druhým ubližují. Rozpoznat je je první krok k tomu, abychom se přestali zraňovat navzájem.

Carl Gustav Jung nevnímal duši jako problém, který je třeba opravit, ale jako příběh, který čeká na znovusjednocení. Jeho přístup k terapii nestál na technikách ani na rychlých řešení, ale na hlubokém dialogu mezi vědomím a tím, co je v člověku skryté. Z jeho prací vyvstává šest typů otázek, které pomáhají probudit smysl, rozpoznat stín, pochopit sny a znovu se spojit s tím, co člověka činí celým.

Věřila, že pomáhá muži, kterého miluje. Ve skutečnosti živila celý zločinecký gang. Romantické podvody nejsou výjimkou, ale rostoucím fenoménem digitální éry, obětí se může stát kdokoli.

Myslíte si, že vyšší IQ se projevuje jen excelováním ve škole nebo pamětí  géniuse? Omyl! Moderní výzkumy ukazují, že lidé s nadprůměrnou inteligencí mají spoustu jemných, často nepovšimnutých rysů – od prodlouženého vývoje mozku až po delší život. Pojďme se podívat na to, co se v praxi ukazuje jako charakteristické pro inteligentnější lidi.

Každý má svůj ideál krásy. Někdo obdivuje ladnost štíhlé siluety, jiný se nechá okouzlit smíchem, pohledem nebo gestem. A pak jsou tu muži, kteří nedají dopustit na ženy s plnými tvary. Proč právě ony tak přitahují pozornost i srdce?

Rok co rok přichází den, který má zvláštní náboj. Na sociálních sítích vám vyskočí připomínka, v kalendáři se zableskne datum- narozeniny vašeho bývalého partnera. A s ním i ta otázka: napsat, nebo nenapsat? Je to přece jen gesto slušnosti... anebo otevření dveří, které by měly zůstat zavřené?