Někdy si ani nevšimneme, že jsme si strčili ruce do kapes. Tělo však ví, proč to dělá. Psychologie neverbální komunikace ukazuje, že tohle nenápadné gesto může vyprávět příběh o pohodlí, nejistotě i potřebě chránit vlastní svět.

Když někdo prochází ulicí s rukama v kapsách, nemusí to být jen o pohodlí. Může to být signál, že se člověk cítí nejistě, chce se schovat nebo vytváří bariéru vůči okolnímu světu. Celá řada studií zabývajících se neverbální komunikací ukazuje, že umístění rukou není náhoda – je to zdroj informací, které si často ani neuvědomujeme.

Proč to často děláme

Podle odborníků existuje několik důvodů, proč lidé chodí s rukama v kapsách:

• Když cítíme úzkost nebo nejistotu, gestem vložení rukou do kapsy přirozeně snižujeme aktivitu končetin a uklidňujeme tělo.
• Ruka v kapse může působit „cool“ a uvolněně – někdy je to stylový prvek, který dodává či napodobuje volnost a nonšalanci.
• Nebo je to jednoduše schování rukou, které mění náš kontakt s okolím – méně gest, méně otevřenosti. Např. akademická studie zmiňuje, že zakrytí rukou je jednou z „defenzivních“ póz.

Co sdělujeme druhým, co sami sobě

• Ruce v kapsách mohou znamenat, že jsme „mimo hru“, ne tak zaujatí, volíme komfort před aktivitou.
• Z neverbálních znaků vybíráme pozice, které vypadají otevřeně či uzavřeně- ruka za rukou, pokrčené ramena, ruce v kapsách. Podle psychologie držení těla („posture“) ruka v kapse patří spíše k uzavřené pozici, která může signalizovat odtažitost.
• Pro komunikaci je důležité, aby tělo podporovalo to, co říkáme, takže pokud hovoříme o angažovanosti, a máme ruce hluboko v kapsách, může to působit rozporuplně.

Kontext a nuance, kdy to není špatně

Samozřejmě, není každý, kdo chodí s rukama v kapsách, nervózní či uzavřený. Kontext hraje roli:

• Ve volném prostředí, mezi přáteli, ruce v kapsách můžou být prostě pohodlný, „normální“ postoj.
• V situacích, kde se očekává aktivita, otevřenost či verbální komunikace, může toto gesto působit méně ideálně. Např. při prezentaci se ruce v kapsách vnímaly jako méně důvěryhodné.
• Kulturní rozdíly také hrají roli: V jednom prostředí je postoj normální, v jiném může být považován za neslušný či uzavřený.

Co s tím můžeme udělat pro lepší neverbální komunikaci

• Pokud se chceme jevit angažovaně a důvěryhodně, je lepší mít ruce viditelné volně podél těla, nebo jemně gestikulovat.
• Při vstupu do formální situace jako jsou schůzky, prezentace, konverzace s neznámými lidmi si vědomě dejme pozor na to, kde jsou ruce.
• Pokud jsme nervózní, lze ruce využít konstruktivně, například držet lehce spolu, nebo mít jednu ruku u těla a druhou volněji, místo úplného skrytí v kapse.

Gesto tak jednoduché jako „ruce v kapsách“ nese víc než komfort. Je to malá vizuální zpráva, kterou posíláme sobě i druhým o tom, kdo jsme v daném okamžiku, jak se cítíme, jak chceme být vnímáni. Když si uvědomíme, co tělo říká, můžeme komunikovat jasněji, zároveň i cítit se klidněji ve své vlastní kůži.