pohřeb

Desetitisíce lidí se přicházejí do pražského paláce Žofín naposledy rozloučit se zesnulým zpěvákem Karlem Gottem.

Používání papírových či látkových tašek místo igelitek, zákaz plastových brček a samozřejmě poctivá recyklace odpadů je jen výběr z toho, co člověk může pro životní prostředí udělat během svého života. Ekologem ale může být i po smrti - nejnovějšími trendy v pohřebnictví jsou bio, ekologické a kompletně rozložitelné rakve či urny.

Matriční úřady v malých obcích nezaniknou rozhodnutím vlády. Problém jejich financování má od příštího roku vyřešit paušální vyplácení za prvozápisy. Ceník určuje, že za zápis narození by měl úřad inkasovat 897 korun, za uzavření manželství 3588 korun a za zápis úmrtí 1794 korun. Sdružení místních samospráv ČR se ale bojí, že změna nezabrání zániku matrik na malých městech.

Ještě v roce 2007 se obce musely postarat o pohřeb jen 140 lidí, u nichž se nenašel nikdo, kdo by jim poslední rozloučení vypravil. O deset let později počet takzvaných sociálních pohřbů narostl desetinásobně, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Tomáš Koloc je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní pro Kulturní noviny dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Sám řadu let pracoval i v manuálních profesích, za minimální mzdu. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.

Vedli vzrušující život, za jehož trvání je milovaly, obdivovaly, a někdy také řádně nenáviděly, miliony lidí. Pak zemřeli - a ani po smrti neměla jejich těla klid. Naopak, čekalo je někdy pořádně bizarní cestování.

Po 31. srpnu 1997 se zdálo, že se celý svět spojil v zármutku nad smrtí princezny Diany. Byl to zároveň zásadní zlom v kultuře společného a masového truchlení. Ne že by tento fenomén dřív neexistoval, ale po Dianině smrti nabyl dosud nevídaných dimenzí, kdy na několik dní ochromil nejen celý národ, ale zasáhl v podstatě celý svět.

Je to týden, co dotlouklo srdce Helmuta Kohla, jednoho z nejvýraznějších evropských poválečných státníků, kancléře sjednotitele a spolutvůrce společné Evropy. Na tom se shodovaly prakticky všechny komentáře médií a politiků, které mu odpustily i skvrnu v podobě skandálu kolem utajených sponzorů jeho Křesťanskodemokratické unie (CDU), který byl smutnou tečkou za jinak velkolepou politickou kariérou. Mezitím se ale kolem Kohla rozhořela další bitva, do níž už nemůže zasáhnout: souboj o jeho dědictví, zatím jen o to politické.